Diktátor

Diktátor je film o dvou lidech,"jejichž podoba je čistě náhodná",diktátorovi a židovském holiči.Nápad natočit parodii úsměvným způsobem vykreslující zrůdnost samovládců,se v Chaplinově hlavě zrodil,když mu jeden ze známých poslal několik fotografií zachycujících Hitlera,který měl stejný knír jako Chaplinův tulák.Mimochodem Hitler začal knír nosit až v polovině dvacátých let,tedy asi deset let po Chaplinovi.V úvodu se Chaplin vrací ke své staré grotesce Dobrý voják Chaplin a využije z ní několik gagů.V postavě Adenoida Hynkela snad každý dnešní člověk vidí karikaturu Adolfa Hitlera,i když sám Chaplin tvrdil,že to Hitler není.Mnohými kritizovaný závěrečný projev sice mnohým lidem vadí,jenže já si bez něj nedokážu tento film představit.Stejně jako mmoho ostatních lidí tady i já si myslím,že Chaplin byl génius a jeden z nejlepších filmařů vůbec,což film Diktátor jen dokazuje. (17.06.2006)

Tento film je úžasný. Natočit něco takového v té době chtělo asi nekončící odvahu. Film je jako by slepen ze dvou částí. V jedné části představuje Chaplin Hitlera, kterého naprosto perfektním způsobem paroduje. V životě jsem neviděl lepší parodování. V druhé části hraje Chaplin židovského holiče. Tato část už tak skvělá jako ta hitlerovská není. Skoro celá se nese v duchu takové hodně povedenější grotesky. Filmu se často vytýká, že nepatří k těm nejvtipnějším z dílny Chaplina. Já za sebe mohu říct, že takhle jsem se už delší dobu nezasmál. Humor však není zdaleka jediná věc doprovázející film. Ano, mám teď na mysli Chaplinův závěrečný proslov ke všem divákům, který je stále aktuální. Plný počet nedávám jen a pouze proto, že bych ve filmu uvítal méně výstupů židovského holiče, protože bohužel ne všechny jsou dobré. (22.04.2012)

Tak tohle je opravdu kultovní záležitost. Do filmu jsem šel s despektem. Dost starých filmů časem ztrácí svoje kouzlo, třeba takový Občan Kane mi nic neříká. Ale tohle je kouzelné. Opravdu jsem nečekal, že se u tak starého hollywoodského filmu budu smát, ale ono ano. To jak Chaplin zesměšňuje Ádu je geniální. (25.04.2005)

Bylo by to tak trochu nošení dříví do lesa, kdybych mluvil v souvislosti s Diktátorem o obdivuhodném (a hlavně obdivuhodně plynulém) přechodu mezi komedií a tragédií, či o (nádherném) závěrečném proslovu (kde mimochodem končí komičnost i tradičnost, vlastně zde již nejsme ve filmovém narativu, Chaplinova dvojrole se překrývá a mizí jak židovský holič, tak diktátor, zůstává pouze skutečný Chaplin, naléhavě apelující na dobrotu lidstva). Chci se proto raději věnovat spíše dílčímu, ale velmi zásadnímu Chaplinovu pojetí hlavního „záporáka“. Všimněte si, že v umění jako takovém je zlo nejčastěji zobrazováno dvěma způsoby. Charaktery, jež jsou zkažené až do morku kostí, mohou být na jednu stranu cool (Ledgerův Joker, Oldmanův zkorumpovaný polda v Leonovi, či třeba Goethův Mefistofeles). Nebo mohou být na druhé straně groteskní (démoni v Danteho Božské komedii, či právě Hynkel v Diktátorovi). Obě tyto tradice mají samozřejmě své opodstatnění. Zlo je pro člověka v určitém ohledu atraktivní, zakázané ovoce se zdá být nejsladší a krom toho – každý z nás má své vlastní „démony“, kteří vypadají lépe pod maskou síly, než jako slabiny. To bychom měli první tvůrčí postup, zlo svůdné. Nicméně ani druhá umělecká cesta není k zahození, dokonce se zdá být v některých případech mnohem vhodnější, než první. Chaplin chtěl na Hynkelovi především poukázat na ordinérnost Hitlera, chtěl mu odebrat jeho „auru božskosti“, kterou se v době vzniku filmu holedbal. Proto ta grotesknost, s kterou Hynkel všechno kazí, proto ta absurdnost jeho výroků, jeho věčná nešikovnost. Diktátor ztrácí svou moc v momentě, kdy je (možná paradoxně) odkryta jeho lidskost. Protože v té chvíli už není žádný důvod k němu vzhlížet, jeho snaha o ovládnutí světa se stává přinejmenším směšnou a zlo ztrácí (v symbolické rovině) jakoukoliv moc nad druhými. (17.07.2016)

"I thought you were arian" - "I am vegetarian." Diktátor je merítkom geniality filmového diela . . . dielo, ktoré prekoná akékoľvek prekážky a dosiahne absolútno . . . ani čas (ani dlhých 70 rokov) nedokázalo ubrať na kvalite, pochopiteľnosti a sile tohto filmu . . . charles chaplin pre mňa ostáva jedným z najväčších géniov strieborného plátna, tragikomická satira o hynkelovi a holičovi zasa jedným z najväčších historických "smutných gagov" v histórii . . . to, čo je v literatúre Illias a Odysea alebo Božská komédia, v divadle Hamlet či Antigona, v hudbe Mozart či Beatles a v maliarstve VanGogh či Michelangelo, to je vo filme Chaplin so svojim The Great Dictatorom . . . groteska sa miesi s drámou, komédia s tragédiou, pritom však chaplinove gagy nie sú samoúčelné prvoplánové vtipy, sú to premyslené a dramaturgicky postavené scény s ľahko odčítateľným a kritickým podtónom, niečo, čo neskôr využili len v trochu viac dadaistickej forme monty pythoni - tak sa pri skečoch a humorných situáciách počas svetovej vojny 1918 bavíme na bombe, ktorá sa krúti po zemi a kopíruje charlieho kroky alebo supergeniálnej scéne v lietadle, ktoré je "hore nohami", alebo fóru, keď charlie počas hmly zablúdi medzi nepriateľských vojakov a ani on ani nepriatelia si spočiatku neuvedomujú, čo je na tejto situácii "divné" - no zároveň tieto sofistikovane premyslené fóriky a tragižarty až mrazivo presne vystihujú podstatu nezmyselnej vojny - nielen tej prvej svetovej, ale vojnového konfliktu ako takého, presne tak, ako ho chaplin chápal . . . a v podobnom duchu sa nesie celý film - majster chaplin, ktorý si zahral protagonistu i antagonistu vo svojom neprekonanom podaní hynkela zachádza oveľa ďalej ako len k prvoplánovej politickej satire a zosmiešnení hitlera, ako jeden z mála si uvedomuje veštiálnosť tohto diktátora a upozorňuje na neho a znova, skrz viaceré odkazy a scény zovšeobecňuje hrozbu akýchkoľvek diktátorov pre svet . . . film, ktorý zaujme stanovisko, vyjadruje sa jasne, priamo a nebojácne no stále si zachováva svoju vysokú umeleckú kvalitu a integritu a šarm, vlastný v celých dejinách média zvaného film hádam len pre tuláka charlieho . . . (12.12.2007)