Režie:
František FilipScénář:
Ondřej VogeltanzKamera:
Eduard LandischHudba:
Luboš FišerHrají:
Alena Vránová, Vladimír Menšík, Čestmír Řanda st., Petr Štěpánek, Josef Vinklář, Marie Motlová, Luděk Kopřiva, Bohumil Bezouška, Štěpán Bulejko, Josef Beyvl, Otakar Brousek st., Václav Kotva (více)Obsahy(1)
Historická komedie se točí kolem veselé hostinské, vdovy Kateřiny (A. Vránová) v Jirchářích. Vdova je půvabná, a tak o ni má zájem mnoho mužů. Protože je všechny odmítá, nazývají ji povětrnou. Purkmistr Šimon (Č. Řanda) nemůže potlačit žárlivost a když páni radní opět poukazují na výtržnosti a povážlivou pověst hostince i jeho majitelky, pověří nového rychtáře kožešníka Sukovského (V. Menšík), aby u paní Kateřiny udělal zkoušku… Alena Vránová zazářila v hlavní roli krásné, něžné i drsné, veselé i odvážné vdovy po hostinském, která si chce zachovat samostatnost co nejdéle, i za cenu živnosti s neblahou pověstí. Musí odrážet nekončící útoky závisti, uražené ješitnosti, pokrytecké morálky i dotčené bezvýznamnosti, pobuřuje už tím, že se liší od vžitých představ, za nimiž se skrývá hodně nectnosti a přetvářky. Úsměvný příběh na motivy historické povídky Zikmunda Wintra Rychtář v pasti natočil podle scénáře O. Vogeltanze v roce 1976 režisér F. Filip. (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Což o to, Alena Vránová si v hlavní roli hostinské nevede špatně a role ji přesně sedne - snad jen místy hraje až příliš divadelně, k čemuž přirozeně formát inscenace svádí (ale tato výtka se rozhodně netýká jenom jí). Kořením této komediální inscenace z doby 16. století jsou však hlavně výstupy Vladimíra Menšíka a úsměvu se nelze ubránit ani u Marie Motlové či Luďka Kopřivy. Celkově ale musím konstatovat, že o žádný zázrak nejde - chvilkami to bylo i kapku nezáživné. ()
Historická novela posloužila Františku Filipovi k jinotajné inscenaci, v níž se dokonale zazrcadlila normalizační společnost se svým udavačstvím a pokrytectvím: kolem krásné Kateřiny se točí chtiví a mstiví měšťáčci, kteří – dostane-li se jim moci – neváhají využít ji k svému prospěchu. Kožešník, který se stane rychtářem (a následně i zlodějem, vyděračem a udavačem), je sice jen jedním z armády slabochů, zato ve skvělém podání Vladimíra Menšíka vtěluje veškerý hnus mstivosti, která přelstívá i jeho vlastní hloupost a jíž odolá jen jeho poživačnost, na niž nakonec doplatí. Menšíkovi se podařilo tato charakterová břemena dokonale ovládnout, balancuje na hraně komiky a tragédie, kterou především tlumí stylizace prostředí, zvláště exteriérů, jejichž útulná semknutost, blízká malbám Carla Spitzwega, předznamenává, že nakonec začne sněžit. K žádné vánoční útěše a – přes epikurejství většiny postav – ani k žádnému boccacciovskému finále nedojde: pozornost strhává titulní postava ve svém trvale ohroženém, zneužívaném ženství, lidská – a svou vnitřní pravdivostí oprávněná soudit. V panoptikálním reji dolézání, špiclování, zatýkání a předstírání nade všemi vítězí, ale je to vítězství hořké, dále osamocující. ()
Rozvernost a prostopášnost dýchá z próz Zikmunda Wintera na každém kroku a díky němu získáváme trochu jiný pohled na středověk. Košilatá historie kolem hostinské Kateřiny je nadmíru zábavná, zejména plán, s jakým se rozhodne zničit neodbytné záletníky v čele s rychtářem, purkmistrem a bakalářem. Nadto hvězdné herecké obsazení, kterému vévodí živelná Alena Vránová společně s Vladimírem Menšíkem, Čestmírem Řandou a Josefem Vinklářem. Nejenom Otakar Vávra měl patent na Winterovy adaptace, František Filip jim dokázal vtisknout větší šťávu a uvolněnost. ()
Nikdy jsem neměl tyhle vskutku až dekameronské příběhy příliš v oblibě. Všelijakè ty chytrácké ženské, které vždy obalamutily mužské osazenstvo myslící jen na jedno, respektive jen něčím. Zkrátka další milostná šmodrchanice a v tomto případě navíc bez zřetelné, nosné dějové linky. Tedy tak trochu o ničem a navíc Vránovou jsem nikdy nemusel.....tedy Alču. ()
Zikmund Winter psal zajímavé povídky, čtením se většinou dostaneme do 17. století a zápletkou bývají měšťanské problémy i vojenské útrapy vojáků Třicetileté války. Jeho styl se možná každému líbit nemusí, ale historická próza tohoto typu je otevřená všem a stojí jak za přečtení tak za shlédnutí. Kateřina zlé pověsti je odrazem měšťanského života v Praze před rokem 1670 a nechá nás nahlédnout do již tehdy velmi čile rozběhlé korupci a pletichám městských úředníků. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (2)
- Téma celého příběhu se točí kolem zákona tzv. „poctivého spaní“. V praxi to vypadalo takto: Rychtáři prováděli zkoušky poctivého spaní, kdy chodívali v noci po domech a zjišťovali, zda u svobodných děvčat nenocují mládenci. Většinou u nich mohli zůstávat jen do deseti hodin v noci a za nedodržení pravidel byli trestáni. (sator)
- Alena Vránová vytkla Vladimíru Menšíkovi, že se nedrží textu, a proto neví, kdy má ona nástup. Menšík se urazil a odešel z natáčení ke zděšení režiséra Františka Filipa. Natáčení proběhlo v chladném duchu a Menšík s Vránovou rok nemluvil. (sator)
Reklama