Obsahy(1)
Akt je nejstarší hrou Divadla Járy Cimrmana, vznikla v roce 1967 a televizní záznam představení byl pořízen o třicet let později. Poprvé se diváci mohli seznámit s osobností, která se vepsala do našich kulturních dějin, aniž by o tom měl kdokoli ponětí – s Járou Cimrmanem. Úvodní vědecká přednáška tradičně poskytne mistrova životopisná data, dostane se nám i přehledu jeho díla a dozvíme se, jak vůbec k objevení Cimrmanova odkazu došlo. Na "autobustě" můžeme sledovat dokonce mistrovy strhané rysy. Poté následuje samotná Cimrmanova hra se zpěvy a tanci, při jejíž rekonstrukci autoři použili střípky dochovaného díla v podobě veršů. Z děje naznačíme pouze toto: malíř Žíla a jeho žena si pozvali na návštěvu tři muže, aby jim vyprávěli svůj životní příběh, a především si položili základní otázku: proč nebylo nikdy dokončeno převratné malířovo dílo Akt? (Česká televize)
(více)Recenze (229)
Kultovní a vzhledem k roku vzniku opravdu skvělé. Humor na pomezí Izera a Monty Pajtnů baví. Ano čekal jsme víc, chápu, že je to přechválené, čím víckrát si to pustíte tím víc se nasmějete. Některé gagy jsou dneska spíš k pousmání na hraně trapnosti. Ale samozřejmě velký díky za koncepční veledílo divadla Járy Cimrmana. ()
Vím, že Cimrman má lepší hry, proto nedám plnej počet. Stejně to na něj podle mě nedosáhlo. Humoru je tady dost a dobrého a je to takové to klasické hraní s češtinou a inteligentními hláškami, ale často mi to přijde dost suché, někdy až trapné (např. proklamované zpěvy a tance nejsou z mého pohledu nic moc). Myslel jsem si, že seminář se nevyrovná tomu, až přijde na řadu hra, ale nakonec je to tak na stejné úrovni. Přesto je celé to divadelní představení legendární. Nejvíc mě dostává hláška, kterou sám často použivám: "Tos mě tenkrát nasral, kamaráde." ()
"Co v Tanvaldu zavrhováno, bude v Praze aplaudováno." Ač už je to víc zásluha "starého mrtvého klasika" (😃) nebo "nejlepšího žijícího českého spisovatele" (😃), tahle prvotina DJC se zpěvy a tanci je vskutku víc než povedená a v mých očích po opětovném zhlednutí uzrála na plný počet hvězdiček. Jednak se díky ní člověk dozví ono jakési minimum o "největším Čechovi", současně si pak může užít typicky absurdní cimrmanovský kus, v němž možná víc než humor hrají prim písničky, rýmovačky a tanečky. A hlavně si může užít Miloně Čepelku, jehož "děvče jako květ" je vskutku k popukání. Slovy klasika se tak musím ptát: "Erotika, erotika. Proč se nás tak mocně týká?" ()
První hra Járy Cimrmana je výborná, a stejně jako většina jeho her, patří k těm nejlepším. Seminář byl fajn, ale hra je naprosto geniální, Svěrák jako sexuolog je naprosto famózní, stejně jako Čepelka v roli matky Žílové (ten tanec je fakt něco). Jako vždy se sice ani v Aktu téměř nic neděje, prostě jednoaktovka, kde se celou dobu sedí v jedné místnosti, ale to přece nemůže vadit. Tady jsou totiž všechny postavy naprosto luxusní a vtipné dialogy neskutečně funkční, hra rychle utekla a já se bavil jako vždy od začátku až do konce. Navíc je tam spousta tanečků, veršů a nějaká ta písnička, takže prostě naprosto super. Erotika, erotika, proč se nás tak mocně týká? 100%. ()
Akt - rodinné drama se zpěvy a tanci - první hra divadla Járy Cimrmana a už první hra ukazuje, jak vysoko pánové Smoljak a Svěrák mířili. Samotný seminář je výborný a seznamuje nás s Járou Cimrmanem, především filozofie externismu je špičková. Samotná hra je sice o chloupek slabší, ale taneček Miloně Čepelky - k nezaplacení. ()
Galerie (7)
Photo © Divadlo Járy Cimrmana
Zajímavosti (20)
- Poté, co z Divadla Járy Cimrmana odešel po autonehodě Karel Velebný, roli matky Žílové dostal Miloň Čepelka, který se poprvé uplatnil v hře „Domácí Zabijačka“, kde hrál Libuš. A od té doby ho nikdo v roli matky Žílové nevystřídal. (mnaucz)
- V původní verzi hry se nacházela krátká pasáž rozšiřující seminář a Cimrmanově díle uměleckém. Jednalo se „Epopej pokojíčky“, podle které Cimrman namaloval 12 poctivě vysmýčených místností, aby se jeho jméno vžilo jako synonymum pořádku. Stejně jako u Petra Bruegela, podle kterého vznikl výraz brajgl, e hry tato pasáž vymizela ke konci 80. let. (mnaucz)
- Když se synové ve hře dozvídají, že je Žílová jejich matka, řekne Ladislav Pýcha (Ladislav Smoljak): „I tady tohodle,“ a ukáže na Bedřicha (Jan Hraběta). V původní verzi z roku 1967 pak Ladislav Smoljak ukázal na Pepu, který byl v té době příslušník VB a řekl: „I tady soudruha?“ Později od roku 1973 ukázal v této části také na Pepu a řekl: „I tady primáře?“ Někdy mezi 80. a 90. lety se to změnilo do současné podoby. (mnaucz)
Související novinky
Zemřel herec Jaroslav Weigel
Ve věku 88 let zemřel známý cimmermanovský herec Jaroslav Weigel. Weigel se kromě herectví věnoval také grafice, malířství a scénografii. Byl dlouhodobým členem divadla Járy Cimrmana, kde za více než… (více)
Reklama