Akt

Až mě překvapuje, kolik si z Aktu pamatuji hlášek ... Vás tady ale je - Pepa je doktor, taťko? - Šup hlavičku pod vodičku - Tos mě tenkrát nasral chlapče - Jaks' to dělal? Na Orwo. - Nedal bys mi telefon na tu erotomanku? ... atd. Taky bych řekl, že z hlediska seminářů je Akt snad nejpodařenějším kusem Divadla J. C. Ten filozofický je naprostá zabijárna a řežu si před ním kšandu. (19.01.2017)

"Já, shodou okolností, jsem jediný z vás graduovaný."/"Ježkovy zraky, hochu, a kdo ti to udělal?"/"To ale... To znamená, maminko, že mám akademický titul."/"Aha... jo tak z toho si nic nedělej." Upřít Cimrmanovi bytí největším Čechem jednoduše nejde, Akt je jen jedním z mnoha důkazů. Nerad bych si jeho hry přehnaně idealizoval, faktem však zůstává, že jsem se po dlouhé době velmi nasmál. Nabízí se mi srovnání s jinou komediální scénou, kterou mi ve stínu současných událostí algoritmus připomněl (a nebudu ji zmiňovat, neb si reklamu nezaslouží), která na rozdíl od Smoljakových a Svěrákových her po stránce humoru naprosto propadá - na rozdíl od našich tradičních seminářů totiž v prvé řadě nenabízí humor, ale snahu o přesah (jak se mi aspoň zdá, důležité není zasmát se absurdní události, ale dotknout se "nekorektního" fenoménu). Proč o tom ale mluvím, snad jen proto, že Akt a ostatní hry dělají přesně to opačné, humor staví na první místo, nenabízí nucená témata a přesto v konečném důsledku v nich mohou "intelektuální" šťouralové najít i nějakou nosnou myšlenku - v tomto případě by asi vyhrabali Hrabětovo krásné, že je úplně jedno, komu a jak se narodil, hlavně že žije. A to je roztomilé. (16.03.2022)

,,Pane inženýre, je to možné?“ ,,Ano, to je možné.“ Akt patří mezi mé nejoblíbenější hry DJC. Moc si vážím a užívám toho, že úvodní seminář je postaven vtipně, ale nevnucuje se, má spousty na první pohled nudnějších míst, ale pro mě je i obyčejné vyprávění např. Weigla či Čepelky velkým zážitkem. Hra Akt, to je pro mě jeden velký záchvat smíchu. Ať už ze sympatického páru Weigel – Čepelka, nebo z trochu nestejnorodých sourozenců, kteří mají všichni role napsány přímo na tělo. A tanec ve stylu chromého jelena, to teda před Weiglem smekám klobouk, ač ho nemám! (01.12.2014)

Upřímně, vůbec poprvé se mi u Cimrmanů stalo, že mi přišel seminář daleko zajímavější než samotná hra. Samozřejmě, také "Akt" má pár svých skvělých momentů, ale celkově... celkový dojem zkrátka nedopadl až zas tak na výbornou. Možná, kdyby se po roce 1989 vrátila původní verze s příslušníkem Vole Bokem místo sexuologa, třeba by to pomohlo. Mé hodnocení se tak odvíjí hlavně od kvality semináře, který bych samostatný ohodnotil na pět hvězdiček, popřestávkovou hru pak za tři. (21.07.2011)

,,Pravím-li, řekl Jára Cimrman, že existuje toliko okolní svět a neexistuji já, neznamená to, že nejsem ve vnějším světě vůbec patrný, neboť patrnost a existence jsou dvě naprosto odlišné věci. A dále Jára Cimrman přirovnal svět k jakési veliké ploše, uprostřed níž je místo, kde chybí Jára Cimrman. PANE REIDINGER, KAM JSTE MI DAL TU RULIČKU, S MOTOUZKEM???“ Následuje názorná ukázka………. ,,Na tomto místě, sám Cimrman upozornil, na velice zajímavý důsledek své filozofie. Jestliže totiž Cimrman tvrdí, že existuje pouze okolní svět a neexistuje on pak ale, jak jsme si teď ukázali, v okolním světě musí v důsledku toho, platit myšlenka zrcadlově obrácená. Totiž, že existuje jen on a neexistuje okolní svět, čili zpátky filozofie solipsismu. Autor tak vlastně zastává stanovisko, které zároveň vyvrací.“ Trpíte? Trpte, též jsem na hodinách filozofie trpěla. Chtěla jsem vlastně jen říci, že Miloň Čepelka, jako paní Žílová, je dokonalá baba!!! POZOR NA MNOHOZNAČNOST POJMU JE. :oD Moje třetí nejoblíbenější hra. (12.03.2012)