Tatér z Osvětimi

Knihu jsem si přečetla až po seriálu a musím říct, že v něčem je i seriálová předloha lepší. Kniha je totiž napsaná vcelku stroze. Seriál ale zase nemohl obsáhnout vše a tak má svoje díry. Ale zase, herci byli vybraní dobře a svoje charaktery zahráli uvěřitelně. Celé to stojí na oné love story a divák jim tak nějak fandí, nepůsobí to škrobeně. I vizuál vypadá dobře, i když to z mnoha scén působí, že tatéři se mohli poflakovat mezi tábory jen tak a práce zase moc neměli. (Nebo to tak vážně bylo? Nevím..) Trošku mi tam chybí víc ten táborový režim, který by to víc přiblížil. Lehké skoky sem a tam mi taky občas vadily, ta chronologie by mohla být lepší.  Oproti knize jsou tu lépe vykreslené emoce, v knize autorka totiž některé scény odbyla pár větami, kdežto tady působí mnohem emotivněji. Něco je tu přidáno, něco vynecháno. Zrovna u některých postav by ale neškodilo alespoň větou nebo dvěma zmínit, co jsou zač. Třeba u Cilky, která tam měla celkem páku, ale ze seriálu člověk moc nepochopí proč. Co tomu ale dost ubližuje je ta angličtina. Když se i Slováci doma mezi sebou baví anglicky, tak to prostě zní blbě. Ale to by holt dalo víc práce. (19.05.2024)

Další příběh hrůzy z koncentračního tábora Osvětim. Nic nového nám příběh neukáže, jen další lidské osudy plné utrpení. Střílení do hlav je na denním pořádku. Love story v táboře funguje skvěle, až je to neuvěřitelné.... Je vidět, že se penězi nešetřilo. Záběry na koncetrační tabor ze vzduchu byly pro mě překvapivé jak velký ten tábor byl a kolik lidí tam zemřelo.... (14.06.2024)

Lovestory z Osvětimy, která hrozně připomíná českou Colette (2013) - relativně výpravné, přesvědčivý vizuál, autenticky zobrazený život v koncentračním táboře a ikdyž se to vyhýbá vyloženým surovostem (na Saulův syn (2015) to v tomto nemá), pátou hvězdu vlastně nedám za místama nevěrohodné chování hlavního hrdiny, které neodpovídá jeho pozici a místu s nekonečnou přítomností smrti. Pochvala za výborného Harvey Keitel (nar. 1939) , který jako vypravěč svého příběhu v současnosti drží hodnocení vysoko. (15.06.2024)

Téma koncentračních táborů je ve filmové historii prozkoumána vcelku dopodrobna. Tatér z Osvětimi v tomto ohledu nenabízí nic moc nového, co bychom už neviděli. Ale je třeba říct, že ta atmosféra a úzkost tohoto období a zaměření pořád stále funguje a je dobře, že si pořád tuto temnou skvrnu naší lidské historie stále připomínáme. Prim tu nakonec stejně hraje vztahová linka, která ukazuje, že i v takovém prostředí lze najít aspoň trochu naděje a něčeho hezkého, k čemu se člověk mohl upínat. Ano, pochopitelně se dočkáme i dosti tíživích scén, které z potenciálního diváctva vylučují slabší povahy, protože jak pro ženské, tak pro mužské publikum tu budou dosti bolesticé a naturalistické scény. Trochu matoucí je tu akorát linka s Keitelem, jakožto starým přeživším, která je od začátku poměrně matoucí a nikam nevededoucí a bohatě by stačilo, kdyby se smrskla do funkce prologu a epilogu. Nelze opomenout ani všudypřítonou angličtinu, která trochu nabourává atmosféru, jelikož je jasné, že jednotlivé postavy mluví hned několika jazyky, ale tak to je pochopitelně dáno zemí vzniku. (07.06.2024)

Jak už tu v komentářích padlo, tak ústřední love story během všech těch hrůz funguje velmi dobře. Co už tak dobře ale nefunguje je podoba koncentračního tábora, která se sice tu a tam snaží o drsnější zobrazení toho co se tam dělo, ale většinu času působí lacině a papundeklově. Pro větší věrohodnost by samozřejmě bylo lepší kdyby všichni nemluvili anglicky, ale měli jsme možnost tu slyšet autetnické jazyky, jenže je celkem jasné proč byla nakonec zvolena tahle cesta. Nakonec menší zklamání…60% (26.05.2024)