O Schmidtovi

Co si budem namlouvat, filmy vyhledáváme nejčastěji kvůli velké podívané a zábavě. Když Alexander Payne natočil svou Bokovku, byl to film o krizi středního věku a tedy průměrnému divákovi nepoměrně bližší než komorní drama o stáří, nemocech, umírání a samotě, byť odlehčené pečlivě dávkovaným jemným humorem. Tohle je prostě příliš nepříjemné téma, které chceme ze svého vědomí vytěsnit a ne si ho připomínat filmovým dramatem. O Schmidtovi je realistický snímek bez laciných efektů a šokujících zvratů, pomalé vyprávění založené na kvalitních dialozích a výborném hereckém projevu Jacka Nicholsona. Scénárista chytře zvolil komentář hlavního hrdiny ve formě dopisů adresovaných malému chlapci ve střední Africe, jehož je sponzorem. Tak, jak se odvíjí sled událostí po hrdinově odchodu do důchodu, to v reálném životě taky chodí. Je sice taky pravda, že tvůrci vybrali za svého hrdinu příslušníka dobře situované manažerské vrstvy ve významné pojišťovací firmě, tím pádem se slušným zajištěním na stáří, takže průměrný americký důchodce vypadá určitě jinak a řeší podstatně víc problémů. Jenže co naplat, to by se v americkém mainstreamovém studiovém filmu už natáčelo opravdu stěží, i tak mohl tento kousek vzniknout výhradně proto, že byla angažovaná taková hvězda, jako je Nicholson. Toho si filmoví fanoušci zapamatují určitě z řady výpravných filmů a nejrůznějších padouchů, kde vyniklo jeho expresivní herectví, ale právě ve Schmidtovi mohl rozehrát obrovskou škálu emocí a jeho herecká kreace mi přijde možná i nejlepší. Celkový dojem: 90 %. (20.01.2009)

Film O Schmidtovi je, alespoň pro mě, film o pocitech, které každý z nás jistě má, ale neumí je vyjádřit. Vždyť komu z nás se nestalo, že najednou zjistil, že všechno co dělá jeho bližní ho neskutečně provokuje? Kdo z nás nemá občas blbou náladu, aniž by to mělo nějaký důvod? Kdo z nás nikdy nezatoužil po tom, pomoct hladovějícím dětem v Africe? Pochvalu zaslouží především nenicholsonovský Nicholson. Kdo by řekl, že v roli mourousovitého starce se dá excelovat? (21.05.2006)

Silně nedoceněné komorní drama o běsech stárnutí, prázdnotě důchodu a tíze samoty... Alexander Payne vsadil na poetiku všednosti a tenhle pocit každodenního života byl divácky doslova konsternující. Pomale plynoucí příběh o člověku, který se dostává přes onen velký životní zlom, jakým je ukončení produktivního věku a odchod do důchodu, a neví si se svým životem náhle rady... Když se k tomu ještě přidá nenadále dostavivší se samota, čerstvý důchodce Schmidt se postupně propadá s ubývajícími denními rituály až někam na samé lidské dno. Dá se to přijmout, nebo se tomu můžete postavit - a to, trochu po vzoru Americké krásy (ve vydání pro seniory), udělá i Warren Schmidt - vydá se na nesmyslnou cestu přes Spojené státy za svou dcerou. Tahle cesta nemá tentýž vnitřní náboj a pozitivní rozměr jako třeba Lynchův Příběh Alvina Straighta, důchodce Schmidt je zlomený a osamělý, mrzutý starý muž, který se cestou snaží zaplnit náhle vzniklé prázdno ve svém životě, neboť jediné, k čemu se dá upnout, je na dálku adoptované malé černošské dítě kdesi v daleké Africe. Tenhle institut suplujícího psychoanalytika je skutečně silný okamžik filmu a závěrečný očistný pláč byl jedním z nejdepresivnějších momentů, co jsem kdy na plátně spatřil. To, že je Jack Nicholson skvělý herec a že většina filmu stojí na něm, netřeba asi rozebírat. Nicholson propůjčuje svému Schmidtovi úžasný vjem bezradnosti, bezvýchodnosti, je tak autenticky ztracen v běžném životě (dokonalá scéna rezignace při telefonování v budce, pouhé užívání mimiky při návštěvě rodiny budoucího zetě...), je plný skepse a rozrůstající se deprese, šedne a mění se i fyzicky... Zajímavá byla kamera - ta přemíra statických záběrů, perfektně kompozičně promyšlených (kupř. nádherný záběr Schmidta sedícího v místě zlatého řezu u rozsvícené lampy, přičemž většina záběru zůstala utopena ve tmě...), vytvářela dojem jakéhosi pomalého plynutí času, jakéhosi bezčasí typického pro postproduktivní část lidského života. Většina záběrů byla také podobné velikosti (celku), což zesilovalo dojem ztracenosti člověka (v prostoru i v životě). Mizanscéna byla strohá, městsky chladná, proti čemuž ostře kontrastovaly interiéry pokoje rodičů Schmidtova zetě... Silný, empatický film, který dává vzpomenout na mnohé lidi žijící třeba hned vedle v sousedství... Osamělost a stáří jsou strašné... (18.11.2006)

Hmmm, hezký, ale o čem to vlastně bylo? Celý film plyne nevzrušivě, pomalu, asi jako život osamělého uzavřeného starce, což by nebylo v zásadě na škodu, ale celou dobu jsem marně čekal, že se děj někem posune, čekal jsem na nějakou pointu, nebo na nějakou zapamatováníhodnou situaci, nějaké emoce. Nic takovýho , až na pár zdařilých momentů (ale že jich bylo málo!), se nedostavilo. Sice ´o Schmidtovi´, ale vlastně o ničem. Pouze jsem se ujistil, že Nicholson je skvělý herec a umí zahrát všechno, ale to už dávno všichni víme, že ano. Jestli něco od Alexandra Paynea, tak rozhodně doporučuji jeho GENIÁLNÍ ´Bokovku´, se kterou přišel o 2 roky později. (22.06.2003)

Škoda jen, že je to poněkud neuspořádané - střídají se totiž tady dramatické a komediální scény a dohromady nejdou tolik, jako v Payneově novějším filmu Nebraska. Taky dost dlouho trvá (50 minut), než se Schmidt vydá na cestu, protože všechno to, co se dělo předtím, sice bylo zajímavé, ale taky poněkud nudné. Jak už je ale Schmidt na cestě, šlape to dokonale, párkrát mi to připomnělo jak Nebrasku, tak Příběh Alvina Straighta (I když mi oba tyhle filmy připadají lepší, než O Schmidtovi), je to dokonce i poetické a dodržuje to i posloupnost počasí. Škoda jen, že před a na svatbě to upadne dost do komedie a to drama se z toho trochu vytratí, ale to pak zachránilo strašně silné finále. Ale zase když to srovnám s Nebraskou, ta mě přece jenom zasáhla o maličko víc... Ale O Schmidtovi je na rozdíl od Nebrasky natočen barevně, což se k takovému filmu prostě hodí víc. Natočené a zahrané to je ale bravurně a celkově se mi to líbilo. Akorát fakt nechápu jednu věc - Payne natočil dva skvělé filmy, tak jak mohl natočit něco takového, jako jsou Děti moje... 4* (19.04.2020)