O Schmidtovi

Po druhém zhlédnutí zvedám hodnocení, protože první půlhodina je opravdu vydařená ("Nestačím se divit, co to se mnou bydlí za ošklivou ženskou."). Druhá polovina filmu se ale neskutečně vleče a slzavý závěr... řekněme, že by se hodil do jiného filmu. Vzpomínáte na ten díl South Parku se Stanovým dědečkem? Pusťte si radši ten. (21.05.2006)

Podľa mňa výborné. Taký príjemný príbeh o jednom človeku, ktorý na sklonku života rozmýšľa aký to malo všetko vlastne zmysel. To asi čaká pomaly každého. :-) Nicholson zahrá absolútne čokoľvek a je teda tradične perfektný. Filmu trocha škodí neumiernená stopáž, ktorá v kombinácii s pomalým tempom spôsobuje, že film sa ku koncu už trochu vlečie. Keď sa však správne naladíte na atmosféru filmu, tak si ho vychutnáte. Podobne ako napr. u Zlomených kvetín. Nakoniec by som ešte spomenul hudbu Rolfea Kenta, ktorá je naozaj výborná a krásne podfarbuje dej. (22.05.2006)

Hollywoodská produkce, látka pro menšinové publikum. Nedorozumění. --- Vnímám film jako velmi subtilní zobrazení krize moderního muže. Muže lze definovat jako tvora, který touží po vděku, obdivu, úctě a lásce. Schmidt celý život dělal to, co se od něj očekávalo, a byl vzorem řádného amerického muže. Když přijde čas jít na odpočinek, má penzi a rozumné úspory. Jinak nic, naprosto nic za svůj řádný život neobdrží. --- Vzácná, opravdu vzácná je citlivost, s jakou je zobrazena bída rodiny, do které se hodlá přivdat Schmidtova dcera. Větší část příběhu je vyplněna Schmidtovým úsilím dovolat se u dcery respektu. Věří, že si zalouží úctu jako otec, jako osoba starší a zkušená, a ostatně dceřino bloudění je evidentní. Marná snaha, v tomto světě na dědky nikdo nedá. --- Vyústění je provokativní a silné: Chce-li muž poznat to, pro co byl stvořen, musí to hledat někde jinde než uvnitř moderní společnosti. --- Mistrovské! (18.08.2010)

Osud mívá poněkud zvrácený smysl pro humor. Neboť vám ve chvilkovém rozmaru bez nejmenších výčitek svědomí rozboří váš trochu fádní a neuspokojivě uspořádaný, ale pečlivě vystavěný domeček z karet - a to včetně jeho základů. Neboť osud žádné svědomí nemá. Zato když se do něčeho pustí, je převelice systematický - to se musí nechat. Neprovede demolici naráz - jedním čistým řezem ... kdepak ! Dá si s ní práci, pečlivě rozebírá vaši opečovávanou stavbičku na jednotlivé díly - pěkně pomalu, abyste si to spolu s ním náležitě užili. A když vás docela vykolejí, zašlape do prachu a dostatečně se vám vysměje, nechá vás být - abyste si poradili, jak umíte. Možná vás Warren Schmidt v exkluzivním podání Jacka Nicholsona dovede k trpkému, ale nanejvýš pravdivému poznání, že žijeme jen jednou. Žádný další pokus nám nikdo nenabídne - a čím dřív to pochopíme, tím líp pro nás. (25.04.2012)

Co si budem namlouvat, filmy vyhledáváme nejčastěji kvůli velké podívané a zábavě. Když Alexander Payne natočil svou Bokovku, byl to film o krizi středního věku a tedy průměrnému divákovi nepoměrně bližší než komorní drama o stáří, nemocech, umírání a samotě, byť odlehčené pečlivě dávkovaným jemným humorem. Tohle je prostě příliš nepříjemné téma, které chceme ze svého vědomí vytěsnit a ne si ho připomínat filmovým dramatem. O Schmidtovi je realistický snímek bez laciných efektů a šokujících zvratů, pomalé vyprávění založené na kvalitních dialozích a výborném hereckém projevu Jacka Nicholsona. Scénárista chytře zvolil komentář hlavního hrdiny ve formě dopisů adresovaných malému chlapci ve střední Africe, jehož je sponzorem. Tak, jak se odvíjí sled událostí po hrdinově odchodu do důchodu, to v reálném životě taky chodí. Je sice taky pravda, že tvůrci vybrali za svého hrdinu příslušníka dobře situované manažerské vrstvy ve významné pojišťovací firmě, tím pádem se slušným zajištěním na stáří, takže průměrný americký důchodce vypadá určitě jinak a řeší podstatně víc problémů. Jenže co naplat, to by se v americkém mainstreamovém studiovém filmu už natáčelo opravdu stěží, i tak mohl tento kousek vzniknout výhradně proto, že byla angažovaná taková hvězda, jako je Nicholson. Toho si filmoví fanoušci zapamatují určitě z řady výpravných filmů a nejrůznějších padouchů, kde vyniklo jeho expresivní herectví, ale právě ve Schmidtovi mohl rozehrát obrovskou škálu emocí a jeho herecká kreace mi přijde možná i nejlepší. Celkový dojem: 90 %. (20.01.2009)