Faunovo velmi pozdní odpoledne

Tohle je hodně originální, fraškovitá, psychologická sonda do duše jednoho archetypálního muže. Věra Chytilová zachytila určité fluidum. To vyvěrá nejen v experimentálních záběrech. Vysmívá se můžům i ženám. Mě osobně uhranula šéfová. Ta stará semetrika, i přes to všechno chtěla (Fauna, lásku, cit?). I Faun chtěl být milován a chtěl milovat, jenže když pořád někdo utíká před stárnutím tím, že ukájí své libido... . Paní režisérka nabídla své skutečné nitro = 82%. (30.06.2010)

„Ty ženský sou ale zákeřný!“ Uznávám, že tak dobrou zábavu jsem opravdu nečekal. Začal jsem se „tlemit“ vlastně od první Faunovy promluvy a smích mě neopouštěl ani s přibývajícími časem. Je v něm toho tolik! Vtipných i filozofických replik, které by se daly tesat, Suchařípova brilantního herectví, šílených ženských postav, hrátek s kamerou…a naopak překvapivě minimum nepovedených narážek na muže. Protože jestli točit feministické filmy dělající si srandu z pánů tvorstva (a částečně i jejich „něžných“ protějšků), tak přesně takto! Způsob dostávání „návštěvnic“ z bytu, balení studentky sociologie, „Vivaldiho“ problém, atd.…všechno scény k popukání. Což už se ale bohužel nedá úplně říct o poslední „opilecké“ čtvrthodince, kdy humor postupně vyprchává a dostavuje se nuda. A to je strašná škoda, protože dlouho to bylo na plný počet, takhle „jen“ za silné 4*. „Já tě naučím, jak se rozdělává ohýnek, jak se peče kůžička, jak se ožižlávaj lokýtky, jak se špikuje masíčko, jak se se vycucávaj očička, jak se olizují ouška!“ - „Chtěl jste něco?“ (13.07.2016)

Vtipný, ironický, možná až trochu krutý, ale velmi dobrý film, který rozhodně pobaví, ale stárnoucím mužům na dobré náladě nepřidá. Pokud byla Chytilová feministkou, tak oceňuji, že neváhala tepat i do řad ženstva. Chválím též režii, kameru a mistrné využití symboliky. Jako hold Věře Chytilové sem vkládám záznam jednoho mého snu, kde tato režisérka figuruje. - - - Sen o vúdú (v noci z 14. na 15. března 2014) - - -     Spolu s dalšími dvěma muži se ubírám k nějakému kostelu. Máme tam pomáhat při restaurování nějaké fresky. Freska se nachází na vnější stěně kostela, je veliká, má zhruba kruhový tvar a je opravdu dost zašlá. Provedena je ve stylu ikon a znázorňuje Ježíše Krista, který se shýbá k zemi a něco tam buď sází nebo trhá, případně něčemu žehná. Detaily nelze rozeznat. Fresku na její spodní straně zčásti obklopuje a zčásti do ní proniká zlatý ornament, který připomíná nějaké vúdúistické veve. Ten ale září jako nový a evidentně žádnou opravu nepotřebuje.      Přichází umělecká restaurátorka, která vypadá jako (nedávno zemřelá) filmová režisérka Věra Chytilová. Podává mi lahvičku s nějakou tekutinou a přikazuje mi, abych tou vodičkou potřel fresku a potom to nechal působit. Říkám, že nevím, jak to mám udělat, když freska je vysoko a není tu žádné lešení. Chytilová, o níž se říká, že bývala dost nervní a herce buzerovala, vybuchne a začne vykřikovat něco o mé naprosté neschopnosti. Prostě si s tím mám nějak poradit. „Tak chceš, aby ten čokl chcípnul, nebo ne?!“ S těmito slovy odchází.      Prohlížím si nádobku s kapalinou. Je to stejný typ lahvičky, v jakých se ve Vídni prodávaly vúdúistické vodičky importované z Haiti. Také nápis na etiketě je francouzský. Čtu tam něco jako EAU... LA MARINETTE... JÉ-ROUGE. Dívám se, jestli tam v souladu s předpisy někde nenajdu i českou popisku, a opravdu tam je: Určeno ke korekturám reality. Vyrobeno v Republice Haiti. Neužívat vnitřně. Chraňte před dětmi. Dovozce pro ČR Veronika Š.      Zamyslím se nad tím, jestli se Chytilová pro své zásluhy po smrti nestala prvním vúdúistickým loa české provenience. Jak by se toto božstvo asi jmenovalo? Odvozovalo by se ono jméno od slovesa attraper, prendre nebo saisir? Anebo to žabožrouti říkají ještě nějak jinak? To mi tedy, Ježíši, vysvětli. Místo Ježíše však slyším odněkud volat Chytilovou: „Nestůj tam jak tvrdé Y! V zakristii je žebřík! Tak si ho, sakra, přines a vylez na něj!“ Ptám se, jestli mám potřít i ten zlatý ornament. Odpověď: „No to si piš, že máš!“ (13.05.2023)

"...jak ten čas letí. Jo to on už je zase podzim..." Touhle větou, vyřčenou záhy po faunově probuzení se vpodstatě sumarizuje celé jeho devadesátiminutové odpoledne vyplněné absurdními nehodami a náhodami a starými a novými kůžemi a tatrmany a Vivaldim a "ženská v domě není pro mě". Absurdními, ale na rozdíl od jiných českých komedií (čímž rozhodně nechci tvrdit, že Faunovo velmi pozdní opoledne lze jen tak jednoduše a čistě zařadit do kategorie komedie) je zde nadsázka pořád stejně nadsazující, resp. je jedním z hlavních vyjadřovacích prostředků a není použita pouze jako příležitostný nástroj pro příležitostné vytváření příležitostně rádoby třeskutě vtipných situací (bez nadsázky by se "divák" popadal za břicho, takhle to vyženem ad absurdum, ať se popadá i za koule). Ale tohle všechno je naprosto evidentní a nejspíš to píšu jenom jako reakci na nějaký komentář, kde uživatel vytýká faunovi trapné chování - no ano, jsou to manýry napřesdržku, ale nelze je nebrat s humorem stejně jako s vědomím, že tímhle karikováním není Chytilová zas až tak daleko od pravdy - samozřejmě víc obecné než konkrétní, jakkoliv se to tváří naopak. Shrnuto podtrženo - Faunovo odpoledne stihla ještě Chytilová, zdá se, natočit ve své umělečtější éře. A rozhodně nelze na závěr nevyzdvihnout, že celý film je zabalen v krabici krášlené flétnou páně Stivínovou, která míchá Debussyho s místy barevným a místy zetlelým listím asi trochu okatě symbolickým, leč esteticky ne nepříjemným způsobem. (23.03.2010)

Obstarožní včelička by ještě ráda nasávala nektar z mladičkého kvítí, ale barevné listí opustivší koruny stromů jí nemilosrdně připomíná, že se blíží čas tlení, sešlost se zamění se stářím a láska se stane marností a iluzí. Uvědomuje si, chudinka, že je vlastně trubec? Zavalitost, kulovitá hlava s velkýma složenýma očima, krátký sosák..., i popis by odpovídal.. Obvykle mě filmy Chytilové začnou někde od poloviny ztrácet, tady se to povedlo mnohem dřív a to především stereotypy ve formě i obsahu. Specifickými, ale pořád stereotypy.. „Jak nejlépe zničit člověka? Jak? Jak? Jak? Aha, už to vím.. Musíte mu vsugerovat, že ho milujete..“ U slova vsugerovat si představte, že to říká Leoš Suchařípa pod vlivem léků na uklidnění.. (28.11.2023)