Zítřek už možná nepřijde

Bollywoodský film je žánr sám o sobě. Pro ty, kdo neví, oč běží, nemá smysl se tady rozepisovat. Doporučuji nastudovat základní fakta a pak se sem vrátit. Ti znalejší, či dokonce ti, kdo si bollywoodské "filmy" oblíbili, by měli zbystřit, protože Kal Ho Naa Ho (česky volně snad jako Zítřek nemusí přijít), je rozhodně špička žánru. Perfektní, téměř americká výprava, skvělé zpracování, "nablejskaní" herci (hlavně charismatický Shah Rukh Khan), úžasné taneční kreace, velice povedená hudba i fakt, že se film odehrává v Americe, z něj dělají velmi atraktivní podívanou. Pokud pochopíte a přijmete pravidla bollywoodské hry, budete se určitě dobře bavit. (28.10.2004)

Bollywood! Tento film zastupuje všetko čím sa bollywood vyznačuje. Všetko je MAXI, smútok, šťastie, láska, obetovanie. Videla som ho veľakrát a vždy v ňom nájdem niečo nové, aj keď často cez slzy, lebo keď už viem o čo ide tak plačem od začiatku. Hudba je v tomto filme výnimočne skvelá. Pieseň Maahi ve, bolo to absolútne prvé čo som z kedy z Bollywoodu videla a bola to láska na prvý pohľad, odvtedy ma bollywoodske filmy viac či menej okúzľujú. Maahi ve je typická, farebná, roztancovaná ... ako celý tento film. Skvelá zostava hercov SRK, Ali Saif, Preity ani nič iné nenapovedá. (17.01.2019)

Jak i na IMDb kdosi trefně podotkl, pokud máte rádi operu, nemusí vám řeč Bollywoodu dělat žádný problém. Jsou si totiž velmi podobné a možná mají k sobě někdy blíž než Bollywood s Hollywoodem. Tenhle film nabízí další x-tisící klasickou variaci na známé téma, tentokrát v "exotických" kulisách New Yorku. Ač přes tři hodiny, co do zbytečnosti bych vytknul snad jen závěrečné tři minuty, bez těch by se film klidně obešel. Jinak je to opravdu velkolepá záležitost, navíc i docela vtipná (cituje se tu i z jiných bollywoodských filmů) a přesvědčivě zahraná. Pokud mně osobně něco trochu vadilo, tak je to ten pozápadnělý styl, který se promítl zejména v hudbě. Indie umí čarovat mnohem víc. Bollywood sice také, ale jsou prostě filmy, které nastavují laťku pojmu standard. Tohle je jeden z nich. (16.10.2006)

Tak hergot - když se Bollywood rozhodne ždímat city, tak ve velkém stylu. Dobrá polovina stopáže je věnovaná detailům na ubrečené tváře, emoce tečou proudem, hudebně-taneční intermezza se tančí, newyorských záběrů je dostatek (to aby v Indii věděli, jak že to ve Státech vypadá), všechno je umělé, ale tak opravdově umělé (pokud něco takového existuje, tak to Bollywood dovede zachytit celkem věrně), tempo je smrtonostné, ačkoliv film má nekonečnou stopáž - aneb Bollywood si s vámi na nic hlubokomyslného hrát nebude (a proto tak nějak nemá šanci vás rozčílit jako to dovede Hollywood) a když si zvyknete na závratné tempo řeči, míchání angličtiny a hindštiny, pohádkového rytíře, smutnou princeznu, sexy prince a nerudnou babku a na těch pár dalších bollywoodských stereotypních postav, můžete si pobrečet do kapesníku, občas se pobavit, někdy zůstat nevěřícně zírat - a hlavně: "escapism, baby". Nikdy bych si nemyslela, že budu muset uznat, že dlouhometrážní bollywoodské soap-opery mají něco do sebe, ale co naplat, asi stárnu... (29.04.2013)

Vzpomínáte jak se Marty McFly pokoušel v Návratu do budoucnosti dát dohromady nesmělého George s Lorraine, což komplikovala nejen Georgova neohrabanost a omezený čas na splnění mise, ale hlavně to, že Lorraine byla zamilovaná do něj? Tak tohle je totéž, jenže po bollywoodsku a bez cestování časem. Zatímco první hodina je komedie plná vtípků, gagů a zábavných slovních přestřelek, druhá se překlápí do romantiky jen občas osvěžené nějakým vtípkem, aby si do třetí hodiny navlékla kostým srdceryvného tragického dramatu. Má to výborné písničky a taneční čísla, má to humor i zajímavý milostný trojúhelník, všechny emoce jsou vytuněné do extrému, a první dvě hodiny jsou dokonalé. Bohužel jim to poněkud kazí poslední hodinka, protože zatímco první hodina zábavným nebo dramatickým způsobem rozehrála příběhy tuctu postav, v poslední hodině je scénář všechny zahodil, aby se soustředil na možná až zbytečně protahované a ubrečené čekání na nevyhnutelné. Navíc mě časem zaujala spíš vedlejší rovina rodinného dramatu babičky, matky a vnučky než hlavní linie milostného trojúhelníku. Pořád je to fajn, člověk se nenudí, zasměje se, uroní slzu (a ne jednu), najde tu několik moudrých myšlenek zabalených do reje křiklavých barev, ale na tu pátou hvězdu to, byť jen těsně nedosáhne. (18.05.2019)