Ovoce stromů rajských jíme

Zas a znovu mě tenhle Chytilové počin uchvacuje. Tentokrát musím souhlasit s oficiálním textem distributora. Filmařská lahůdka, kde si člověk snad v každém záběru uvědomuje obrazovou preciznost spojenou s jazykovou vytříbeností. Často zdánlivě banální a duchaprosté dialogy či monology dotvářejí pestrou mozaiku podbarvenou úžasnou hudbou Z. Lišky a k tomu souznící s obrazem. Dovedu si představit, jak Chytilová poháněla herce bičem. Třeba scéna na půdě, kde se Eva dotýká rozličných hudebních nástrojů, v rytmu pouští svazek paliček na buben a při tom se pohybuje mezi vším tanečními kroky. A to nemluvím o scéně s červeným pruhem látky. Pobíhání a míhání se lesem, mezi stromy, křovisky, barevné souznění s podzimní škumpou, obtočení kol stromu. Režisérky oblíbené barevné kontrasty - bílá, červená a černá. Detaily, znaky, náznaky, symboly. Výtvarný počin Krumbachové je stejně jako u Sedmikrásek neoddiskutovatelný. Kučerova kamera se jen nedívá, není pouhým prostředkem k záznamu, ona přímo dýchá, film jakoby se z ní rodil. Život a smrt. Uhrančivé, smyslné, dráždivé, nadčasové. Nepamatuji se, po kolikáté jsem viděl, včetně filmového klubu kdysi v kině, ale za čas se k tomuhle snímku opět vrátím. Spíše pro okrajové publikum. (02.03.2020)

"Já říkám pravdu!" "To nevadí! Jsme přece přátelé!"                                                                                                              Jsem konsternována!! Zatím nejlepší film od Chytilové, který jsem viděla Odvážná kompozice plná sueralistických obrazů, podkreslená magickou taktovnou Zdeňka Lišky. Je to s podivem, že mi toto dílko tak dlouho unikalo! Madam Chytilová zde potvrzuje svou teorii, že děj je pouze úlitba divákovi, režisér ho nepotřebuje. Fascinující! (28.01.2015)

No... výtvarně opět "krumbachovsky" skvělá záležitost (ostatně Ester Krumbachová dělala i scénář (a námět)), ale dle mého názoru spolupráce s druhým geniálním "pomocníkem českých filmařů" té doby, Zdeňkem Liškou (hudba), filmu v jistém směru ublížila. Děj i celá stavba scén je totiž s hudbou od začátku spjata, sice zajímavým a "klapajícím" způsobem, ale způsobuje to, že příběh plyne poněkud pomalu (kolikrát to vypadá, že se musí scéna natánout, aby se do ní vlazla celá délka melodie). Je to sice jakýsi uzavřený, harmonický gesamkunstwerk, ale trochu po čase nudící. Nakonec ale dokáže říct své. (18.06.2006)

Věra Chytilová tentokrát na téma lásky a všeho co je s ní spojené - zrady, nevěry, důvěry, hravosti. Všechno je opět zabaleno do dada kulisy, navíc mnohem těžší a hůře rozpoznatelné, než tomu bylo u Sedmikrásek. Sedmikrásky byly více hravé, lehké, barevné a také zajímavější, toto je bohužel na mě až moc těžkopádné. Ale svůj přínos v české kinematografii to bezesporu má. (12.02.2013)

"Ovoce..." jsem poprvé viděl v roce 2009 jako ani ne dvaadvacetiletý student, když snímek uvedla Česká televize, a odrovnal mě tak, že jsem mu napálil (zcela v protikladu s většinou mých přátel a většinou ostatních hodnotících) plný počet. Vracím se ke snímku po patnácti letech prostřednictvím britského DVD Second run. Čeho je to podobenství, to je mi úplně fuk, příběh je o ničem. Naopak si vychutnávám stylizované herecké výkony (podtržené přemluvením některých herců), (na české poměry) obrazové orgie, hrátky s kamerou (ručka? Různorodé formáty filmového materiálu, na které se natáčelo?), filmové citace (razítkování z Ostře sledovaných vlaků a Nosferatu) a to vše je završeno Liškovou hudbou. Maximální hodnocení nechávám... (01.06.2022)