Jak chutná smrt

Pokus o psychologický thriller v režii Milana Cieslara nemohl dopadnout jinak, než jako řádnej průser. Bohužel jsem nečetl předlohu mého oblíbence Ladislava Mňačka, takže nevím, nakolik si scénáristé, kteří se na filmu podíleli svoji verzi upravili. Každopádně výsledek je toporná a těžko uvěřitelná slátanina, kde i herci jsou vesměs příšerní. Navíc ten televizní look vypadá fakt otřesně. Postsynchrony a předabování některých herců je také žalostná a odfláknutá práce. Už jsem to myslím jednou psal a znovu se utvrzuji v tom, že Milan Cieslar nebyl a nikdy nebude kvalitní režisér. (25.04.2024)

Tak podle nametu bych cekal nejaky solidni krimi drama misto toho jsem dostal trapnou protizbrojni agitku ktera atraktivni tema jenom trochu natukne ale dojem si z toho neodnesete vubec zadny není tu komu fandit vsechny postavy jsou vesmes otravny Splechtova milujici matka Kukura despoticky otec Vasut superdrsnej policajt a mladej vrah o jehoz motivaci k cinu se vicemene nic nedozvime na to je film prilis povrchni a nezvladnutej no a ten konec to je vylozene trapas jedna hvezda za kocici Christovou a cameo Jaromira Bosaka furt jsem si rikal je to on? no a byl to sem teda cumel (27.05.2013)

Amatérský pokus o český thriller, s docela zajímavým námětem, ale naivním a v našich poměrech sotva uvěřitelným provedením a předvídatelným koncem. Herecká šeď bez výrazných výkonů. Zaujalo mne jen Kukurovo prohlášení na synově oslavě, že zásluhou propagační činnosti jeho agentury vyvezeme do zemí Blízkého východu zbraně za miliardu dolarů. Na to kontrovala jeho žena Šplechtová ušlechtilým sdělením, že jejich nadace Otevřená dlaň vypravila několik kamionů s humanitární pomocí obětem války. Tak to dneska na světě chodí. Je to stejně nadčasové jako Jak chutná moc, jenže mizerně zpracované. Ani mne proto nepřekvapuje, že tento film je tak málo vysílaný. (13.05.2016)

Inu, zlatá devadesátá. Z nepublikované povídky Ladislava Mňačka vykřesal Cieslar nejen skvělý thriller, ale taky svůj Happy Celluloid. Jak chutná smrt má mnoho společného s Válkou barev, kterou taky snímal Petr Hojda. Okouzlení západními thrillery v této české variantě není ani v nejmenším trapné, skvěle pracuje s uvěřitelným Kukurou, kterého doplňuje se svou typickou manýrou Šplechtová, Vašut na jistotu a debutující Šrámek, který se hercem nikdy nestal, a v neposlední řadě překrásná Ivana Christová, která nikdy neměla tolik sebevědomí jako Simona Krainová, ale jako herečka měla mnohem větší talent. Aktraktivní film, který sice dneska působí jako vzpomínka na dobu, která taková nikdy ve skutečně nebyla, ale pro znalce jedné z nejzajímavějších dekád našeho filmu je to fajnovka. Kdo jiný by taky ocenil Trošku jako režiséra reklamní kampaně aerolinií. (06.02.2021)

Utahaný a průhledný pokus o psychologický thriller podle rozhlasové hry Ladislava Mňačka v produkci České televize a Cieslarova Happy Celluloidu. Na začátku se dozvídáme, že mladý talentovaný sportovní střelec Robert nepochopitelně zastřelil dva policisty při dopravní kontrole a zbytek filmu nám ve dvou proplétajících se dějových liniích osvětluje proč a jak je zabil (flashbacky) a jak to s ním dopadne. Z toho sice pramení nemalé napětí a početné, v krátkých intervalech sázené flashbacky dodávají vyprávění na dynamice, ale Robertova motivace k činu je lehce odhadnutelná a samotný nejočekávanější (aspoň mnou) závěrečný flashback s vraždou policistů nakonec není nijak zajímavý. Je-li s filmem někdy spojován přívlastek akční, nelze jej vztahovat k ničemu jinému než k zmíněné formě vyprávění, protože jediné, co tu vzdáleně připomíná akční scény je to, že se dvakrát za film někde proběhnou urňáci a to aniž by vystřelili. Ve filmu, kde hrají zbraně takovou roli, bych také čekal víc jejich fetišistických detailů a víc "hollywoodských" scén jako ta, kde si Robert a Daniela (sexy Miss Československo 89 Ivana Christová) při sexu přejíždějí po tělech pistolí (orgasmus symbolizuje cvaknutí uzávěru), která v českém filmu samozřejmě působí trochu úsměvně. Obrovským mínusem celého filmu je pak nesmírně otravná postava Robertovy matky v podání Miluše Šplechtové. Film ve své době výrazněji nezabodoval ani u kritiky, která si s ním nevěděla rady (Cinema 80%, její Lexikon českého filmu 20%), ani u diváků. Pro zajímavost, pod pseudonymem Jon Jorlin se na scénáři podílel Marek Vašut a cameo roli reklamního režiséra si tu střihl Zdeněk Troška. (01.05.2008)