Jak chutná smrt

Inu, zlatá devadesátá. Z nepublikované povídky Ladislava Mňačka vykřesal Cieslar nejen skvělý thriller, ale taky svůj Happy Celluloid. Jak chutná smrt má mnoho společného s Válkou barev, kterou taky snímal Petr Hojda. Okouzlení západními thrillery v této české variantě není ani v nejmenším trapné, skvěle pracuje s uvěřitelným Kukurou, kterého doplňuje se svou typickou manýrou Šplechtová, Vašut na jistotu a debutující Šrámek, který se hercem nikdy nestal, a v neposlední řadě překrásná Ivana Christová, která nikdy neměla tolik sebevědomí jako Simona Krainová, ale jako herečka měla mnohem větší talent. Aktraktivní film, který sice dneska působí jako vzpomínka na dobu, která taková nikdy ve skutečně nebyla, ale pro znalce jedné z nejzajímavějších dekád našeho filmu je to fajnovka. Kdo jiný by taky ocenil Trošku jako režiséra reklamní kampaně aerolinií. (06.02.2021)

Ta manýra je příšerná, ten film je jí kompletně prodchnutej- je to ve scénáři, je to ve výpravě, je to v režii a následně v hereckých výkonech. Paradoxně tomu nepodlehla jen jediná neherečka, tehdy modelka a krátce před tím Miss Československa Ivana Christová. Ta jediná tady byla civilní a relativně přirozená. Líbila se mi i její milostná scéna s revolverem. Jinak je to ale zase Cieslerův pošahanej fucking hell. (11.05.2016)

Český krimi thriller, který ve své době působil hrozně moderně jakože americky ,  přesně ten typ filmu, který je jako filmový zážitek sotva průměrný, ale má to spousty věcí, který tento film dělají "nezapomenutelný" - hlavní role Kukura jako despotický otec mladého vraha, Miss Československo Christová jako děsně hot femme fatale ve své jediné filmové roli, Vašut jako děsně drsnej policajt a hlavně song od Tiché dohody Tam kde spí andělé. (13.05.2021)

Utahaný a průhledný pokus o psychologický thriller podle rozhlasové hry Ladislava Mňačka v produkci České televize a Cieslarova Happy Celluloidu. Na začátku se dozvídáme, že mladý talentovaný sportovní střelec Robert nepochopitelně zastřelil dva policisty při dopravní kontrole a zbytek filmu nám ve dvou proplétajících se dějových liniích osvětluje proč a jak je zabil (flashbacky) a jak to s ním dopadne. Z toho sice pramení nemalé napětí a početné, v krátkých intervalech sázené flashbacky dodávají vyprávění na dynamice, ale Robertova motivace k činu je lehce odhadnutelná a samotný nejočekávanější (aspoň mnou) závěrečný flashback s vraždou policistů nakonec není nijak zajímavý. Je-li s filmem někdy spojován přívlastek akční, nelze jej vztahovat k ničemu jinému než k zmíněné formě vyprávění, protože jediné, co tu vzdáleně připomíná akční scény je to, že se dvakrát za film někde proběhnou urňáci a to aniž by vystřelili. Ve filmu, kde hrají zbraně takovou roli, bych také čekal víc jejich fetišistických detailů a víc "hollywoodských" scén jako ta, kde si Robert a Daniela (sexy Miss Československo 89 Ivana Christová) při sexu přejíždějí po tělech pistolí (orgasmus symbolizuje cvaknutí uzávěru), která v českém filmu samozřejmě působí trochu úsměvně. Obrovským mínusem celého filmu je pak nesmírně otravná postava Robertovy matky v podání Miluše Šplechtové. Film ve své době výrazněji nezabodoval ani u kritiky, která si s ním nevěděla rady (Cinema 80%, její Lexikon českého filmu 20%), ani u diváků. Pro zajímavost, pod pseudonymem Jon Jorlin se na scénáři podílel Marek Vašut a cameo roli reklamního režiséra si tu střihl Zdeněk Troška. (01.05.2008)

Zvláštní, mně se tento příběh líbil. Nejen jako příběh, ale i celé filmové zpracování. Tedy téměř celé. Byla totiž místa, kde byla doprovodná hudba tak hlasitá, že to nešlo jinak, než ji prostě ztlumit. Vyloženě mě překvapilo, že se mi poprve líbil Marek Vašut. Možná to bylo tím, že nehrál zápornou postavu. Řekl bych, že film dobře vystihuje problémy, které se u velmi zámožných vrstev obyvatelstva mohou v té či jiné podobě vyskytnout. Bylo docela jasně vidět, že bohatství samo o sobě ještě není zárukou šťastného života. (čtvrtek 19.11.2009) (19.11.2009)