poster

Svět podle Daliborka

  • anglický

    The White World According to Daliborek

    (festivalový název)
  • Slovensko

    Svet podľa Daliborka

Dokumentární

Česko, 2017, 105 min

Režie:

Vít Klusák

Kamera:

Adam Kruliš
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • skrblik007
    ****

    [Zhlédnuto na projekci s následnou dvouhodinovou diskusí s tvůrci.] Klusákův styl mi sedí a stylizovaný dokument považuji za plnohodnotný žánr. Jediné, co film už z podstaty Daliborova charakteru sráží, je až přílišný exhibicionismus a v podstatě nemožnost serióznější diskuse, čímž to pozbývá toho rozměru "sonda do prostějovské zabedněné rodinky, otevírající jejich bublinu pražským intošům". Rozhodně to ovšem nijak nedegraduje jeho závažnost.(14.7.2017)

  • Malarkey
    ****

    52. KVIFF - Nejsem si jistý, jestli tento dokument Vít Klusák natočil proto, aby si z Daliborka udělal legraci nebo aby ho, jak on sám tvrdil, dokázal konfrontovat s realitou. Daliborek totiž není zlý, on si jenom vydedukoval pár svých pravd a nedokázal dojít k tomu, že by ty jeho pravdy mohly být diametrálně jinak. A těžko tak přesvědčíte člověka, který si myslí, že má největší pravdu a přitom naprosto převrací fakta, která jsou v dnešní době naprostou samozřejmostí. Výlet do Osvětimi a konfrontaci s paní, která přežila Osvětim, je mimochodem režisérův majstrštyk. Vracím se nicméně k panu Klusákovi a k výslednému dojmu, u kterého si nejsem jistý, jestli je dobrý nebo špatný. Negativně mě o tom přesvědčuje skutečnost, že tenhle dokument se jeví spíše jako film. Mám pocit, že, když už ne všechno, tak minimálně většina, je jenom nahraná na úkor kamer. A fascinuje mě, že na tuhle hru kromě Daliborka přispěla i celá jeho rodina. Na druhou stranu jsem se nasmál a zároveň zděsil. Zasmál proto, že Daliborek měl místy naprosto geniální hlášky, a zároveň zděsil, jak někdo kolem nás může být tak blbej. Nicméně to není jenom Daliborek, takových lidí je všude kolem nás požehnaně. Není to jenom o zatvrzelosti, ale také o omezenosti, kterou v sobě z nás má každý a je třeba je potlačovat. Dokument mě nicméně zaujal a stal se vrcholem celého filmového festivalu. Třeba to Dalibora a jeho okolí donutí k zamyšlení, když už nic jiného.(4.7.2017)

  • Roxan
    odpad!

    Z tohohle filmu jsem odcházela vážně naštvaná. A ne kvůli tomu, že Daliborek je tak trochu neonacista a přítel jeho matky absolutní rasista, ale kvůli tomu, jak jednoduše je možné skupinu lidí ponížit a ztrapnit. Natáčeli Daliborka a jeho rodinu dva roky, není nic jednoduššího než bezkontextově poskládat záběry, aby ukázali to nejhorší ze života každého z nás. Konec dokumentu, kdy režisér vystoupil proti D. názorům se mi zdál už opravdu jinde - během debaty jsme slyšeli, že s D. diskutovali o jeho názorech celou dobu. Proč režisér vystoupil až před skupinou cizích lidí? Šlo o hájení názoru, ztrapnění D. nebo vylepšení vlastního obrazu. Nakonec se tím ale zas tak trápit nemusíme, protože všichni lidi na exkurzi v Osvětimi byli komparz a scéna tak působí jako vyhrocený konec Výměny manželek, který měl zvednout sledovanost. Je mi smutno, ale ne z Daliborka, ale z tohohle dokumentu, který se snaží získat pozornost na základě ztrapňování lidí.(4.8.2017)

  • poz3n
    ****

    Pokud chcete dát Daliborkovi šanci, je třeba si v prvé řadě uvědomit, že Klusák nenatočil dokument v podobě, v jaké ho většina z nás chápe. Pokud by se dalo říct, že inscenovaný dokument jako žánr má určitý rádius, který je definovaný například mírou dramaturgické inscenace, ale i určitou úrovní dokumentárního záběrování (značně odlišné od hraného filmu), je Svět podle Daliborka pravděpodobně i mimo rámec této definice. Vlastně jsem se každou minutou přesvědčoval víc a víc, že koukám na hraný film, který funguje právě díky kombinaci "nepřiznaně hraný, vydávající se za dokumentární". Tahle tenká hrana způsobila, že jsem si po dlouhé době odnesl z filmu pocit absolutní neschopnosti srovnat si své dojmy a názory. To samozřejmě umocňuje kontrast prvních 90 min (měl jsem pocit, že vlastně koukám na takové Dědictví aneb Kurvahošigutntág nového milénia, kdy Klusák nahradil dokumentárně observační metodu Nové vlny samotnou zástěrkou dokumentárního žánru) a závěrečného epilogu v Osvětimi. Ten na mě sice velice silně zapůsobil, zároveň jsem ale podobně jako mnozí ostatní cítil, že Klusák už nezná hranice. Jenže po rozhovoru Klusáka na DVTV, kde mimo jiné říká, že scénu dotlačili do filmu producenti a dramaturgové, a že on sám se v ní vnímá jako pitomec, jsem ohledně jeho přístupu k celému filmu trochu poupravil názor. Svět podle Daliborka je film na podivné hranici nikoho a je v tomto případě opravdu na každém jednotlivě, jak na něj zapůsobí a jaký k němu posléze zaujme postoj. 7/10(9.8.2017)

  • Radek99

    Celkem dost se obávám, že Vít Klusák svou metodou dokumentární rekonstrukce, rekonstrukce dialogů a nezachycených scén ozřejmil slepou uličku dokumentární tvorby... Pořizovat záběry ze Štědrého den ne 24. prosince, nýbrž třeba 22. 12., tzn. inscenovat něco, co nebylo, jen to tak pravděpodobně mohlo být, už nemá s dokumentární tvorbou moc společného...ač si pan Klusák klidně myslí, že to je rigidní názor... Přítomnost televizní kamery chtě nechtě mění chování lidí, lidé exhibují, nebo se naopak autocenzurují, chovají se jinak než v soukromí, a když je tedy tvůrci nechají ,,přehrávat zaznamenané situace", nemá to s realitou už moc společného, vzniká opravdu hraný film, činoherní kus, byť by měl tisíckrát reálné základy. Svět podle Daliborka je analogií typizovaného hollywoodského dramatu natočeného na ,,základě skutečných událostí", jen místo profesionálních herců tam postavy hrají samy sebe... Závěrečné Klusákovo osvětimské vstoupení do děje, vystoupení před kameru do předem připravené a zaranžované scény bylo jen postmoderní třešničkou na dortu...připomnělo mi skoro až Woodyho Allena a jeho postmoderní komunikaci přímo s divákem třeba v Manhattanu...tak moc vybočovalo a porušovalo pravidla žánru...dokumentu...hry...a to záměrně nechávám stranou morální stránku tohoto dramaturgického/scenáristického kroku i zvolené metody!(11.7.2017)

  • - Vít Klusák Dalibora kontaktoval přes youtube, ale Dalibor se s filmařem odmítl setkat s odůvodněním, že se obává, že je to policista. Klusák se tedy vydal do Prostějova s Daliborovou fotografií a po celý den obcházel bary a restaurace, zda ho někdo nezná. Mnoho hodin byl neúspěšný a kdyby v jedné zapadlé čtyřce nenarazil na kamaráda Daliborova otce Adolfa (*1921), byla by pátrací mise neúspěšná. (Zdroj: Hypermarket Film)

  • - Filmaři pro účely natáčení - inspirováni cestovkami, které výlety do koncentračních táborů inzerují jako návštěvu disneylandu - nechali vytvořit autobus s polepem „Pojeďte do Osvětimi - výlet za emocemi" (slogan zapůjčen ze stránek jedné CK). Autobus však kdosi vyfotil a rozpoutala se tak "bus-gate kauza", která pronikla do světových médií. (Zdroj: Hypermarket Film)

  • - Na filmu jako konzultant spolupracoval Joshua Oppenheimer, který obdobně ve svých dokumentech nominovaných na Oscara zkoumal odsouzeníhodné počínání masových vrahů jako lidských bytostí, s nimiž máme každý něco společného. [Zdroj: E15] (hippyman)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace