Svět podle Daliborka

Klusák si vybral skupinku hloupých lidí s okázale špatnými názory a v řadě zjevně inscenovaných scén (kdy Dalibor žadoní o sex a předstírá nepřítomnost kamer, nebo kdy postavy přicházejí do scén s divadelním timingem - jaký je dokumentariskický smysl téhle umělosti?) nabízí 105 minut hřejivě bezproblémového bizáru, kde není o čem přemýšlet, který neobsahuje dvojznačnosti, kontroverzi ani nenastoluje zajímavé otázky, pouze a jenom ujišťuje diváka o jeho nadřazenosti nad bandou buranů, nad kterou se dá tu smát, tu je litovat, tu jimi pohrdat - ale nikdy není potřeba o ní začít přemýšlet jako o lidech. Zrůdného rozměru to nabírá ke konci, kdy Klusák využívá osvětimského panoramatu k vlastnímu zpřítomění v situaci tak uměle předpřipravené, až je z toho člověku trapně a lituje chudáka paní. Prázdná estráda potvrzující status quo. (08.07.2017)

Až na ten závěr, myslím, neskutečně zajímavý pohled do života jednoho naivního nácíčka, který má v podstatě takovou dobráckou duši, konfliktům se vyhýbá, cikána v práci toleruje i zdraví. Ale svými názory je to klasický rasista a nácek. Klusák měl k dispozici výbornou látku, ale na konci ji trochu zprznil a proto musím tu jednu hvězdu ubrat. Na závěr se sluší jen konstatovat: Čím víc vypatlaných rodičů = tím víc vypatlaných dětí. Takže žádám všechny inteligentnější lidi - serte na tituly a kariéru a ploďte, jinak je z touhle zemí ámen. 80% (10.01.2018)

"Špatně vaříš, špatně kouříš, čumíš pořád na telenovely. A já abych si honil ptáka sám. Jsi neposlušná, já tě potrestám." Daliborkovo básnické střevo mě hodně zaujalo, ale jinak jsem jen nevěřícně zíral. Absolutně netuším, jestli jsem se měl bavit, být zhnusen nebo o tom všem přemýšlet. Do intelektuálů mi však ještě nikdo nenadával, tak jsem se v souladu se svým vnitřním přesvědčením snažil bavit. Někdy to šlo lépe a jindy hůře, ale jsem si naprosto jistý tím, že takováto squadra czechura ještě před kamerou svá moudra nikdy netrousila. (11.02.2018)

Na čom podľa mňa Svět podle Daliborka padá, je neujasnenosť, či chce byť dokumentom, alebo hraným filmom, tým pádom mám problém si z neho čokoľvek vyvodiť, či odniesť. Vít Klusák je ako dokumentarista maximálne neprofesionálny, nesugestívny a neváha exploitovať duševného chudáka (obzvlášť na konci som nevedel či mi je trápnejšie za Daliborka alebo za neho). Je to škoda, pretože ide o veľmi zaujímavú a aktuálnu tému, úspešne zachycuje tragédiu človeka s dobrým srdcom vychovaného nesprávnym prostredím a hlavne - vyvoláva diskusiu - či už úmyselne (tú o náraste nebezpečného nacionalizmu v spoločnosti a jeho povahe) alebo neúmyselne (tú o dokumentaristickej morálke). (24.02.2018)

Strašně těžko hodnotitelná věc, protože se nejedná vyloženě o dokument, ani o mockument, ale ani o ryze hraný film. Spíše něco mezi. Ta forma zpracování je natolik kontroverzní, že chápu odpady, které to odstřelí jako "klusákovo fake video," ale zároveň k tomu nevidím důvod, protože je to je jako jakýsi "dokument formou rekonstrukce s reálnými lidmi a reálnými názory" v mnoha rozhovorech přiznané. A docela (ne)hezky to prezentuje, jací lidé mezi námi žiji (a není jich málo) a jak možná z nedostatku inteligence, ale především nedostatečného vzdělání mimózně zkreslené světonázory mohou mít. A kromě toho všeho je fakt slušná (tragi)komedie. Daliborek sice nebude nejostřejší tužka v penále, ale přes to všechno je to do jisté míry zároveň i hláškující sympaťák. Klusák není moc dobrý dokumentarista z tradičního úhlu pohledu (stále jsem mu neodpustil ten vysoce tendenční dokument o Tanvaldu), ale musí se mu nechat, že točí vtahující komentáře silných společenských témat a šikovně je mezi širokou veřejností popularizuje. edit: Po přečtení rozhovorů o hvězdu zvyšuji. Opravdu vtahující nahlédnutí do zcela odlišného smýšlení a důkaz, jak zásadně někdy člověka dokáže formovat rodina a obecně sociální prostředí, ve kterém vyrůstá. (19.06.2021)