poster

Svět podle Daliborka

  • anglický

    The White World According to Daliborek

    (festivalový název)
  • Slovensko

    Svet podľa Daliborka

Dokumentární / Komedie

Česko, 2017, 105 min

Režie:

Vít Klusák

Kamera:

Adam Kruliš
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Foox
    **

    Těžce neautentický pohled do obyčejného života neonacisty? Dost pochybuji. Samotný portrét "hrdiny" funguje pouze na základní úrovni, které představuje primitivní část národa a nabízí sebeuspokojující pocit nadřazenosti, eventuálně humor v duchu Výměny manželek, či Prostřena. Závěrečná katarze, ke které celý film směřuje, přináší maximálně stud a nenávist k režisérovi.(17.11.2017)

  • skrblik007
    ****

    [Zhlédnuto na projekci s následnou dvouhodinovou diskusí s tvůrci.] Klusákův styl mi sedí a stylizovaný dokument považuji za plnohodnotný žánr. Jediné, co film už z podstaty Daliborova charakteru sráží, je až přílišný exhibicionismus a v podstatě nemožnost serióznější diskuse, čímž to pozbývá toho rozměru "sonda do prostějovské zabedněné rodinky, otevírající jejich bublinu pražským intošům". Rozhodně to ovšem nijak nedegraduje jeho závažnost.(14.7.2017)

  • kaylin
    ***

    Z Daliborka jsem si na prdel rozhodně nesednul, ale musím uznat, že je to rozhodně zajímavý pohled na jednoho člověka a jeho rodinu. Je vidět, že je strašně jednoduché být dysfunkční, ale přitom fungovat. Úžasný paradox. Navíc je vidět, jak lidé dokážou přejímat názory, považovat je za pravdu, ale nakonec z nich stejně máte pocit, že to je jenom póza.(11.10.2017)

  • Marigold
    *

    Vít Klusák svojí metodu dotáhl k čemusi, co bych označil za "línou a zbabělou doku-aranži". Vybrat si asociála, jehož projevy jsou na hraně lehčí mentální retardace, nechat ho přehrávat (nemůžu se zbavit dojmu, že Daliborek sám sebe špatně hraje) epizody, které zavání exploatací typu Extrémné rodiny (ale bez přiznaného výsměchu skrz voice over), vytvořit nic neříkající panoptikum atd., to prostě nepokládám za nic odvážného, objevného a provokativního. Následkem toho Daliborek neodhaluje nic než otravnou exhibici plešatého mamánka. To bych snad se skřípěním zubů hodil za hlavu. Už jsem marnil čas horšími hovadinami. Ale ta aranžovaná osvětimská ZOO s morálním vykročením režiséra před kameru... to je pro mě nepřekousnutelný faul. Klusák si hodinu a půl režíruje slaboduchého troubu, aby mu na konci mohl udělat morální facku a tak zrušit i poslední náznak toho, že tenhle dokument má nějakou koncepci a pozorovatelskou hodnotu. Nemá. Je to slabý slepenec nic neříkajících blbin a excesů, který nefunguje ani jako charakterová studie, ani jako dokument o radikálním myšlení obyčejných lidí. Že se publikum pobaveně a povýšeně směje vypovídá mnohem víc o úrovní celospolečenské debaty než o kvalitách dokumentu. Vůbec poprvé tak hlásím Klusákův fail. A hned opravdu kolosální.(3.7.2017)

  • 6thSun
    **

    Čumět na tenhle film, to je jako 105 minut pročítat zahnojený diskuze pod (libovolnými) články. Člověk se může párkrát zasmát nad nekonečnou pomýleností některých jedinců, celkově je to ale smysluplný asi jako sexuální výuka pro jeptišky. Beznaděj dokumentu posléze definitivně podtrhne Klusák osvětimským výstupem, kdy se ve svým povýšeným moralizování chová hůř, než ten neonácek.(23.8.2017)

  • - Vít Klusák Dalibora kontaktoval přes youtube, ale Dalibor se s filmařem odmítl setkat s odůvodněním, že se obává, že je to policista. Klusák se tedy vydal do Prostějova s Daliborovou fotografií a po celý den obcházel bary a restaurace, zda ho někdo nezná. Mnoho hodin byl neúspěšný a kdyby v jedné zapadlé čtyřce nenarazil na kamaráda Daliborova otce Adolfa (*1921), byla by pátrací mise neúspěšná. (Zdroj: Hypermarket Film)

  • - Režisér Vít Klusák objevil Dalibora na youtube, kde narazil na jeho video „Daliborkův obušek". V první chvíli si myslel, že se jedná o herce, který paroduje nácka. Záhy ale zjistil, že Daliborek žádný herec není a že žije se svou matkou v malém bytě v Prostějově. (Zdroj: Hypermarket Film)

  • - Na filmu jako konzultant spolupracoval Joshua Oppenheimer, který obdobně ve svých dokumentech nominovaných na Oscara zkoumal odsouzeníhodné počínání masových vrahů jako lidských bytostí, s nimiž máme každý něco společného. [Zdroj: E15] (hippyman)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace