Svět podle Daliborka

Čumět na tenhle film, to je jako 105 minut pročítat zahnojený diskuze pod (libovolnými) články. Člověk se může párkrát zasmát nad nekonečnou pomýleností některých jedinců, celkově je to ale smysluplný asi jako sexuální výuka pro jeptišky. Beznaděj dokumentu posléze definitivně podtrhne Klusák osvětimským výstupem, kdy se ve svým povýšeným moralizování chová hůř, než ten neonácek. (23.08.2017)

Měli jsme zařazené ve škole mezi referáty na občanskou nauku. Hlavně zpočátku je to  šokující, ty Daliborkovy videa a komunikace s matkou mě celkem děsily, od zvratu s nástupem extrémistického přítele Daliborkovy mámy se ale dokument nějak extrémně nevyvijí. Říkal jsem si, že kdyby se dostal tenhle ultra podivný přítel do popředí, taky by to stálo za to. Ale Klusákovi šlo spíše o to vystihnout typického českého nadávajícího člověka, co by ve skutečnosti nikomu neublížil. Taková sonda je zajímavá (zajímala by mě i Daliborkova zkušenost s natačením),  vyznavač bizarního humoru (jako jsem přesně já) si tady taky najde svoje (jak už bylo napsáno), ale zde už je přece jen smích trochu nepatřičný. Ostatně   právy smysl tomu v mých očích dala až závěrečná katarze s Osvětími a konfrontace se svědectvím paní, která to tam přežila. To prostě bylo něco neskutečnýho a i když ano, Klusákovi dost ujely nervy, aniž by se té paní na kameru omluvil a nevyšla z toho jako chudák, tak epilog byl tady jistým způsobem nezapomenutelný drsný zážitek ze střeta dvou světů a pokusu o prozření. Teď jenom pozvat Daliborka třeba do DVTV.:D (05.05.2022)

Gangnam Style CZ a velkolepá paradokumentární exploatace Česka, na níž stejnou silou, ruku v ruce, tahá za řetěz "pražská" intelektuální elita a ten nejspodnější schod eskalátoru společnosti. Eskalátoru směrem dolů. Přiznám se však, že být to na mně, film se jmenuje "Nejsmutnější člověk na světě". Klusák, stejně jako Ulrich Seidl, popisuje neexistující hranici dokumentu, kdy dává prostor a prostředky lidem ze dna společenského žebříčku, aby sami inscenovali etapy svého života a oni tak poslušně vytvoří tu nejbizarnější noční můru městského liberála, aniž by jim cokoli docházelo. Tato metoda, hádám si tvrdit, je naprosté unikum, jehož výsledek právem rozděluje publikum trpící tím, že jim někdy někdo oznámil, že dokument má být pouze voyeristické snímání reality s mluvícíma hlavama či overvoicem. Závěr, který dostává do držky zleva i zprava, je naopak na místě, protože i sám Klusák, vyběhnuvší před kameru se stane součástí vlastního cirkusu, ve kterém donutil konfrontovat páně Daliborka s devadesátiletou přeživší holokaustu, což je opravdu odvážný sociopatický přešlap, který si on sám dle mě v té situaci uvědomil. Neočekávaný vývoj scény, kde zleva nasraně vyvádí režisér, stoicky stojí Daliborek v davu nevěřících turistů a v pozadí v troskách baráků koncentračního tábora si utírá oči oběť nemohoucí oběť holokaustu... to je dokument. Víta Klusáka pořád považuji za jednoho z našich nejodvážnějších intelektuálů. Ale taky na mě možná zabírají ty jeho nevinné velké oči laně. (06.10.2017)

Celý ten "dokument" o (nejen) Daliborkovi se nehodnotí lehko. Bez doprovodného komentáře a diskuze se samotným Klusákem plno věcí nevyplyne a nebo působí jinak. Proto jsou pochopitelné ty reakce, kdy někomu vadí zpětné přehrávání a inscenování některých událostí. Jak spoustu lidí tvrdí, že byl vybrán "nejblbější nácek", tak s tím bych nesouhlasil. Dalibor je poměrně kreativní člověk, co si stojí pevně a neochvějně za svým názorem, na druhou stranu je to ale pozér, co se tak hluboce ztotožňuje se svou pózou, že ji sám věří. Kdyby v jeho krizové době frčel punk, tak je pankáč. Společně tedy se zmíněným komentářem a diskuzí s Klusákem, Stránskou a Filou to dostalo větší hloubku. 5/10. (14.07.2017)

On sám sebe šukat může, k orgasmu si dopomůže. Herma, herma, hermafrodit, může plodit, může rodit. Svázanej, zbičovanej hermafrodit, obojpohlavní mrdavec. Kde tu drzost vůbec vzal, že sám sebe ošukal. Kde tu drzost vůbec vzal, že sám sebe ošukal.  Kde tu drzost vůbec vzal, že sám sebe ošukal.  (C) Daliborek (26.05.2022)