Návrat

Pro nekoho lehky a poeticky film o emocich, pro jineho tezke a pochmurne zobrazeni odcizeni mezi otcem a syny, evokujici trebas i vlastni zazitky. Pocit bezmoci z tohoto odcizeni, snaha o sblizeni se s druhou osobou, o ktere citime, ze je nam blizka, ale presto nam cosi v nitru v kombinaci s odpudivymi projevy one osoby nam brani "prekrocit vlastni stin" a opravdu se s ni sblizit, porozumet ji, naladit se na spolecnou vlnu. Navic, kdyz tato osoba neni schopna pochopit detskou mysl, ktera potrebuje jasne odpovedi na sve jasne otazky. Snaha pochopit je pro detskou mysl vlastni a prvorada vlastnost a nechospnost empatie do tohoto pocitu muze vest k zbytecnym situacim. A jak Radko ve svem komentari na teto strance spravne poznamenal, fotografie zachycujici usmevave chlapce nemohly byt vice v kontrastu s predvedenou "realitou". "Ach," chce se mi hlesnout, tolik myslenek cloveka napada v souvislosti s timto snimkem, ale nelze je vsechny spravne zachytit do slov a ani by to nebylo stravitelne pro jeden komentar. Tak zvlastne a mimoradne krasne natoceny film, jsem uz opravdu dlouho nevidel (nevim proc, ale jiste obrazy mi svoji kompozici pripominaly uryvky z Kitanovych del), zvlaste po vizuelni strance. K vykonum hercum taktez nelze mit vyhrady, 6*. (16.01.2007)

Dlouholeté odcizení otce od jeho dvou synů a jejich obtížné hleání cesty k sobě. To je kostra dramatu, které nabízí Andrej Zvjagincev ve svém filmovém otisku. Nízkorozpočtový snímek ve stylu roadmovie se opírá o herecké výkony obou chlapců v dětských rolích a o syrovou divokost ruské krajiny v okolí Ladožského jezera. Režisér diváka úspěšně zaplétá do psychologické hry nevyrovnaného vztahu otce a dětí. Autoritářský přístup a citová odměřenost spolu se strachem dětí z cizosti a zjevné přetářky. To vše neustále připomíná temný tón, který předznamenává tragické rozuzlení, jenž také v závěru přichází. Jak už to u podobných filmů bývá, pokládá i tento určité otázky, na které sám neodpovídá, čímž nutí k zamyšlení. Film určitě stojí za vidění. Zejména linie z pohledu obou chlapců funguje výborně. Osobně mám problém pouze s rolí otce, jehož chování a pohnutky nejsou nijak objasněny ani přiblíženy. Možná je to úmysl, zachovat tajemnost a neurčitou obavu z této postavy i před divákem, ale když chci vnímat film komplexně, pochopitelný dětský úhel pohledu mi nestačí. (04.02.2013)

Každá scéna, každý okamžik filmu, každá osobnost Vás vtáhne do děje a dokáže poznamenat na opravdu dlouhou dobu. Prosté, velice tajuplné a přitom tak nádherně natočené drama až z Ruska, které zapůsobí krásnou krajinou, výbornými hereckými výkony a hlavně opravdu silným příběhem si nezaslouží nižší hodnocení než 5 *. Po delší době skvost, který se objevil na ČT2 ve Filmovém klubu a stál za to. (16.01.2007)

Dva otcem opuštění bratři zažijí ve svém nízkém větu návratem otce nezapomenutelných pár chvilek, v kterých se sbližují prostřednictvím výletu. Otec tvrdou rukou velí ve stylu staré školy. Chlapce se snaží ohnout, ale každý proutek při moc velkém ohybu praskne. Emocionálně gradované a přitom tak prosté dílo. (30.08.2020)

Těžko psát o takovémhle filmu. Je to extratřída po všech stránkách, navíc vůbec není předvídatelný, kašle na filmová schémata a nenutí divákovi nesmyslné berličky. Navíc je krásně natočený, působivý a hluboký. Je velmi záhodno Návrat vidět... Nejlépe na velkém plátně či pořádné obrazovce, skvěle komponované dlouhé záběry za to opravdu stojí. (16.01.2007)