Karel a já

Jindřich Plachta opět spolehlivě zvládá roli starého dobráka. Spolu s ním tu vystupuje několik dalších představitelů tehdejší herecké elity - všichni, snad až na Jaroslava Marvana, ve svých typických úlohách. Také scénář nebo hudba Josefa Stelibského moc nepřekvapí. Klasicky naivní zápletka komedie počátku 40. let je ale patřičně oživena, a to několika lehce vtipnými (a těžce dojemnými) rozhovory Plachty s koněm, milostným jiskřením na střechách, bohatým výběrem různých prostředí (luxusní vilka, prosté stavení starého drožkáře, Sázava, cihelna, . . .). Konfrontace vybrané mluvy a řeči periferie je (podobně jako např. ve Falešné kočičce) hodně křečovitá. Ale když na vás někdo hodí cihlu a řekne: "Pardon! Promiňte!", tak asi neodoláte. (10.11.2005)

Plachta mal talent vyzerať v štyridsiatich na osemdesiat, chudák ledva sa dožil päťdesiatky. Jeho nesporný talent tu vidieť, cítiť, ale kvôli nemu a koňovi to nemusí byť hneď dobrý film. Problém je, že ide o komédiu, no tá je negatívna. Humor je slabý a hádok a kriku tu je až príliš. Ženy pred 80 rokmi ale radosť pozerať. Nejde len o krásu, ale vystupovanie, oblečenie, normálne ako dámy. Aspoň to hrali a očakávalo sa to od nich. (07.04.2023)

Jindřich Plachta během protektorátu vytvořil mnoho skvělých rolí a v roce 1942 to byli hnedle čtyři, pochopitelně nejvíce ceněná byla asi role obecního blázna Janka Pudeše ve filmu podle románu Jana Drdy "Městečko na dlani", to byla opravdu pamětihodná a významná role, i když ne přímo jedna z hlavních, ale divákovi opravdu lehce zapamatovatelná. Ale zpět k filmu "Karel a já". V charakteristice tohoto filmu najdeme mnoho komických situací, nejen mezi Plachatou a Karlem, ale i mezi Marvanem a Dohnalem, či kominíkem Peškem a Janou Dítětovou (filmový debut a to ji bylo teprve 15 let!), či Dohnalem a Dítětovou. Jaroslav Marvan, tu vytvořil nezapomenutelnou a do té doby vskutku nezvyklou a neobvyklou roli cihlářského dělníka Tondy. Opravdu velice výrazná role i co se týče peprně vystříbřeného a trochu nezvyklého slovníku, doplněném o tehdejší dobové výrazy. Montérkový Tonda - kolikrát předtím a kolikrát ještě potom? Ale veškerou pozornost na sebe opět upoutal dobrácký Jindřich Plachta se svým drožkařským koněm Karlem (s koněm hrál Plachta vůbec často viz napříkald filmy Tonka Šibenice nebo Obrácení Ferdyše Pištory), se kterým jednal opravdu jako s živým kamarádem, jedním z nejvěrnějším. Všechny ty vážné rozmluvy s Karlem, neměly opravdu žádnou chybu, to se musí prostě vidět. Krásné bylo i okomentování kominíka Peška. Jedná se víceméně o docela slušný lidový film, lepší tehdejší průměr, Ale přeci jenom to byl stále velmi jednoduchý až prostoduchý příběh, poslepovaný dohromady, jak se jen dá, a jen díky Plachtovi a jeho koni Karlovi, kteří jsou ve filmu hlavními postavami, to ještě jakžtakž dopadlo, bez nich by to bylo možná ještě o poznání horší. Abych to konečně už nějak ukončil, na tento optimistický film s prostředí obyčejných lidiček velkoměsta, jakoby ještě z časů první republiky (nicméně už v době protektorátu) se rád kdykoliv znovu podívám, prostě se mi líbil a kdykoliv si ho znovu rád připomenu a lidé v tý těžké době hltali všechno české méně kriticky, zato s vědším nadšením. A za co ty 3*? Tak určitě za herecké výkony Plachty, Marvana, Dohnala, za dobrou kameru a za pěkné exteriéry, tuším, že někde z Berounky a ze Zbraslavi. (24.09.2007)

Chápu, že nacisti měli rádi, když se opěvovala práce, neb český průmysl vyzbrojoval německé armády, ale přeci jenom, Cikán to nemusel tak přehánět. To bych musel být pěkný pytlík, abych věřil, že postarší bohatá dáma v obrovské vile požaduje po svém budoucím zeti, aby měl na ruce mozoly od tvrdé práce, když samozřejmě pro její sociální vrstvu byly a vždy budou nejdůležitější hodnotou peníze, získané jakkoli. Nehledě na to, že nejtěžší prací, kterou ona ve svém životě udělala, bylo tak maximálně vyluštění křížovky v neděli po obědě. Ve filmu je také tradičně protektorátně otupováno ostří mezi proletariátem a továrníky, Vojta se tváří, že teprve včera svlékl montérky a Marvan naopak vyznává krédo, že ztrhat se pro svého zaměstnavatele je tou nejvyšší dělnickou hodnotou. Plachta ztvárnil pěknou postavu, i když v určitých okamžicích dost přehnanou. Ale jeho "on je hodnej, ty jsi taky trdlo, tak se k sobě báječně hodíte", je geniální. A tu jeho lásku ke koním chápu... Jak nemít rád tvora, který člověku pomáhá, pracuje za něj, teplou kobližku k snídani mu pravidelně nadělí a jednorázově poskytne i vlastní salám? I když pravda, tenhle kůň zase tak dobrý nebyl, ani se neoptal na páníčkův stav, když Plachta onemocněl. (27.12.2013)

Svižná cikánská komedie natáčená za heydrichiády. Vyzdvižení tělesné práce (všichni Češi budou dělat/sloužit bez ohledu na společenský statut) je přitom plně v souladu s dobou. Karel a Jindřich Plachtovi jsou zde skutečnou ozdobou, líbil se mi i frenetický Ladislav Pešek. Navíc bych řekl, že s dialogy a gagy pomáhali Cikánovi a Mottlovi samotní herci. (08.10.2018)