• Karlos80
    ***

    Jindřich Plachta během protektorátu vytvořil mnoho skvělých rolí a v roce 1942 to byli hnedle čtyři, pochopitelně nejvíce ceněná byla asi role obecního blázna Janka Pudeše ve filmu podle románu Jana Drdy "Městečko na dlani", to byla opravdu pamětihodná a významná role, i když ne přímo jedna z hlavních, ale divákovi opravdu lehce zapamatovatelná. Ale zpět k filmu "Karel a já". V charakteristice tohoto filmu najdeme mnoho komických situací, nejen mezi Plachatou a Karlem, ale i mezi Marvanem a Dohnalem, či kominíkem Peškem a Janou Dítětovou (filmový debut a to ji bylo teprve 15 let!), či Dohnalem a Dítětovou. Jaroslav Marvan, tu vytvořil nezapomenutelnou a do té doby vskutku nezvyklou a neobvyklou roli cihlářského dělníka Tondy. Opravdu velice výrazná role i co se týče peprně vystříbřeného a trochu nezvyklého slovníku, doplněném o tehdejší dobové výrazy. Montérkový Tonda - kolikrát předtím a kolikrát ještě potom? Ale veškerou pozornost na sebe opět upoutal dobrácký Jindřich Plachta se svým drožkařským koněm Karlem (s koněm hrál Plachta vůbec často viz napříkald filmy Tonka Šibenice nebo Obrácení Ferdyše Pištory), se kterým jednal opravdu jako s živým kamarádem, jedním z nejvěrnějším. Všechny ty vážné rozmluvy s Karlem, neměly opravdu žádnou chybu, to se musí prostě vidět. Krásné bylo i okomentování kominíka Peška. Jedná se víceméně o docela slušný lidový film, lepší tehdejší průměr, Ale přeci jenom to byl stále velmi jednoduchý až prostoduchý příběh, poslepovaný dohromady, jak se jen dá, a jen díky Plachtovi a jeho koni Karlovi, kteří jsou ve filmu hlavními postavami, to ještě jakžtakž dopadlo, bez nich by to bylo možná ještě o poznání horší. Abych to konečně už nějak ukončil, na tento optimistický film s prostředí obyčejných lidiček velkoměsta, jakoby ještě z časů první republiky (nicméně už v době protektorátu) se rád kdykoliv znovu podívám, prostě se mi líbil a kdykoliv si ho znovu rád připomenu a lidé v tý těžké době hltali všechno české méně kriticky, zato s vědším nadšením. A za co ty 3*? Tak určitě za herecké výkony Plachty, Marvana, Dohnala, za dobrou kameru a za pěkné exteriéry, tuším, že někde z Berounky a ze Zbraslavi.(24.9.2007)

  • Marthos
    *****

    Tragické události červnových represí, vyvolané atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, prudce zasáhli do života vystrašených obyvatel, které čekalo jedno z nejtemnějších období v českých dějinách. Stranou nezůstala ani filmová výroba, v té době již silně omezena a částečně také vlivem nacistických opatření restrukturalizována, odbývajíc si tím svůj skutečný křest ohněm. Zdá se potom takřka nemožné, že v těchto podmínkách vznikaly veselé příběhy plné radosti i mladosti, takové, jakým je právě Cikánova komedie o napravení nenapravitelného a lehkomyslného továrnického synka. Příjemný, optimismem sršící snímek se prostřednictvím Jindřicha Plachty stává unikátní přehlídkou lidského humanismu, pevně svázaného s nezapomenutelným koněm Karlem, stojícím věrně po jeho boku a napovídající cosi o dojímavém přátelství lidí a zvířat. Film ostatně stojí a padá s výkony svých hereckých představitelů, semknutých v jedinečné lidské typy; sympatická Jana Dítětová, začínající šestnáctiletá (!) adeptka, Dohnal, Pešek, Vítová, Nasková, vynikající Marvan, překvapující především neočekávanou změnou svého tradičního repertoáru, i Jaroslav Vojta, ztvárňující zcela výjimečně roli z opačného společenského spektra. Osudová sázka, která změnila jeden lidský život k lepšímu, by mohla, navzdory svému stáří, sloužit i jako vhodná záminka k současné, ne právě lichotivé, bilanci na trhu práce. Cikánova veselohra je kromě jiného živoucím dokladem, že i v těžkých časech lze vdechnout život nesmrtelným filmovým okamžikům, na které vzpomínají ještě další generace vděčných diváků.(4.10.2008)

  • Radek99
    ****

    Období normalizace a protektorátu má plno významových paralel a styčných bodů, jedním z nich je fakt, že ony pohnuté doby přály vzniku filmových komedií, bylo důležité mít alespoň na pár chvil možnost někam utéci z šedivého bezčasí reality. V roce 1942 (tedy těsně po období heydrichiády) velezkušený režisér Miroslav Cikán natočil komedii skutečně maximálně únikovou, sentimentálně bezstarostnou letní veselohru, kde ani náznakem není nastíněno nic z pozadí pohnuté doby vzniku. Stejně jako v 70. letech i tady hraje skoro celá dobová herecká špička, v níž ale dominuje rozverný Jindřich Plachta v roli drožkáře Šourka (komediálním vrcholem jsou jeho promluvy s koněm Karlem), a stejně jako za času normalizace i tady je, tak typicky pro český národ, poukázáno na nefunkčnost národních elit a coby jádro národa je tu prezentována manuálně pracující vrstva obyvatelstva. Ta nezkažená ryzí povaha obyčejného člověka je to, co nás ochrání před zhoubným vlivem zvenčí a co má trvalou hodnotu, ale to už tu známe od dob národního obrození a Panklovic Babičky... (zajímavé je také zamyslet se, proč zrovna tenhle film tehdy němečtí okupanti dovolili realizovat a jak moc k tomu přispělo ideové vybavení díla, v němž Češi jsou interpretováni coby budoucí dělníci Evropy...)(5.7.2011)

  • dr.fish
    *****

    V těžké době, kdy českému obyvatelstvu Protektorátu opravdu nebylo do smíchu, vznikla tato veselohra. Jindřich Plachta jako nositel chorobného optimismu ani tentokrát nezklamal a se svým koněm Karlem vypráví nám příběh o tom, jak synáček továrníčkův k rozumu přišel, a naučil se pracovat. Tyhle příběhy o polepšení hříšníka, příběhy pro lid, kdy bohatý pochopí chudé a najde vztah k ostatním i sobě samému, takové příběhy vždycky táhly. A ve dvaačtyřicátém roce takovéhle šťastné konce lidi potřebovali vidět o to víc, alespoň v kině. Zasmát se, zapomenout...a funguje to skvěle i dnes a to je velká paráda. Lehká úsměvná veselohra s výborným obsazením, která člověku zvedne náladu na maximum a odchází od filmu s pocitem, že všechno v pohodě zvládne ....90%(29.5.2011)

  • Adiemus
    ***

    Značně nevyrovnaný film, na jedné straně pár téměř wildeovských bonmotů a košatých přirovnání (kupodivu shodných u rozdílných společenských vrstev), na druhou stranu téměř otravná dějová linie o nápravě bohatého floutka a o tom, jak práce šlechtí člověka. Na jedné straně standardně dobrý Jindřich Plachta, Jaroslav Marvan a svěží (dalo by se říct moderní) Jana Dítětová, na druhé straně Ladislav Pešek a Hana Vítová, které se podle mého do rolí ani trochu nehodily; o Jiřím Dohnalovi raději pomlčím. Ovšem ta Sázava... Zápory a klady jsou víceméně v rovnováze, takže průměr.(16.7.2012)

  • - Natáčení probíhalo v Praze Na Kampě na Malé Straně, u Lichtenštejnského paláce na Malé Straně, na Hradčanech a v Novém Městě na Rašínově nábřeží a Karlově náměstí. Dále se filmovalo v okolí obce Všenor a na Berounce. (Cucina_Rc)

  • - Původně měl Jaroslav Marvan v tomto filmu hrát továrníka Ficka (otce Jiřího Dohnala) a Jaroslav Vojta cihláře Tondu. Marvan však tuto roli režiséru Cikánovi vrátil s odůvodněním, že mu již ti továrníci lezou krkem. Cikán však nechtěl o Marvana přijít a proto mu nabídl, samozřejmě s jistými obavami, postavu Tondy. A výsledkem je, že oba herci hrají ve svých filmografiích atypické role – Marvan prostořekého cihláře a Vojta továrníka. Výsledek však všechny mile překvapil. (krib)

  • - Továrník (Jaroslav Vojta) ve filmu pronesl hlášku "slyšíte to, lidičky?", stejně jako již dříve coby loupežník ve známé české pohádce Hrátky s čertem (1956). (ricky4)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace