Kdybych byl tátou

Jindřich Plachta je v roli Antonína Adamičky stručně řečeno úžasný, příběh starého mládence mě zaujal od samého začátku a zejména ta první půlka (komediální) je na plnou palbu.. Pak se snímek malinko pootočí a má nádech rodinného dramatu, což mi tak úplně nesedlo, neb jsem manželství Míly a Karla nepobrala.. Každopádně stojí za to vidět, hezky natočené a příjemný herecký ansámbl.. (20.08.2021)

Profesionálně natočená komedie s hořkou příchutí byla jistě napsána na tělo Jindřichu Plachtovi, který v ní exceluje. Závěr je poněkud více sentimentální, když se po sedmi letech ozve z Ameriky pan Novák, tomu se nelze divit, protože dobrý konec, totiž že by si pan Adamičko vzal paní Novákovou, by tomuto příběhu uškodil. Tyhle filmy skutečně diváka zahřejí u srdíčka a i po 76 letech jsou stále krásné, třebaže to tady na pět hvězdiček není. (03.09.2015)

Zdarily film o starostlivem starem mladenci a jedne nestastne lasce, ktera se odehrava ve stejnem byte, kde Adamicka take bydli. Jindrich Plachta predvadi svuj typicky, tedy velmi dobry herecky vykon a po celou dobu udava filmu spravne tempo. Velmi ocenuji zaver filmu, ktery zdaleka nekonci happy endem, jako vetsina filmu te doby a zanru. (05.08.2012)

Další z filmů s Jindřichem Plachtou, u kterého mě jako první dvě slova napadnou "pozitivita" a "optimismus". Kvalit snímku Nebe a dudy film sice nedosahuje, ale přesto je to takový prijemný kousek na oddech. Panu Plachtovi, i zde velkému dobrákovi, ta souhra s dětmi sedí. Vytkl bych snad pro mě nepochopitelný konec filmu. Mimo mé chápání i v rámci žánru veselohra. Myslíte si, že by se nějaká ženská takhle v reálném životě zachovala? (15.06.2009)

Snad proto, že doba byla nanejvýš tragická, upínali se čeští filmaři k nekomplikovaným, veselým příběhům, které by alespoň v přítmí biografu evokovaly hřejivý pocit lidské sounáležitosti. Režisér Miroslav Cikán vsadil tentokrát na Jindřicha Plachtu, který se proměnil v tak trochu komického úředníka a hypochondra molièrovského vzezření. A také v člověka zklamaného, opuštěného, věčného outsidera, kolem kterého život proplouvá jako šedivý stín. V tom všem je ukryto vzácně plaché herectví Jindřicha Plachty, nenapodobitelné a dodnes svrchovaně moderní, naprosto autentické. Drama nezodpovědného taxikáře propadajícího nezvladatelné gamblerské vášni vyvažuje jinak komediálně laděný film a dává velkou příležitost také dalším hercům, především charismatickému Ladislavu Boháčovi a Haně Vítové. Premiéra byla naplánována shodou okolností jen několik dní před vpádem nacistů do českých zemí a tvůrci tehdy divákům prostřednictvím chytlavé písničky slibovali, že život je plničký nadějí. Naděje, jak známo, umírá jako poslední. (04.10.2008)