Haibane renmei

Haibane renmei je dielkom natoľko sa vymedzujúcim a prosto iným, že ho možno len ťažko niekam konkrétne zaradiť. Podobne ako u ďalšieho počinu, na ktorom sa podieľal (i keď vo výrazne vyššej miere) Ómori a s ktorým som mal tú česť (Durarara!!), je žánrové škatuľkovanie tejto zvláštnej utopickej balady problematické. Haibane renmnei vlastne nemá príbeh, ani ústrednú zápletku (pokiaľ príde reč na jeden z mnohých motívov a malých črepín osudov, ak sa to tak dá nazvať, tu už by hnidopich čo-to našiel). Nie je tu (ako to v anime tak často býva) do koho sa zamilovať, ani proti komu bojovať - jedine proti sebe samému a svojej hmlistej minulosti. Po dobu celých 13 epizód sledujeme jedno životné obdobie, mystický cyklus "šedokrídlych", akýchsi anjelov, ktorí prišli z neznáma a do neznáma sa uberajú (pozn.: a navyše tu prakticky nie je jediná mužská postava). Takmer slice of life z iného sveta, ktorý je tak podobný našemu, a predsa to nie je on, odohrávajúci sa v dobe tak veľmi pripomínajúcej tú našu, a predsa to nie je ona. Zavalený nekončiacim prívalom ďalších a ďalších otázok, týkajúcich sa postáv a ich sveta, nachádza divák záchytný bod vo vývoji hlavnej "hrdinky" Rakky, ktorá sa musí vyrovnať s minulosťou, ktorú nepozná, osudom, ktorému nerozumie, a nájsť si svoje miesto vo svete a spoločnosti, ktoré sú pre ňu nové. A s tým prichádza aj puto a strach zo straty toho mála, čo má... ////////// Od úvodnej epizódy po záverečné titulky jednoducho nádherný lyrický skvost s emotívnym nábojom, ktorý v mojich očiach predčí aj masterpiece už tak na hrane možností, čo všetko sa dá ešte z diváka vytlačiť bez skĺznutia do citového vydierania - Gunslinger Girl. Čo na tom, že sa oba líšia tak, ako sa len dva seriály môžu líšiť. Povinná jazda pre všetkých anime gurmánov, ktorá je vyvážená, pomalá, citlivá a postavená na nápade za milión. Trocha mysticizmu, trocha (ne)náboženských motívov, trocha zo života, trocha melanchólie a navrch v zopár epizódach aj trocha toho humoru (aby to zasa divák nebral až tak vážne a nevybral sa so svetelným mečom v ruke vyslobodiť šedokrídlych do bezmenného mesta), ale aj zopár myšlienok, ktoré stoja za pozornosť. Čarokrásny opening len dokresľuje kawaii-look (k čomu sa viaže, ako inak, aj lahodný vizuál), ktorý je tak nenútený a podmanivý, až si ma úplne a absolútne získal. Postavy a svet som si už zamiloval natoľko, že sa túžim okamžite vrátiť späť a prežiť s nimi aspoň pár ďalších minút. Ale možno je lepšie, že má Haibane renmei len 13 epizód - kedykoľvek si ho preto veľmi rád pozriem znova. V jednoduchosti je krása - platí pre všetky aspekty seriálu. 100% Obľúbené postavy: Rakka, Reki. (14.08.2014)

Mám rád díla, u kterých si může divák leccos domyslet a vymyslet si vlastní verzi pohledu na věc. Tenhle seriál splnil mé očekávání do puntíku a i když jsem si v některých komentářích četl, že je to celkem pomalé a vyloženě nudné, nemůžu souhlasit. Mě to chytilo od prvního dílu a než jsem stačil vydechnout stejně roztomile jako Rakka, byl už konec. Fakt, není nic lepšího než si to pustit tak hezky na večer, kdy už máte všechny povinnosti za sebou a chcete se u něčeho uvolnit a při usínání trochu nad něčím zapřemýšlet, není lepší možnosti než si pustit právě Šedokřídlé. Je to o hovně a zároveň o všem, je to krásně hudebně podkresleno a nutí to vyloženě k přemýšlení. Ale z mysli to jen tak nedostanu a Rakka s Reki mi prostě zůstanou asi na hodně dlouho otištěny jako sympaťačky nevídaných rozměrů ;) (29.11.2011)

Tohle patří do zlatého fondu, anime jako žádné jiné, úžasná kresba postav, animace, hudba která mě dohání někdy k slzám( a svého času jsem ji poslouchal neustále Koh Otani prostě umí, moje první setkání s ním), skvělý opening i ending. A hlavně příběh a poselství celého seriálu. Přimlouvám se za názor, že by jsme to neměli interpretovat v duchu křesťanství a Petrarky. V Haibane Renmei běží o něco jiného. Federace šerokřídlých mě dostala, ačkoliv jsem byl varován "nic se tam neděje" musíš nad tím přemýšlet. (30.12.2008)

Haibane renmei je dalším důkazem toho jak je naše kultura ochuzená o fenomén anime. Sice existují skalní příznivci japonské animace, nicméně by si tento úkaz zasloužil mnohem větší pozornost. Některé tyto japonské kreslené seriály v mnohem kvalitativně převyšují debilní a dementní americkou, německou, argentinskou, či třeba i českou tvorbu. Haibane renmei je mírumilovným, krásným a inteligentním seriálem, který by si mohl najít cestu ke každému neomezenému divákovi, který by byl schopný akceptovat zápletky mimo již vytyčených klasických a miliónkrát recyklovaných seriálových šablon. Seriál o andělíčcích, kteří jsou na sebe všichni děsně hodní a o svátcích si darují oříškové zvonečky v originalitě předčí například veškerou současnou českou seriálovou produkci. Plný počet nedávám proto, že první polovina trošku nudí a chce to trochu chtění k tomu překonat. Kdo to dokáže je odměněn fantastickou a mystickou druhou polovinou včetně skvostného posledního dílu. (05.06.2007)

Bohužel i já i když si neustále nalhávám, jakou mám fantazii a představivost jsem se nenechal naplno pohltit tímto poklidným a velmi dobře zpracovaným dílem a především ze začátku jsem měl s tím pomalým tempem a faktem, že se v prvních pár episodách dle mého nic podstatného neděje, docela problém. Chápu tedy i člověka, co o tom prohlásí, že je to vlastně nuda. Naštěstí od pátého dílu mě to chytlo a začalo to dráždit mojí fantazii a vyvolávat ve mě spoustu otázek o tom, co jsou Haibane vlastně zač, kde se to odehrává a co se tam vlastně děje, k tomu mi hlavou probíhá spousta myšlenek o smyslu života a všeho kolem a o to asi mělo jít především. Navíc chválím autory za to, že přesných a pořádných odpovědí jsem se v podstatě nedočkal a tedy i teď při psaní komentáře pořád přemýšlím, jak své dojmy přesně popsat. Takže když si to shrnu je to opravdu velmi zajímavé, emotivní, z počátku velmi pomalé dílo s hezkou animací a úžasnou hudbou, která tomu všemu dodává ještě větší hloubku, kterou ale běžným okem příliš nevidíme a tak si jí musíme domýšlet. Takže hodně povedené dílo, které mě ale díky svému až příliš poklidnému startu absolutně nepohltilo, což však není chyba Haibane Renmei, ale spíš mojí představivosti a místy líné mysli. Objektivně by to tedy bylo za 5* protože jsem pobral o co tady autorům jde, ale subjektivně za 4*, protože na ten začátek a to že na mě nezabral prostě nemůžu zapomenout. 8,3/10 (14.12.2015)