Má je pomsta

Korejská filmová syrovost a strohost je přesně můj šálek filmového čaje, no a v Parkově opusu Boksuneun naui geot jsem si jich užil vrchovatě. Úvodní film jeho "trilogie pomsty" je podle mě z celé trilogie nejpůsobivější. Je introvertní, těžkomyslný, artový i realistický, a hlavně je nelaskavý a nemilosrdný; žádný velký sentiment a patos, žádný velký soucit s postavami, žádný happyend, ani dílčí. A tak to mám rád, život totiž není žádná sranda. Silné scény: Továrna, příběh propuštěného svářeče, scéna z výtahu, celý závěr... vlastně celý film. "Já vím, že nejsi špatný kluk, ale snad chápeš, proč tě musím zabít..." (23.04.2014)

SPOILERY! Zelenovlasý hluchonemý Ryu je zúfalý. Jeho sestra životne potrebuje transplantáciu obličky, ktorá ale nie je dostupná. Ryu sa tak rozhodne zájsť za čiernymi obchodníkmi s orgánmi a výmenou za svoju obličku a 10 000 000 wonov má dostať vytúžený orgán pre svoju sestru. Keď ale obchodníci nedodržia svoju časť dohody, a náhle začne byť v nemocnici oblička dostupná, Ryu už nemá potrebné peniaze na transplantáciu. A tak sa so svojim dievčaťom dohodnú, že unesú dcéru bohatého zamestnávateľa, ktorý prednedávnom Rya vyhodil z práce a budú po ňom požadovať potrebné peniaze. Čo sa ale stane, keď malé dievčatko nešťastne zomrie? Majú obaja právo na pomstu? Má naň právo podvedený Ryu, i zronený otec dievčatka Dong-jin, ktorý začne po únoscovi pátrať na vlastnú pásť? Táto snímka (s americkým názvom Sympathy for Mr. Vengeance) je krutou sondou do Kórejských najnižších sociálnych vrstiev, zlých životných, zdravotných i pracovných podmienkach a z toho vyplývajúcej kriminality i terorizmu. Film je (podobne ako Oldboy) plný surovej brutality i šokových momentov. Je originálne natočený, ako z pohľadu hluchonemého Rya, kde sú scény takmer bez dialógov a často až hypnoticky tiché. Napriek tomu má dej svoj spád a nedovolí vám nudiť sa. Odporúčam. (15.07.2004)

Takto zladenú „drámu“ s tou správnou dávkou absurdných vložiek spolu s precítenou kompozíciou obrazu vyzdvihujúcou tento film na umenie som ešte nevidel. V podstate tu nie je žiadna zlá postava. Film nádherne graduje a dopozeral som ho s rukami na ústach pretože takýto osud by som tým sympatickým postavám ani v najmenšom nedoprial. Oldboy ma ani zďaleka tak nenadchol. (27.09.2006)

Chtělo to dvě projekce, navíc s různými titulky. Kdyby vám tedy "Sympathy for Mr. Vengeance" napoprvé nesednul, dejte mu ještě šanci, klidně s delším odstupem než 24 hodin jako já... Z Parkovy volné trilogie o pomstě jsem nejdříve viděl "Oldboye" a "Sympathy for Lady Vengeance", k "Boksuneun naui geot" jsem se dostal až teď. Všechny tři filmy spojuje téma pomsty, ve všech je na ni pohlíženo jinak, všechny filmy jsou natočeny jiným stylem, ale spojuje je jedna základní věc - jde o ryze režisérské filmy. Velmi zajímavé scénáře hrají jen druhé housle, hlavním virtuozem na scéně je bezsporu Parkův způsob vyprávění. Často nelineární, zdánlivě zmatečný, jednou vysoce expresivní, jindy plný jen velmi jemných náznaků. Slovy se šetří, kamera maluje obrazy posouvající děj vpřed i prohlubující charaktery postav. Nic se zbytečně nevysvětluje, přesto výsledná skládanka do sebe zapadá do posledního dílku... A přesně tak funguje i "Sympathy for Mr. Vengeance". V něm dominantní roli hraje také zvuková stopa, respektive její absence v přesně promyšlených momentech odrážejících postavu Ryua. Hodně střídmé užití hudby (oproti mladším sourozencům) dále minimalizuje tradiční filmařské postupy, přitom však pomáhá ukotvit emoce pryštící z plátna v realitě. "Sympathy for Mr. Vengeance" působí v rámci "trilogie pomsty" navenek nejobyčejněji, nejméně dravě a stylizovaně. A nejvíce ambivalentně, vzhledem k neurčitosti toho, kdo má vlastně být hlavním hrdinou. O to více vyniká hrůznost příběhu, zmar nad zbytečně zmařenými životy a prolitou krví. Lítost se střídá s nenávistí a opovržením, fandění jedné postavě s jejím odsouzením o pár minut později. Tahle drásavá dvojakost, kdy podle mě není možné zodpovědně říct, kdo byl "zlý" a kdo "hodný", tvoří jeden z trumfů filmu. Zároveň jde o prostředek ke splnění hlavního cíle - nechat diváka prožít bludný a stále se rozšiřující kruh pomsty jako nekonečně nesmyslnou a krutou hru, jíž nakonec neunikne nikdo. Vedle toho "Sympathy for Mr. Vengeance" stíhá být i filmem konkrétnějším a angažovanějším než "Oldboy" a "Lady", ukazuje prstem na ubohou sociální situaci jeho hrdinů, která se de facto stává odrazovým můstkem pro lavinu událostí následujících... "Boksuneun nai geot" není podobně jako "Oldboy" a "Sympathy for Lady Vengeance" jednoduchým filmem, rozhodně si při něm neoddychnete. Přestřelená extrémnost určitých scén (nikoliv vizuální ale psychologická) a neuchopitelnost dobrého mi brání dát tomuto filmu pět hvězdiček. Přesto - a možná i proto - na něj nikdy nezapomenu. (08.12.2012)

První snímek z Parkovy revenge-trilogie mě popravdě tolik neoslovil, jako jiné zdejší uživatele. Jen jsem hold neměl čekat další Oldboy či tématicky spřízněný, avšak dimetrálně odlišný I Saw the Devil. Tenhle film jde na to úplně jinak a připomíná spíše smutné kriminální drama. Zběsilá akce typu "zabili jste mi dceru a já vás teď všechny postřílim a rozsekám" se tu vlastně skoro nevyskytuje. Veškerá zabití zdejších postav spíše logicky vyplývají z úmrtí jiných postav, čímž se všechna ta krvavá odplata na sebe neustále vrství a vrství. Gore to nemá žádné, za to nechybí perfektní herecké výkony a snad každý divák si zde najde tu svou nezapomenutelnou scénu. (04.01.2011)