U nás v Kocourkově

"To zas budou lidi řikat: Ten má pohřeb !! Ten se doved narodit !!" ;) Jan Werich v sólové roli v Cikánově gogolovské variaci bez Jiřího Voskovce naplno potvrzuje své velké herectví a smysl pro komiku a humor nezměrné inteligence.. Ani velká spousta hereckých legend jako Jaroslav Vojta, Václav Trégl, Jindřich Plachta či Jaroslav Marvan, ani hudební motiv Jaroslava Ježka v čele s nestárnoucí písní Šaty dělaj člověka však nedokáží snímek s obrovským dobovým přesahem a všudypřítomnou ironií v absurditě nešvarů první republiky oprostit hluchým míst, přičemž ve srovnání s Vlastou Burianem a velmi podobným Revizorem vychází jako velmi slabý soupeř bez údernější repliky či třeskutě vtipné scénky.. (27.07.2013)

Neuběhlo příliš mnoho času a na české stříbrné plátno opět vstoupilo Revizorské téma. Nejde rozhodně o žádný propadák, avšak Revizorovi, v kterém exceloval Burian, šahá... no, možná po pás. Břit svého vtipu natáčí směrem podobným, na nepěkné lidské vlastnosti jako lakomství, mocichtivost, pýchu, neschopnost, řitní alpinismus a samozřejmě i proti politickým poměrům... Párkrát provede několik zdařilých výpadů, avšak značnou část ustupuje pod tlakem různých prvorepublikových nezbytností, které ústřední téma i film jako celek rozmělňují. Jednak je to prvorepublikově všudypřítomný motiv svatby, druhak komická postavička "smyslem mého života je funus" (zapadá sice jakž takž do tématu, ale pro změnu trčí z děje) a mnohé další. Filmu chybí i sevřenější děj, takže věty pronášené Werichovým vězněm 1313, třebaže mají v sobě vtip, to jest humor i myšlenku, nelemují děj jak patníky cestu, ale jsou rozházeny po okolí jak na nějakém staveništi. Prvorepublikové filmy jsou navíc i vůči tomu, co se snaží kritizovat, hodňoučké. Lidská malost tak neutržila šrámy, nýbrž pouhé přátelské pošťouchnutí. Nemotorné pošťouchnutí. Slabé ***. (17.02.2009)

„Vítej nám, ó hrdino z dálky, prodělal jsi šarvátky a války.“ Nebo jsi možná utekl z vězení, ale kdo se v tom má vyznat. Hlavně, že jsi hrdina. Mě tedy uprchlý trestanec a náruživý polykač kovových předmětů Kaplan alias slavný rodák Jalovec dost bavil. Ten by se se svou absurdní demagogií jako politik uživil i dnes a já bych ho možná pro zábavu i volil. Nikdo totiž nedokáže slíbit víc než on a já jsem přesvědčen o tom, že někde tady někde ztratila politika svou ctihodnou tvář a dosud ji nenašla. Pojďme ji do Kocourkova hledat, určitě tam někde leží. (10.10.2017)

Jan Werich tentokrát samotný-solo bez svého zdatného hereckého sekundanta, asi ve svém nejlepším filmu z poloviny třicátých let když nepočítám ty silně protifašistické a prosocialistické. Nám všem ale dokázal že na to stále má a to i v popředí takových herců jako byli Jindřich Plachta (výborný jako pytlak Jalovec), Jaroslav Vojta (starosta Adam) či věčně umíravější tragéd jinak holič Ešpandr v podání Václava Trégla. Inteligentní film s Janem Werichem ketrý dokázal, že dovede vytvořit realistickou postavu s bohatými a jemnými lidskými rysy. Legendární šlágr "Šaty dělaj člověka" platil a byl pravdivý už od nepaměti ale dnes je to dvojnásob pravdivé! Ano a jak už vtipně poznamenal gouryella film je takovou typickou ukázkou a velmi dobrým příladem toho jak málo stačí k tomu dostat se do vysoké politiky na zajímavé místo! Stačí jen chytré využití situace, obratné manévrování mezi místními politickými veličinami a líbivé demagogické projevy. Výsledek? Zcela jistě se brzy dostaví, záleží na lidech... (17.11.2006)

Té komičnosti tu už bohužel příliš nezbylo, a tak se film může pochlubit "pouze" skvělým kocourkovským ovzduším, výbornou hudbou Jaroslava Ježka (včetně evergreenových "Šaty dělaj člověka" v přednesu Jana Wericha) a především suverénním Werichovým výkonem, z nějž i z jako negativní postavy čiší pozitivismus. Na druhou stranu jsem si tedy nemyslel, že Werich vládnul tím svým panděrem už ve třiceti letech. (31.01.2005)