U pěti veverek

Lehce úsměvný příběh z dob švitořivých hlásků dam a lehkých vtipů a galance ze strany mužů. Ač je zápletka postavená na lidské dobrosrdečnosti a až naivním pohledu na svět, její myšlenka jest pravdivá. Prachy dokážou zamávat s charakterem a na to nemusí člověk koukat v televizi. Jindřich Plachta byl pan herec a přes to, že si vzal postavu takové „megery“ odvedl kus práce. Tohle opravdu není film, co si zapamatujete. Tohle je film, který se lehko konzumuje a se stejnou lehkostí tudíž zapomíná. Proto dávám za 3 hvězdičky, neb komediální potenciál dostal na frak posláním a stavbou celého příběhu. (09.04.2005)

Neuvěřitelně nadčasový snímek, kde pan Houbička ve skvělém podání Jindřicha Plachty zachraňuje, resp. obnovuje dle odkazu původního majitele rodinný podnik, místo toho aby podlehl tlaku peněz a zničil klidný dům. Decentní komedie, příjemná a milá podívaná, která pobaví i po létech. Ale když si divák uvědomí, co všechno jsme v posledních dvaceti letech ve jménu peněz dovolili zničit, tak ho úsměv brzo přejde a zůstane jen trpká příchuť v duši. (19.04.2012)

Na snímku je krásně vidět rozdíl mezi komunistickými a fašistickými (protektorátními) díly. Zatímco komunisté oslavovali práci a hanili živnostníky a továrníky, za dob protektorátu se v souladu s fašistickou ideologií práce oslavovala taktéž, akorát živnostníci požívali úcty a továrníci působili jako vrchol ctnosti a hodnosti, a pokud už byli náhodou zlí, tak jen proto, že je práce a bohatství odcizilo od dělníků, stačilo se s proletariátem opět na vlastní kůži setkat a hned prohlédli a stali se znovu dobrými (např. ve filmu Nebe a dudy). Tento snímek mě podobně jako např. film Dědečkem proti své vůli dostal svým pozitivním laděním, protože se většinu času věnuje tvrdé práci, která nakonec přináší úspěch. Bohužel taky smrt, jak se ukázalo na Plachtově skutečném životním osudu, kdy doplatil na tvrdou dřinu v dolech. A propó Plachta... snad nikdy jsem neviděl uvěřitelnější herecký výkon než jaký předvedl v tomto filmu. (09.06.2013)

Doba byla nanejvýš nevlídná, nelaskavá, plná obav a nejistoty z věcí příštích. A protože, jak známo, není radno dráždit hada bosou nohou, uchýlil se režisér Cikán opět do bezpečného zákulisí staropražských ulic a uliček. Příběh jedné malé vzpoury je pozoruhodný především zásluhou vynikajícího Jindřicha Plachty, jehož noblesní portrét dobráckého domácího pána od pěti veverek je takřka příkladnou studií lidského porozumění, vzácným exemplářem člověka s dobrým, čistým srdcem a ušlechtilou duší. Po jeho boku se objevuje jak kohorta zavedených komediálních herců v čele s rozkošnou dvojicí živořivších malířů v osobité interpretaci Ladislava Peška a Jana Pivce, tak, poněkud překvapivě, také Míla Pačová, jedna z prvních dam naší první scény, která si roli panovačné satorie, jak vidno, náležitě vychutnala. Příjemný, lehce nostalgický film popisující zaniklé mydlářské řemeslo, ryzí charaktery, opravdová přátelství i malebná zákoutí malostranských střech je pro nás, nadšené obdivovatele, nadmíru poučným a libým zastavením v proudu času. A to věru není málo. (04.10.2008)

Při sledování filmu si na své přijde každý milovník obrazů, film totiž obsahuje mnoho portrétů, především pak portrét duše paní Filomény nakreslený na papír, který je dle mého nejlepší a nejkomplexnější. Právě tato postava Filoména Houbičková, je pro snímek stěžejní, každý divák je rád za vše co se jí nepovede. Dále je ve snímku moment kdy pan Josef Houbička platí dívkám za to že na ně Filoména řve, což pravdu říct je vysněná práce mnoha z nás, bohužel nám tato profese neustála nápor socialistického režimu a dnes již není. Abych to tedy shrnul, jedná se o velice povedenou komedii, která člověku jednoduše vykouzlí úsměv na tváři, a nese s sebou také velmi důležité ponaučení, a to nikdy nevěř Kozlovi a bacha na ženy jménem Filoména. Díky skvělému humoru, příjemné hudbě a krásnému poselství se tak film řadí mezi špičku snímků o výrobě mýdla. (23.12.2021)