Paříž, Texas

Sama Sheparda jsem vždycky měla za takového normálního sympaťáka, ale že stvoří tohle dílko, jsem vážně nečekala.Skvělý, pomalý film s úžasnou hudbou i kamerou, na pláních Texasu, kde se zhroutí nemluvný , osamělý muž. Jenže má u sebe lístek s telefonem na svého bratra. A ten vychovává se svou ženou láskyplně jeho synka. Ztracená maminka, krásná Nastassja Kinski...kde je jí konec? Příběh o procitnutí, lásce, odpuštění, ale také důsledcích, zodpovědnosti a trápení.Třeba si tam každý najde kousek svého příběhu, kdo ví. (04.08.2013)

Už tomu bude více než rok, co jsem Paříž, Texas viděl poprvé. Od té doby jsem na něj, na jeho melancholickou atmosféru, opravdu výjimečně pomalé tempo (tentokrát v tom nejlepším slova smyslu) a zvláštní náladu, kterou vyvolával, často myslel. A to je jev u mě vskutku nevídaný. Teď, když jsou ty Vánoce, čas klidu a pohody, jsem se rozhodl, že se na něj s odstupem času podívám znovu. A znovu mě totálně odrovnal, možná dokonce víc než napoprvé. Dostaly mě ty samé věci jako před "lety" (jak už jsem zmínil, je to jen něco přes rok, ale zdá se mi, jako by od té doby uplynula minimálně dekáda - a navíc to takhle zní líp). A proto nejen že si Paříž, Texas zaslouží tu pátou hvězdičku, on si zaslouží i místo v mé TOPce. (25.12.2010)

(Varování, jelikož komentář je výhradně drobným zabrbláním věčně nespokojeného starého mrzouta, tak je to v podstatě jeden velký SPOILER). Je to ironie, že film, co po většinu času spíše mlčí než mluví, v závěru srazí na kolena banálnosti příliš mnoho slov. Ukončit to po monologu Travise, kdy poodkryje roušku tajemna zahalujícího předchozí děj, dokázal bych v pohnutí nad jejich osudem odpustit snímku i určitě zbytečné drobnosti, co mi i tak silný požitek lehce kalily. Avšak následná melodramatičnost proslovu Jane a zbytečně doslovné setkání celou sílu závěru zbortí a místo krásného smutku zanechá pocit uplakanosti vystřižené ze slabé harlequinky. A to je škoda, Wime, převeliká škoda... (02.05.2014)

Jsou filmy, kde dlouhé záběry či scény jsou jen prázdná nuda, ale jsou i takové, kde jednoznačně mají svůj smysl, a to je právě případ první části tohoto snímku. Přiznám se, že obrovská síla filmu na mě dolehla až druhý den po shlédnutí, ale ten dojem nevyprchal dosud, ba spíš sílí. Film, na který se prostě nedá zapomenout. Neskutečný, výjimečný vztah mezi dvěma lidmi, neskutečná, výjimečná schopnost milovat a přinášet své lásce oběti... (22.08.2009)

Road movie obohacená o evropskou přemýšlivost. Před minulostí neutečete a ještě těžší je se s ní vyrovnat, o tom se přesvědčí i Travis Henderson (působivě zahraný veteránem vedlejších rolí - Harry Dean Stantonem), který se na začátku vynořuje odnikud z pouště, vyčerpaný, na konci svých sil, aby nás donutil být svědky v postupném odhalování jeho záhadné minulosti a později snad i proměny. Nad obsahem filmu nikterak nezaostává ani jeho forma, spočívající v panoramatických záběrech vyprahlé krajiny či městského mraveniště - obojí jako by představovalo odraz hrdinova nitra. Pokud bych měl mít nějaké výhrady, týkaly by se pouze rozvláčného tempa, ale co je mi to platné, když na konci čeká silná katarze, jejíž dozvuky se jen tak nevytratí. 9/10 (07.02.2010)