Ve službách legie

Přesně ten typ filmu, kterému jsem po dodívání dal 4*, ale s odstupem času měním na 5*. Uvědomil jsem si, jak ve mě ten snímek pořád rezonuje. Některé klíčové scény si i teď po cca 1 roce po dodívání vybavuji velice přesně a z paměti mi už asi nikdy nezmizí. Silný film, ze kterého na vás dýchne nejen atmosféra a beznaděj války, ale hlavně také pozoruhodná mentalita Bosňanů a Srbů. Je vidět, že né ze všech lidí válka udělá zvířata. Ve spoustě případů je tomu právě naopak a tento film popisuje jeden z takových příběhů. Vypíchnout musím taky nádherný soundtrack. Srbské lidové písně pro mě měly obrovské kouzlo, nejvíc samozřejmě ta ukolébavka. Mráz po zádech :-) (05.11.2014)

Docela jsem se těšil, ale v průběhu filmu mé nadšení opadávalo. Silný je začátek, kdy se hrdina zachová.. no dost nehrdinsky :) Potom se chová, jak se chová, má to svůj smysl, buduje se tím půda pro další děj, ale není to nic úžasného. Brutalita a zbytečnost celého konfliktu je jasná a opět je tu dost drásavě připomenuta. V závěru ale přijde scéna, která se jentak nenatočí. Scéna s ukolébavkou je úžasná. Možná to někomu může přijít laciné a cílené na city, ale je to prostě bomba. Za to to rozhodně stálo. (25.02.2015)

Nastassja Kinski v hereckém výčtu na prvním místě a název filmu v podání českého distibutora jsou značně zavádějící. Kinski se tam mihne asi na minutu a francouzské legie zaberou minuty tři. Jedná se o příběh muže, jehož osobní tragédie dovede coby žoldáka do řad srbské armády. Tváří v tvář hrůzám bosensko-srbského konfliktu jednou přeteče onen pomyslný pohár a on si řekne dost. Zachrání před smrtí Srbku nosící muslimské dítě a po porodu se snaží oba dva dostat do bezpečí. Všichni se vydávají na depresivní cestu válkou zdecimovanou Bosnou. jakkoliv to zavání klasickým americkým kýčem, zdání nakonec klame. Antojevič bez příkras pálí do vlastních řad a poukazuje jak na zvěrstva páchané srbskou armádou, tak i na přístup Srbů k ženám znásilněným bosenskými muslimy. Denis Quaid se pak nejprve mění z amerického diplomata na apatického zabijáka, který následně znovunalézá lidské hodnoty. Neprávem zapomenutý film. 80% (15.04.2014)

Další snímek z občanské války v bývalé Jugoslávii, kterých je jak šafránu. Náš hlavní hrdina, kterému se vrátí lidskost do nitra, se snaží zachránit a odvést ze země ženu, která čerstvě porodila dítě. Byla znásilněna a málem těhotná ubita. Mimo to, celý film jim jde někdo po krku, prolínají se tam etnické čístky a když už si myslíte, že vše dobře dopadne, tak......po shlédnutí si musí každý rozumný člověk říci, jak je důležité, že máme mír. Další vydařené snímky jsou např. Vítejte v Sarajevu, Válečníci nebo Harrisonovy květy. (19.12.2009)

Realistické poňatie vojny bez klišé. Film, ktorého dej, príbeh, atmosféra a postavy nenadobúdajú mainstreamový charakter. Tu sa z dobrých postáv stávajú zlé a následne znovu dobré. Hlavnému hrdinovi zabijú na začiatku syna a manželku, využíva sa tam téma v tej dobe tak častých samovražedných útokov a bombových útokov na kaviarne. Jemu následne "prepne" a ide sa pomstiť vystrieľaním možno nevinných moslimov do mešity. Neskôr vstupuje do srbskej armády a bojuje proti moslimom. Potom ako moslimovia, ktorí využívali na vraždenie aj deti a zabili mu spolubojovníka práve granátom hodením dieťaťom, on pri obrane svojho stanovištia možno zo strachu, možno z toho, že je vojna, možno z pomsty, zastrelí nevinného moslimského chlapca. Následne prehliada svinstvá stvárané svojím srbským spolubojovníkom, až napokon to neznesie a zabije ho, keď ubližuje srbskej žene, ktorú pokladal za šľapku, len preto, že čakala dieťa s moslimami, ktorí ju znásilnili. Ona sa chce spočiatku dieťaťa zbaviť, lebo je to proti jej cti mať dieťa zmiešanej krvi s moslimom, jej otec ju vyženie z domu práve kvôli tomu dieťaťu, ale nedokáže jej ublížiť. Napokon všetkých srbských občanov dediny v ktorej oni žili vystrieľajú mudžahedíni a ju napokon spolu s inými srbskými a moslimskými ľuďmi zabijú chorvátski vojaci. Je tam paradox, že im pomohli tesne predtým dôchodcovia, z ktorých bol manžel Chorvát a žena Srbka a hovoria ako to, čo bolo pred vojnou bolo normálne a teraz je zmiešané manželstvo medzi týmito národmi bláznovstvo. Je to nostalgický odkaz na časy predvojnovej Juhoslávie. Hlavná postava si časom uvedomuje, ako je pomsta zlá, ako je vojna zlá a čo spôsobuje a malé dievčatko, dieťa tej zabitej Srbky si po prvotnom odložení Červenému krížu a následne po jej prinesení cestujúcou z autobusu, v ktorom sa viezli a ona si ich tam všimla, necháva. Jeho konanie na začiatku je ako vystrihnuté z nálad tých, ktorým zabili cudzinci členov rodiny a na konci a počas deja vypovedá o tom, ako je následná pomsta, neznášanlivosť zlá a nerieši problém. Zlo plodí zlo a všetko sa vo väčšej miere vracia a preto by som tento film odporúčal všetkým ľuďom v dnešnej dobe, keď je islam počtom členov a v rozpínavosti na vzostupe a ukázať ľuďom, že pomsta im za zločiny, nie je to správne, lebo utrpíme ešte viac než predtým. Vo filme všetky armády páchajú masakre a zverstvá na nevinných civilistoch z druhých strán a ukazuje sa nezmyselnosť vojny a hovorí o tom, že žiadna strana nebola dobrá a preto nikto namal pomyselne vyhrať, napriek tomu, že sa tak čiastočne stalo a Srbsko je jedným z najmenších v histórii. Ak niekto niekoho zabije a človek sa pomstí zabitím nevinného z radov toho vraha, oni sa následne mstia za neho a tak to pokračuje do zverstiev a to nie je správne. Film, ktorý nikoho neobhajuje, naopak ukazuje zlé stránky, ale ukazuje aj ľudskosť, city a lásku v tomto kontraste. (18.05.2012)