Ve službách legie

Přesně ten typ filmu, kterému jsem po dodívání dal 4*, ale s odstupem času měním na 5*. Uvědomil jsem si, jak ve mě ten snímek pořád rezonuje. Některé klíčové scény si i teď po cca 1 roce po dodívání vybavuji velice přesně a z paměti mi už asi nikdy nezmizí. Silný film, ze kterého na vás dýchne nejen atmosféra a beznaděj války, ale hlavně také pozoruhodná mentalita Bosňanů a Srbů. Je vidět, že né ze všech lidí válka udělá zvířata. Ve spoustě případů je tomu právě naopak a tento film popisuje jeden z takových příběhů. Vypíchnout musím taky nádherný soundtrack. Srbské lidové písně pro mě měly obrovské kouzlo, nejvíc samozřejmě ta ukolébavka. Mráz po zádech :-) (05.11.2014)

Člověku je až mdlo z téhle nesmyslné války o nic, devastující všechny lidské hodnoty, civilizační návyky a srážející šmahem všechny zúčastněné (voják nevojáky, Srby, Chorvaty, věřící, nevěřící...) pod úroveň zvěře. Příběh je vedený velmi vynalézavě, stěží lze odhadovat kudy půjde dál, udržuje neustálé napětí a hlavně vztek na zabedněnou lidskou nenávist. (08.09.2013)

Český název, tak jako v mnoha jiných případech, je ryze zavádějící, protože příběh se o francouzskou cizineckou legii pouze otře. Savior je o destrukčním vlivu války na lidský charakter, líčí ji jako nepřetržitý sled stresu, násilí, zoufalství a nenávisti, která mění lidské povahy a dělá z běžných lidí lidské trosky a zločince. Profesionální voják, kterému při teroristickém útoku zahynula rodina, touží po pomstě a žene se do dalších válečných dobrodružství. Jednou si řekne dost a pokusí se udělat správnou věc. Jakkoliv se snímek nevyhne některým klišé a zejména jeho závěr nepříjemně zavání hollywoodštinou, je to silné emotivní drama se zřetelně protiválečným charakterem. Navíc velice solidně zahrané a nesoucí punc autenticity balkánských válek. Celkový dojem: 80 %. (04.08.2013)

Od roku 1972 jsem jezdil k přátelům do Jugoslávie, dnešního Chorvatska, kde jsem poznal i další přátele, Srby. Měl jsem rád celou Jugoslávii, kterou jsem měl možnost dost procestovat i její národnosti. I v Černé Hoře a jinde jsem vždy měl čest poznat jen dobré lidi. Někdy na první dojem tvrdé, jako krajina, kde žili, ale dobrosrdečné a charakterní uvnitř. Válku v Jugoslávii jsem bral jako strašlivou věc, jakou ostatně každá válka je. Zajímám se o ní, hlavně tu 2. sv., od svých cca 12ti let, ne proto, že bych k ní choval obdiv, ale proto, aby se nezapomínalo na hrůzu, jakou každá, i lokální válka představuje. Znal jsem národnosti Jugoslávie, které neměly žádné problémy se soužitím. Ti, co pamatovali i 2. sv., jako náš přítel, kterému jsem říkal dědo, Titův partyzán, tak ti, ale i mladší generace, ctili dané uspořádání a Tita, jako prozíravého "vládce", vysoce uctívali napříč národnostmi i dost dlouho po jeho smrti. Nacionalistické vášně, vyprovokované hordami šmejdů, za tiché podpory, či alespoň nicnedělání významných evropských vlád, přerostly ve válku, válečná zvěrstva, nepředstavitelná utrpení pro všechny zatažené, zejména civilisty. Promiňte delší úvod, ale film to vše citlivě připomíná na komornějším příběhu, jaké jistě všechny válečné situace přinášejí a jakých jsou ve válkách tisíce. Není důležité, kdo je jaké národnosti, či vyznání, když začne kralovat hrůza a zlo. Chvílemi jsem cítil silné dojetí, je to silný příběh. Snad s drobnou výhradou k úvodu jde o dobrý scénář, velmi dobře zpracovaný, zasluhující pokornou úctu, tak jako to, o čem hovoří. Sám si vždy znovu kladu otázku, zda je ve vesmíru jakási "síla", které říkáme Bůh. Myslím, že pokud ano, nebude to asi "dobrý, laskavý otec, který všechny miluje", jak jsem to jako chlapec slýchal od pana faráře. Při vší bolesti a utrpení světa si musím klást otázku, jestli je a jaký je? Filmy jako Savior mne k té otázce vždy znovu vracejí. (04.08.2013)

V službách légie. Pracovný názov filmu by mal byť „srbský režisér v službách Hollywoodu“. Neviem prečo si vôbec Česi dávali námahu premenovať SAVIORa. Ide o protivojnový film z srbsko – bosniacko-chorvatského konfliktu deväťdesiatych rokov. Kde sa drastické chvíle (kopanie do tehotnej ženy) strieda s romantickými klišé (opar nad jazerom) či mlátenie civilistov kladivom do hlavy striedaný vzápätí smutným spevom uspávanky matky pred popravou. Nehovoriac o sirupovom závere celého filmu. Z celého filmu ma rozhorčila scéna kedy otec mieri pištoľou na dcéru s dvojdňovým deckom v náručí, chtiac „ochrániť česť rodiny“. Nikdy nepochopím taký naturel. Čo je to za Boha, Krista, Allaha, Krišnu, Jahveho či Kieho , v ktorého takíto ľudia veria a pritom v záujme ochrany „cti otca, alebo rodiny“ dokážu zabiť dcéru, syna, brata sestru, suseda, dieťa ....??? Vojna je svinstvo prebúdza v ľuďoch neskutočné ZLO. (21.11.2013)