Zbytečná krutost

Temný film o pomstě za nevěru. Snad nikdy jindy se hrdinové filmů neocitli v tak osamělém světě, světě, v němž i láska rovná se odcizení. Každý má strach z každého, podezřívá své okolí. Brutalita, která pramení z této všeobecné nedůvěry tu není nijak nečekaná, ba naopak, je neustále přítomna v každém slově, pohledu. Rozhodně jeden z nejlepších Coenovských filmů. (07.05.2006)

Prvních dvacet minut bylo pro mě naprosto ZBYTEČNÝCH. Přemýšlel jsem, jestli se mám vůbec dívat. Z nudy jsem si stříhal nehty na rukou. Ale následující hodinka byla opravdu KRUTÁ, takže jsem si stihnul ostříhat jen nehty jedné ruky. Při závěrečných titulcích jsem ještě svíral kleštičky na nehty. Dějově strhující, skvěle natočené - nejlepší bratři Coenové. (02.07.2003)

Grandiózní ántré bratří Coenů do filmového světa. Výtečný psychothriller s partou herců na malém prostoru. Za zmínku stojí skvělá práce s kamerou - ty nájezdy nemají chybu. Díky využití nepříliš známých herců film nabývá na autenticitě (vynikající M. Emmet Walsh). Film je od začátku do konce napínavý, má dusnou Texaskou atmosféru, jednu kultovní drsnou dvacetiminutovou scénu beze slov a hudby a závěrečnou desetiminutovku, při které se tají dech. Coeny prostě můžu. 95%. (30.09.2008)

Výborný temný thriller od Coenů, pomalý, od začátku s hustou atmosférou, který by býval mohl být přesně mým šálkem čaje, kdyby se ovšem všechny jeho postavy nechovaly jako mentálně retardované, jen aby se to hodilo do scénáře... Vrah-profesionál na místě činu nechá ledabyle vajgl i se zapalovačem, potom to tam celé ochmatá další expert, včetně vražedné zbraně a i dál se po zbytek filmu chová jako naprostý idiot... A další a další. A jelikož tomu absurdnímu jednání schází nadsázka a tváří se to celé naopak příliš vážně, lezlo mi to spíš kapánek na nervy, než abych se u toho bavil. Ale M.Emmet Walsh je coby bezskrupulózní a mimořádně slizké soukromé očko naprosto vynikající. A pak přijde skvostná poslední scéna a já musím dát aspoň za čtyři. (06.03.2013)

Nádherná (a rozhodně nikoliv zbytečná) performance z divadla krutosti, co se většinu času tváří jako zatraceně znepokojující, morbidní a dusivá mrcha, ale ve finále odkape sympaticky zvráceným humorem v černé. Zřejmě nemá valný smysl upozorňovat na to, jakými jsou bratři Coenové nápaditými řemeslníky, protože za ně promlouvá nejen jejich všeobecně pozitivní pověst, ale zejména holý (a ve Zbytečné krutosti) snadno čitelný fakt, že jsou schopni vzít dokonale banální příběh ušitý primárně "do kraťas" a nekompromisně jej roztáhnout na drsnou kompaktní podívanou ("do gatí"), která srší, jiskří a doutná filmařskými "vychytávkami". Oč tu běží je atmosféra, atmosféra nahuštěná do naturalistických sekvencí mrtvolného ticha bez ticha, díky které jsem se na hodinu a půl nervového vypětí, ocitl v klaustrofobické temnici lidského podvědomí. Ruku v ruce s rozjímavým obrazem, jehož podstatnou náplní jsou mnohoznačné pohledy a dlouhé, opravdu dlouhé a zneklidňující expozice par excellence, vyvstává paralela s obdobně hypnotickým zážitkem u "tamté země, co jaksi nepřivykla staříkům" - podobnost čistě podvratná, potěšující a nutící k zamyšlení nad lehkostí, s jakou lze překlenout přes dvacet let (v jádru nezměněné) tvorby. Demagogizujícím krácením podrženo a sečteno - Zbytečná krutost je mistrná stínohra, pekelná rošáda, u které neznámá značí omyl bez viny, známá neznámou, které bychom se měli obávat, ale nadevše je úspěšnou zkouškou dospělosti, u níž na přitěžující vypravěčský balast nezbylo místa. (omluvte kostrbatost tohoto sdělení) (04.10.2008)