Před soumrakem

Jeden z těch filmů, které mám čím dál raději. S nenápadnou precizností v delších, tematicky i rytmicky oddělených blocích (dějstvích), stejně jako v delších, průměrně desetivteřinových záběrech vyprávěný film o dvou lidech, kteří spolu před devíti lety cobi naivní dvacátníci strávili intenzivní noc na toulkách Vídní. On o tom napsal knihu, ona se přišla podívat na besedu a... Snímek PŘED SOUMRAKEM pro mě nicméně není důležitý jen esteticky, protože mimořádně silně rezonuje s mou vlastní představou o ideální partnerské chemii. Fyzická přitažlivost Jesseho a Celine totiž primárně vyvěrá až z intelektuálního napojení se na sebe, ze zdánlivě prostého rozhovoru dvou lidí, kteří si zkrátka nemohou pomoct a musí pro všechno najít ta správná slova... V tomto případě ovšem i rozhovoru hluboce spojeného s různorodou interpretací právě oné společné minulosti, s komplexní rétorickou hrou mezi oběma, se sdíleným cílem zjistit, kdo vlastně ten druhý v současnosti je a není. Jinak řečeno, oba se snaží odhalit, nakolik ještě je a není ten druhý tím oním, kdo se stal tak silnou součástí osobní minulosti - a nakolik je to jen do něj či do ní projektovaná vzpomínka. Rozhovor plyne, z fetišizujících připomínek minulosti se stává odhalovaná přítomnost, nenápadné machrování spořádaným a úspěšným životem se mění v čím dál důvěrnější sdílení životních trablů a zklamání... a během neustále prodlužované cesty Paříží se tak současně znovuutváří silné pouto, které si tentokrát možná už nebudou chtít vzít, i když jeho odlet se neúprosně blíží. Konec z nejsilnějších... respektive podobně silný (byť možné méně pravděpodobný) jako ten z ANNIE HALLOVÉ. (28.01.2024)

Scénář: Richard Linklater, Kim Krizan, Julie Delpy, Ethan Hawke .. Zpívám valčík o nás, odkud se vzal, to sám bůh ví. Zpívám valčík o nás, o krátkém setkání, byls můj snad chvíli jen, odplynul kamsi pryč tenhle můj sen. Proč zdál se nám, já dál se ptám. Náhle jsi zmizel než začal den. Pro tebe možná to byl flirt. Já nám chci jako bonus šanci dát. Hlavně se přestaň smát, naše noc měla ten správný děj. Dej mi dalších nocí žár, dej mi šancí aspoň pár. Věř mi, že nevyčítám ti nic, vím, budeš mít zas jinou, výlevy mé skrz tebe plynou. Za jednu noc s tebou, drahý Jesse, dala bych tisíce těch ostatních. Snad není to tak velký hřích, pokorně zpívám ti přání své, až budeš s jinou už zítra spát, ať v uších slyšíš mou píseň hrát. Zpívám valčík o nás, odkud se vzal to sám bůh ví. Zpívám valčík o nás, o našem krátkém setkání. brnk brnk brrrnk ... ... ... ... Co dodat, ta píseň to celé (tj. oba snímky) vystihuje opravdu přesně. Tak krásné a smutné zároveň. Scénář je vypilován a na hercích jde vidět, že na jeho vzniku skutečně a poctivě zapracovali. Jejich vzájemná zpověď, rozhořčení nad promarněnou šanci, vzpomínání i dohadování a to zpropadené letadlo zase za chvíli odlétá!... (13.03.2006)

Neni bezpodmínečně nutné znát "jedničku", ale je to dobré k tomu, abyste leccos pochopili. To, že se Celine napřed chová jako pohodová a nezávislá frajerka, aby pak na Jesseho chrlila, co pro ní setkání s ním před lety znamenalo a jaký vliv mělo na její další život, i to, jak je Jesse zprvu milý a pasivní, aby pak přiznal, že s jeho manželstvím vykresleným na přebalu knihy to není žádná sláva , má zkrátka jediný důvod: na rozdíl od vzplanutí ve Vídní, které trvalo "celou" noc a kdy byli oba plní vizí a plánů, jsou teď tak trochu omlácení životem a na to, aby si udělali jasno mají jen 80 minut....a taky jsou v Paříži. (02.08.2004)

„Vzpomínky jsou krásné, když se nemusíš zabývat minulostí.“ Až s dalšími projekcemi plně doceňuju, jak si Linklater připravil půdu pro pokračování (nechybí řada zmínek, flashbacků i pro ty, kteří jedničku neviděli, správně je pochopit ale zvládne jen ten znalý kontextu). Jesse a Celine jsou vyzrálejší…a zklamanější (přirozený vývoj od bezstarostné jedničky). Příjemné a zábavné narážky, vtípky (vč. „Řekni stop.“) však nechybí. Dvojka vyniká dávkováním informací, jejich oddalováním, zamlžováním, upravováním či zatajováním od obou hrdinů (divák to většinou rozpozná, dojde ale i na překvapení). Dialogy jsou znovu důležitější, než se zdají, vč. výmluvných gest, výrazů, pohledů (loď, lavička, schodiště, auto). „Deadline“ je ještě tíživější a náhle přichází „valčík“, pro mě 1 z nejkrásnějších filmových scén vůbec (dokonalé shrnutí). Závěr je pak dost výmluvný… „Srdcovka“, jasných 5*. „Byli jsme mladí a hloupí.“ – „Teď už nejsme?“ – „V mládí si člověk myslí, že potká ještě spoustu skvělých lidí. Ale časem zjistí, že se to povede jen párkrát.“ (17.06.2015)

A po devíti letech, potkali se znovu. Na jiném místě, za jiných okolností. S léty jim sice přibyly vrásky, ovšem jejich vášeň zůstala a křehké pouto, které je předtím tak silně pojilo, je teď mnohem intenzivnější. Další hořkosladé meditování trojice Linklater, Hawke, Delpy nad úspěchem a zklamáním, láskou a bolestí v příjemném prostředí, se skvěle napsanými dialogy a naprosto úžasným finále. (17.07.2007)