Šepot srdce

Na pohled nenápadný snímek je v podstatě mým nejoblíbenějším od Ghibli hlavně díky odzbrojující hyperrealistické Kondoově režii. Film nese poselství, že se člověk může brát vážně i ve věku těsně po skončení dětství, kdy je úplně na začátku a starším přijde naivní a směšný. Tím, že expicitně vyjadřuje podporu něčemu, co většinou bývá vysmíváno, je skuteče "pěkný" v etickém slova smyslu. Že poselství funguje je trochu zázrak a stojí to právě na vynikající režii, které se daří zobrazovat věci co v reálu trapně mohou působit tak, že se člověk trapně necítí a ukázovat, že v jádru takové vlastně nejsou. Jak zmiňuje JFL, rozhodně nejde o nějaký banální generický dětský film, ale má netriviální hlubší sdělení za které by se nemusel stydět ani mezi artovými filmy. Mimo lidský rozměr úmrtí Yoshifumiho Kondoa šlo zároveň o ztrátu velmi talentovaného tvůrce. (28.03.2020)

Nádherný, optimistický a milý film. Nic jsem o něm předem nevěděl, a tak jsem si celou dobu říkal, že vypadá jako od mistra Miyazakiho; a taky že jo, příběh, scénář a režie pár minut snových scén je jeho. Ze snímku vyzařuje neuvěřitelné množství pozitivní energie, tady není nikdo zlý, žádné pikle, podrazy nebo nepřátelství se nekonají. Jenom se dospívající školačka zamiluje, přitom se učí na závěrečné testy a řeší, co se svým životem v budoucnu. A i z tohoto "neděje" může vzniknout nezapomenutelný filmový zážitek (kvalitu animace nemá samozřejmě cenu zmiňovat - je to prostě Ghibli). (02.02.2012)

Nádhera a balzám na duši s tradične "mijazakiovskou" atmosférou pozvolna plynoucího, a jen zdánlivě bezvýznamného příběhu, a několika naprosto úžasnými scénami (muzikanti, návštěva krámku), které někoho jako já umí "rozložit na prvočinitele". Krásně nenápadný příběh o dospívání a nádherné, ale také nesmírně těžké snaze vyprávět příběh, a také trochu o první lásce, která to všechno má na svědomí. Jemný a dojemný, milý a úsměvný, přesto svým způsobem vážný a jen velmi okrajově se vydávající za hranice ukliďnující civilnosti do fantaskních světů, typických pro Mijazakiho příběhy. Krásné a nenásilně předávané poselství, o tom že materiální hodnoty, za kterými se žene současná společnost nejsou tím, o co má smysl usilovat nadevše. (07.07.2014)

Oni dva by určitě spolu prožili krásný tvůrčí život, on by vyřezával housle a ona by psala knížky... Vzhledem k tomu, že něco podobného je i mým snem, moje ztotožnění s tou dívkou bylo dokonalé. Také mně se líbí tlustí, neohrabaní, ale důstojní kocouři (ale jenom na obrázku, ve skutečnosti fuj, nešáhnul bych na ně), důmyslné mechanické hračky, taky rád zpívám, ačkoli to moc neumím... Konec byl sice jak vystřižený z puritánského devatenáctého století, kdy muž žádá o ruku okamžitě poté, co se jí prvně dotkl, a první polibek si ti dva šťastní dávají až při svatbě, ále co. (16.02.2013)

Postupne si pozerám novšie – staršie diela z dielne štúdia Ghibli. Občas máte chuť zmeniť žáner a od kriminálok a vrahov si na chvíľu oddýchnuť. To tieto japonské príbehy vedia. Je v nich tajomno, múdrosť a sú úplne špecifické aj kresliarskym štýlom (postáv, krajiny...). Tentokrát ide o príbeh dospievania, prvých lások a hľadania sa vo svete. Pravdupovediac, najviac ma prekvapil hudobný námet, ktorý súvisí s obsahom filmu. Nečakala som túto pieseň v japončine. (14.10.2022)