Emak-Bakia
Obsahy(1)
První pokus o surrealistický film režíroval v roce 1926 avantgardní malíř a režisér Man Ray. EMAK-BAKIA je svědectvím o chaotickém snu neznámé ženy. Mezi několika málo hranými záběry vnímáme matoucí defilé pohybujících se předmětů a světel. Skupina André Bretona snímku vyčítala nízký podíl narace. (Hwaelos)
Recenze (14)
Reason for this extravangance, na který upozorňuje jediný titulek filmu, se v Emak-Bakia neprojevil. Man Ray se až příliš okatě snažil zapůsobit na surrealisty, ale vůbec nepochopil kořeny samotné myšlenky hnutí. Totiž zakotvení ve snech, potlačených touhách, smrti. Udělal film sice nonkonformní, ale za cenu toho, že se z něj stane defilé pohyblivých světel, za něž by se možná styděli i dadaisté, od nichž přeběhl. Koneckonců surrealistická skupina mu to nakonec dala vyžrat. Vlastně jediným kladem filmu je poslední záběr s očima namalovanýma na víčkách, což byl opravdu brilantní nápad. Pokud se chcete alespoň trochu poučit o filmovém surrealismu, zůstaňte u Bunuela, nebo zkuste alespoň Rayovu Mořskou hvězdici, která je snesitelnější. ()
Tak toto bolo tak strašné wtf, až sa mi to páčilo. A moment s tancujúcimi nohami ma neviem prečo dostal do kolien, možno kvôli tomu že tam bol aspoň náznak človečiny. A novozložená hudba Paula Mercera je parádna 9/10 ()
Surrealizmus má jednu nesmiernu, i keď dosť alibistickú výhodu oproti "normálnym" filmom, totiž že sny nemusia dávať žiaden význam. Takže prečo by sme mali vyčítať filmárom, že ich film možno zmysel nedáva. U niektorých je zjavný a ich rozbor poskytuje zábavu (napr. Andalúzsky pes), u niektorých menej. Návod na to, ako prežiť napríklad nudnú prednášku, alebo nočnú šichtu na vrátnici, kde Vás sleduje kamera, Emak Bakia poskytuje. Treba ale počkať až na úplný záver filmu. ()
Ray dospěl k podobné věci jako Zyga Vertov - kamera pozoruje sebe samu. Raye zajímá světelná kvalita toho, co zachytí z městského osvětlení, různě to rozostřuje... ()
Krátká koláž ve stylu Cinéma-pur nemá narativní osu, jednotlivé sekvence nespojuje žádný společný jmenovatel a nenabízí proto výchozí společnou myšlenku. Podstatu tohoto směřování ve filmu vystihl bratr R. Claira Henri Chomette slovy: "Filmový rytmus je síla, která bez ohledu na jakoukoli logiku faktů a na skutečnost vytváří vize, jaké mohou vzniknout pouze spojením optiky a filmového pásu." Man Ray ve filmu rozhýbává své fotografické kompozice montáží krátkých dokumentárních sekvencí, záběrů pod vodní hladinou, experimentů s pomocí vypouklých zrcadel, skleněných hranolů, světla i krátkých animací a předvádí tak divákovi velmi originální kinetické divadlo plné vlastních fantastických vizí, vedle každodenních rituálů a filmových experimentů, až na hranici tehdejších technických možností. ()
Rôzne obrazce, ktoré by mali evokovať sen jednej ženy, ktorý je krásne zobrazený v poslednom zábere. Lenže aj napriek tomu, alebo vďaka tomu že sa jedná o surreálne dielko, nejedná sa o úplne dokonalé dotiahnutie myšlienky. Netvrdím že scény nemajú zmysel. Rozhodne majú. Ale nezanechalo to na mne nič. Ani pocit, ani ohúrenie a už vôbec nie chuť nad niečím takým rozmýšľať. ()
Okolnosti vzniku filmu a jeho slavnostní premiéru popisuje Man Ray ve své knize Vlastní portrét. Dandy ve scéně s límečky (Důvod pro tuto výstřednost) je Jacques Rigaut, legendární dadaistický básník a sebevrah, žena v závěrečné scéně pak Kiki z Montparnassu. ()
V prvej minúte spustí Man Ray tie najlepšie vizuálnosti s jeho predošlej krátkometrážnej snímky Le Retour à la raison, myslím si že bez opakovania by sa to obišlo. Ale potom sa spustí parádna obrazová koláž s perfektnými efektami. Optické klami ktoré vyzerajú tak, akoby sa neurčitá hmota tavila a znovu sama od seba zoskupovala ,sú dokonalé. K tomu zábery prírody, slušne zostrihaná jazda s autom, prehrávanie obrazu späť a plno iných nápadov. Nejako mi to tentoraz pocit sna nenavodzovalo ale beztak ma tie obrazy fascinovali. ()
Nejsem surrealista, tudíž se právem obávám, že jsem dílo Mana Raye plně nepochopila. Stále se snažím vidět v rozoostřených záběrech a v ženách, které se na povel usmívají, nějaké kouzlo či smysl, který v tom vlastně je. Pokud mají vaše sny smysl, pak by tedy i i tyto sny měly nějaký dávat... Musím bez mrknutí oka říci (ó, mrknutí oka), že pokud jsem nenalezla v Emak-Bakii význam, pak nemohu hodnotit. Vy jste to pochopili? A hodnotíte?? ()
Aby nedošlo k mýlce, tak tento film patří k surrealismu, ne k Cinéma-pur. Cinéma-pur je ryze francouzský fenomén. Za zmínku stojí slavný moment ke konci filmu, kdy má žena na víčkách namalovány "druhé" oči, které zmizí po otevřená těch pravých. ()
Ke zhlédnutí zde: http://ubu.artmob.ca/video/Ray-Man_Emak-Bakia_1926.mpg ()
Čistý film Mana Raye, vyústění tendencí načrtnutých v Le Retour á la raison. "První záběr filmu Emak Bakia - triková vnitrozáběrová montáž, v níž vidíme samotného autora, kameru a v ní vkopírované oko - je doslovným ztělesněním Man Rayova filmového oka i vyjádřením primárnosti pohledu a fotogenie vůbec. Budeme-li srovnávat stavbu a dominantní pohyby tohoto filmu s Chomettovými, dojdeme k zásadním rozdílům. Chomettovy filmy jsou v jádru lineární, nebo budeme-li hovořit v termínech proudění, pak u něho jde o proudění laminární, zatímco u Mana Raye v Emak Bakia jde v zásadě o proudění turbulentní. Pro prvně jmenované laminární proudění (a Chomettovy filmy také) platí, že bez ohledu na rychlost je proces změn kontinuální, takové prostředí je evolučně pomalejší a vztahy mezi jednotlivými prvky mají v podstatě stabilní charakter. Oproti tomu pro turbulentní prostředí je typická proměnlivost a různorodost změn, přičemž řada prvků či jevů zde působí proti sobě, takže klasickž analytický výklad ztrácí smysl a musí být nahrazen intuicí. Jednotlivé vztahy mezi prvky je třeba nahlížet v podobě strukturních vzorců (patterns). V turbulentním prostředí dochází k vzniku prstencových či spirálních struktur, případně až téměř k chaosu, který je ale často skrytou pravidelností vyššího řádu a jeho samoorganizace."(Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie, NAMU, Praha 2013. s. 133) ()
Film pro mě nabyl na váze až po přečtení jeho původu z knížky Vlastního portrétu Man Raye. V té době tak odvážný kousek, bez děje a bez scénáře. Všimněte si záběrů rychlé jízdy, vyhození kamery do vzduchu coby zvláštní efekt (drahou kameru měl tehdy koupenou darem jedním zbohatlíkem proto, aby dílo za rok natočil). A konečně, trhání límečků a efekt dvojích očí milenky Kiki. Plně surrealistické dílo paradoxně surrealisty moc nepříjmáno. ()
Nejsem velkým fanouškem experimentálních uměleckých filmů surrealistické skupiny, ale zrovna tady mě to tak zvláštně uklimbalo, že to mělo až meditativní účinky. A na konci jsem s překvapením zjistila, že se mi to opravdu líbilo. ()