Chcete lépe poznat sami sebe? Toužíte prohloubit vztah se svým partnerem? Přestože sexuální revoluce dávno proběhla, sex často provozujeme ve tmě a při rozhovorech o něm cítíme stud. Pornografie je téměř všudypřítomná, ale milování a vášeň stále zůstávají tabu. Stovky českých žen a mužů se rozhodly posunout hranice vnímání svého těla prostřednictvím tantry. Dokument nahlíží do světa tantrických seminářů vedených zkušenými lektory Johnem Hawkenem a Alanem Lowenem. Film, uváděný v kinech v necenzurované verzi, přináší intimní výpovědi lidí, kterým tantra změnila život. A ukazuje sex tak, jak nejsme běžně zvyklí. Oproti jiným východním duchovním cestám, jako je jóga nebo nejrůznější meditace, využívá tantra k sebeuvědomění smyslnost a sexualitu. Odmítá stereotypy a rozbíjí naučené vzorce chování. Cestu duchovního růstu nabízí skrz potěšení, nikoli utrpení. Tantra přináší jiný pohled na život a sex - nesoustředí se na výkon, ale na prožitek. Z vlastní zkušenosti víme, že mezi láskou a sexem bývá rozpor – můžeme si užít sex s někým, koho nemilujeme a milovat někoho, s kým nám sex nepůsobí potěšení. Tantra učí, jak rozpor odstranit, lásku a sex svést dohromady a udržet.
Stovky českých žen a mužů absolvují tantrické semináře. Přestože jóga a nejrůznější meditace jsou v západním světě poměrně rozšířené, tantru si lidé často pletou například s kámasútrou a vnímají ji jen pro její sexuální aspekt. Tvůrce nového dokumentárního filmu Tantra zajímalo, jestli takové zjednodušení odpovídá realitě a zda vůbec existuje možnost, jak využít starobylou nauku pro zlepšení života, partnerských vztahů a rodinných vazeb v současné době. Dokument Tantra scenáristy a režiséra Benjamina Tučka nahlíží do světa tantrických seminářů vedených zkušenými lektory Johnem Hawkenem a Alanem Lowenem.(oficiální text distributora)
„Zvedněte ruku, jestli vaši rodiče, vaše rodina, vaše komunita oslavovala vaše sexuální probuzení," ptá se na začátku filmu jeden z anglicky mluvících instruktorů tantry. Jelikož odpověď je asi stejná ve většině civilizovaného světa, tedy záporná, rovnou pokračuje, „…a to je něco, co je potřeba vyléčit". Jakkoliv je tantra v našich krajích spojovaná se sexem, jak ostatně ukazuje úvodní anketa na veletrhu erotiky, v podstatě jde - aspoň podle Tučkova filmu - o jistou formu relaxace kombinovanou se svérázným druhem psychoterapie. Instruktoři tantry brojí proti stereotypům, nejrůznějším tabu a zažitým vzorcům chování, snaží se s člověkem zatřást, nikoliv ale metodou šoku. Malými drobnými krůčky se snaží klienty osvobozovat od předsudků a společenských či partnerských očekávání, učí je poznávat své tělo a formulovat vlastní touhy a přání. Pokouší se o jistou formu detoxikace těla i duše, osobnostní restart, který má člověku pomoct získat zpátky vnitřní rovnováhu, klid a snad i sebevědomí.
Benjamin Tuček, režisér Děvčátka (2002) a spoluautor Mistrů (2004) a Protektora (2009), ve svém dokumentu s teorií ani praxí vyznavačů tantry nepolemizuje, nekonfrontuje ji s ničím dalším, „jen" se ji snaží zprostředkovat divákovi a třeba i pochopit. Divák tak poznává dva instruktory tantry a „jejich" komunity. Účastníme se jejich sezení-ležení, snažíme se pochopit celkový systém i princip a metody právě viděného. Do toho se blíž seznamuje s jednotlivými účastníky kurzů i fanoušky tantry odjinud (herečka Simona Babčáková). Jedna žena mluví o tom, že měla všechno, dítě, práci, manžela, a přesto se necítila šťastná. Díky tantře přišla na to, že nemůže být spokojena se vztahem ani přístupem manžela, když sama neví, co chce. Další se ocitla v pasti milostného trojúhelníku, zmítá se ve vztahu k manželovi a citům k milenci a zdá se, že hrou na pravdu všichni spíš trpí, než aby jim pomáhala. Instruktor tantry definuje lásku jako nekonečnou svobodu, kterou jakékoliv omezování a vlastnění spolehlivě zabíjí... Zkrátka a dobře, na kurzy tantry chodí zpravidla ti, jejichž život se ocitl z nejrůznějšího důvodu ve slepé uličce a oni nevědí kudy kam. Právě v ten okamžik nastupuje víra v duchovnem posvěcené obnovení a obrození sebe sama. -
Jaroslav Sedláček(Letní filmová škola)
Kurzy takzvaného tantrického milování vykazují zřetelnou souvislost mezi odevzdanou poslušností „studentů“, poslouchajících na slovo „mistra tantry", a banalitou zla konaného byrokratem, poslušně plnícím příkazy shora, tak, jak ji definovala Hannah Arendtová ve svém spisu Eichmann in Jerusalem: A Report on the Banality of Evil. Liší se pouze motivace a cíl – byrokrat nechce mít osobní a pracovní problémy a deleguje tak zodpovědnost na vedení a samotnou strukturu, kdežto „učedníci lásky“ chtějí okusit prožitek přirozeného propojení (s vesmírem) zbavený civilizačních a morálních zákazů, a proto s ochotou poslouchají „mistra“. V mechanismu poslušnosti tak základní roli hraje faktor autority a faktor ceny, kdy autorita posvěcuje nejen dodržení morálních zákonů, ale stejně tak i porušení společenských tabu a dostatečně vysoká uhrazená cena ospravedlňuje lidské choutky a chování. Právě na těchto dvou faktorech byl založen mimo jiné i středověký systém odpustků. ___ Konzumní kurzy tantrické lásky mají se skutečnou Tantrou asi tolik společného jako rozhovor dvou slepců o slunečním jasu se skutečným sluncem nebo jako stručný návod na buddhistickou nirvánu se skutečným buddhistickým světonázorem. Nejvíce překvapuje absolutní „slepota“ adeptů tantrické lásky k pozici přednášejících mistrů – staří, nevzhlední muži, kteří by si v realitě ani neškrtli, si to tak šikovně zařídili, že nejen mohou sledovat naturální porno, ale dokonce si mohou vybírat i mezi studentkami. Tomu se říká dokonalý pick up.(24.9.2013)
K tomuhle dokumentu nelze přistupovat jako k výukovému/naučnému, ale spíš jako k prakticky-filozofickému příspěvku do debaty o tom, jak vést vlastně život. Někomu to může připadat jako náborový leták do tantrických kurzů, jinému může vadit ta kolikrát až bulvární honba za zprostředkováním těch pravých, nefalšovaných emocí (a do určité míry to jsou námitky oprávněné), ale Tantra za necelých 80 minut naštěstí zvládne předat i řadu myšlenek, které značně nabourávají to, jak většina z nás vede vztahy a zachází sama se sebou, že už jen jejich vyřčení je tady třeba ocenit.(14.3.2011)
Starý tlustý dědek s vilnýma očima a vyhnitými zuby si založil byznys, který nazval Tantra. Dementní čeští tvůrci o tom natočili dokument, a nechali si to zacálovat Státním fondem ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie (z daní občanů). Nalákali spoustu dalších dementů, kteří na povel hopsali jako králíci. (Jinak by panu režiséru Tučkovi Státní fond nic nezaplatil.) A teď vážně. Tantra není o sexu a už vůbec není o orgasmu. Hadí síla je v ní využívána pro duchovní růst, nikoli pro výstřik. Že to nevědí zúčastnění králíci, pochopím. Ale že to neví režisér Tuček ani nikdo ze Státního fondu a zaplatí z našich daní sektáře, považuji za skandál. Nerada píšu o filmu, že je to sračka, až na výjimky, jako je tenhle dokument.(8.4.2014)
Otevřenost aktérů a upřimná kamera nezastře fakt, že zvídavý divák, pokud nemá už nějaké relevantní předběžné znalosti či informace (můj případ), se o tantře nedozví prakticky nic. Dokument je totiž pojatý jako nadšenecké promo-video se spoustou záběrů na konkrétní praktiky a meditace, ale z myšlenkových základů se k divákovi dostanou pouze vágní poučky a pravdy, se kterými prostě není možné nějak dál pracovat a které svou určitou bizarností spíš odradí... A kromě toho podstatnou část dokumentu tvoří osobní výpovědi účastníků, jejichž hodnota je kvuli nepřenositelnosti zkušeností pro ostatní diváky ještě menší. Jako náhled na činnost jedné či dvou konkrétních (!) skupin pod vedením dvou konkrétních (!) učitelů to může mít určitou dokumentární hodnotu, ale jako film "o" (!) tantře to nemá hodnotu žádnou - je nekritický, plytký a rezignuje na širší kontext. A ještě jedna poznámečka či spíše prosba, která se netýká filmu jako takového, ale přímo tantry: Slečny, paní a pány tantriky bych poprosil, aby si vynalezli nějaké nové slovo pro entitu, pro niž dosud hojně nadužívají slovo "energie". Sanskrt nějaké takové hezké slovo určitě má... Člověka s přírodovědným vzděláním, kterého navíc fyzika živí, to natolik tahá za uši, že může velmi snadno ztratit zájem hned zpočátku... Nepodceňujme význam slov... ;-)(10.8.2013)
Podhodnocený dokument, který se mně osobně líbil jen o trošku méně než dokumenty Klusáka a Remundy. Stejně jako u nich není ani zde dobré hledat přísnou objektivitu nebo zevrubné poučení o tématu ,,tantra vs. Češi". Když se na to ale podíváte jako na dokument o prázdných lidech, kteří jsou schopni kvůli hledání smyslu existence nechat úplně cizího člověka strčit jim prst do zadku nebo se jím nechat plácat přes hýždě jako zlobivé dítě, můžete občas na plátno zírat fascinovaně. Jako já. Nejde o to, že jsou tam nazí lidé a osahávají se, z toho jsem vyrostl. Jde o to, že jsou tam lidé. Lidé podivní, ujetí, trapní, obnažení, tápající a bezúspěšně hledající cosi vyššího, lidé vybízející k úvahám a zkoumání...(16.4.2011)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
V kinech
od:
Aelita
Kurzy takzvaného tantrického milování vykazují zřetelnou souvislost mezi odevzdanou poslušností „studentů“, poslouchajících na slovo „mistra tantry", a banalitou zla konaného byrokratem, poslušně plnícím příkazy shora, tak, jak ji definovala Hannah Arendtová ve svém spisu Eichmann in Jerusalem: A Report on the Banality of Evil. Liší se pouze motivace a cíl – byrokrat nechce mít osobní a pracovní problémy a deleguje tak zodpovědnost na vedení a samotnou strukturu, kdežto „učedníci lásky“ chtějí okusit prožitek přirozeného propojení (s vesmírem) zbavený civilizačních a morálních zákazů, a proto s ochotou poslouchají „mistra“. V mechanismu poslušnosti tak základní roli hraje faktor autority a faktor ceny, kdy autorita posvěcuje nejen dodržení morálních zákonů, ale stejně tak i porušení společenských tabu a dostatečně vysoká uhrazená cena ospravedlňuje lidské choutky a chování. Právě na těchto dvou faktorech byl založen mimo jiné i středověký systém odpustků. ___ Konzumní kurzy tantrické lásky mají se skutečnou Tantrou asi tolik společného jako rozhovor dvou slepců o slunečním jasu se skutečným sluncem nebo jako stručný návod na buddhistickou nirvánu se skutečným buddhistickým světonázorem. Nejvíce překvapuje absolutní „slepota“ adeptů tantrické lásky k pozici přednášejících mistrů – staří, nevzhlední muži, kteří by si v realitě ani neškrtli, si to tak šikovně zařídili, že nejen mohou sledovat naturální porno, ale dokonce si mohou vybírat i mezi studentkami. Tomu se říká dokonalý pick up.(24.9.2013)
Traffic
K tomuhle dokumentu nelze přistupovat jako k výukovému/naučnému, ale spíš jako k prakticky-filozofickému příspěvku do debaty o tom, jak vést vlastně život. Někomu to může připadat jako náborový leták do tantrických kurzů, jinému může vadit ta kolikrát až bulvární honba za zprostředkováním těch pravých, nefalšovaných emocí (a do určité míry to jsou námitky oprávněné), ale Tantra za necelých 80 minut naštěstí zvládne předat i řadu myšlenek, které značně nabourávají to, jak většina z nás vede vztahy a zachází sama se sebou, že už jen jejich vyřčení je tady třeba ocenit.(14.3.2011)
NinonL
odpad!Starý tlustý dědek s vilnýma očima a vyhnitými zuby si založil byznys, který nazval Tantra. Dementní čeští tvůrci o tom natočili dokument, a nechali si to zacálovat Státním fondem ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie (z daní občanů). Nalákali spoustu dalších dementů, kteří na povel hopsali jako králíci. (Jinak by panu režiséru Tučkovi Státní fond nic nezaplatil.) A teď vážně. Tantra není o sexu a už vůbec není o orgasmu. Hadí síla je v ní využívána pro duchovní růst, nikoli pro výstřik. Že to nevědí zúčastnění králíci, pochopím. Ale že to neví režisér Tuček ani nikdo ze Státního fondu a zaplatí z našich daní sektáře, považuji za skandál. Nerada píšu o filmu, že je to sračka, až na výjimky, jako je tenhle dokument.(8.4.2014)
liborek_
Otevřenost aktérů a upřimná kamera nezastře fakt, že zvídavý divák, pokud nemá už nějaké relevantní předběžné znalosti či informace (můj případ), se o tantře nedozví prakticky nic. Dokument je totiž pojatý jako nadšenecké promo-video se spoustou záběrů na konkrétní praktiky a meditace, ale z myšlenkových základů se k divákovi dostanou pouze vágní poučky a pravdy, se kterými prostě není možné nějak dál pracovat a které svou určitou bizarností spíš odradí... A kromě toho podstatnou část dokumentu tvoří osobní výpovědi účastníků, jejichž hodnota je kvuli nepřenositelnosti zkušeností pro ostatní diváky ještě menší. Jako náhled na činnost jedné či dvou konkrétních (!) skupin pod vedením dvou konkrétních (!) učitelů to může mít určitou dokumentární hodnotu, ale jako film "o" (!) tantře to nemá hodnotu žádnou - je nekritický, plytký a rezignuje na širší kontext. A ještě jedna poznámečka či spíše prosba, která se netýká filmu jako takového, ale přímo tantry: Slečny, paní a pány tantriky bych poprosil, aby si vynalezli nějaké nové slovo pro entitu, pro niž dosud hojně nadužívají slovo "energie". Sanskrt nějaké takové hezké slovo určitě má... Člověka s přírodovědným vzděláním, kterého navíc fyzika živí, to natolik tahá za uši, že může velmi snadno ztratit zájem hned zpočátku... Nepodceňujme význam slov... ;-)(10.8.2013)
Cimr
Podhodnocený dokument, který se mně osobně líbil jen o trošku méně než dokumenty Klusáka a Remundy. Stejně jako u nich není ani zde dobré hledat přísnou objektivitu nebo zevrubné poučení o tématu ,,tantra vs. Češi". Když se na to ale podíváte jako na dokument o prázdných lidech, kteří jsou schopni kvůli hledání smyslu existence nechat úplně cizího člověka strčit jim prst do zadku nebo se jím nechat plácat přes hýždě jako zlobivé dítě, můžete občas na plátno zírat fascinovaně. Jako já. Nejde o to, že jsou tam nazí lidé a osahávají se, z toho jsem vyrostl. Jde o to, že jsou tam lidé. Lidé podivní, ujetí, trapní, obnažení, tápající a bezúspěšně hledající cosi vyššího, lidé vybízející k úvahám a zkoumání...(16.4.2011)