Krvavý sport

Za kultovú scénu  osobne považujem tú, ked si žánklod naťahuje tie svoje elastické slipy, ráno v hoteli,  po trtkačke s tou novinárkou. No a potom, samozrejme, ten zvuk syňťákov tud tud tud tututud , ked Frank Dux sedí v buse večer a je jasné, že ma  predplatený týždenný lýstok na dopravu v Honkongu a pritom vidí svojho kámoša Džeksona  úplne všade. (07.02.2024)

Soundtrack Paul Hertzog : 1. Steal the Night - Michael Bishop ,2. Kumite ,3. Captain ,4. Flashback Montage ,5. In Hong Kong ,6. The Walled City ,7. Dim Mak ,8. Police ,9. First Day Montage ,10. Fight to Survive - Stan Bush ,11. Morning After ,12. Second Day ,13. Samoan Balls ,14. Jackson Falls ,15. On My Own Alone - Stan Bush ,16. Here for the Final?/Inspector, No! ,17. Paco vs. Dux ,18. Chong Li Kills ,19. Preparation ,20. Finals/Powder/Triumph ,21. Fight to Survive (End Title) ,22. Steal the Night (07.05.2011)

Až na těch pár směšných soubojů je to překvapivě celkem povedený film. Samozřejmě tu určitou roli též hraje nostalgie, na podobných snímcích jsem delší dobu ulítával, přesto však Krvavý sport považuji v rámci žánru za nadprůměrný. Sice již působí ošuňtělým dojmem, přesto však má čím zaujmout, minimálně výrazy Bola Yeunga stále stojí za pozornost. [TOP 19/12 48%] (14.02.2007)

Z dětství protkaného ústními souboji o to, zda je lepší neduživý belgičánek, co se vlastní pílí propracoval k velkému bojovníkovi či dva steroidoví šašci Arnie a Sly, ve mě tento film zůstal uložen jako nejesenciálnější Van Damme. A je to asi pravda. Tehdy mi ovšem unikal obludný rozměr snímku. Zápletka je postavena na tom, že Frank Dux, elitní voják prchne na ilegální kumite turnaj navzdory nadřízeným a to proto, aby pokračoval v tradicích bojového umění a poctil tím svého japonského mistra, který ho vycvičí jako vlastního. Spojení tohoto motivu (silně podpořeného retrospektivním podáním jeho "cesty" k "síle" se spoustou "mouder" o podstatě karate) s krvavostí probíhajícího turnaje, kterému se sice snaží dát JCVD hlubší rozměr při rozhovorech s novinářkou, s níž si padnou do oka, je přinejmenším bizarní. Obzvlášť když ostatní bijci jsou přehlídkou natvrdlých křupanů či polokomických figur, v nichž by ducha bojového sportu jen tak nevykřesal. Má-li to být protipól k Frankovi, jenž se promeditovává k vítězství a je vrcholem nezkaženosti, pak nefunguje čistě proto, že i on je brutální a někdy i nefér (viz útok do slabin, nejzákeřnější možná věc). A nejlegračnější je, jak se bere vážně a snaží se napodobovat Bruce Leeho (co se týče jeho typického zamrznutí po zasazení úderu spojeného s křikem, vyjadřujícího pozastavení nad vlastní mocí). Co u Bruce vedlo k fascinaci diváků (Bruce sám totiž působil, jako by ho jeho vlastní síly přesahovaly a v onom spočinutí jako by se sám divil vlastním schopnostem), zde naráží na neuvěřitelnou topornost Van Dammeova projevu a hlavně právě tyto scény slouží k přesvědčení ostatních (novinářka, Frankovi nadřízení) o smysluplnosti akce. ________Kromě takto bizarního pojetí hrdiny a filosofie bojových umění ovšem vše bezvadně béčkově funguje a je to prima sekanice se spoustou kvalitních a snadno zapamatovatelných protivníků a soubojů. (04.04.2007)

Klasické béčkové dílo 80. let - naivní a machistický obraz bojových umění, queer interpretace, humpolácká choreografie, národnostní stereotypy a otřesní herci v epizodních rolích. Van Damův první a naprosto esenciální film - přemíra roznožek, vrtulové kopy, holý zadek, švihácké úsměvy, frajerské mrkání, hrozivé dramatické herectví a posedlost vlastní muskulaturou před objektivem kamery. V zásadě debilní film do sféry bizarností posouvá rovina "podle pravdivých událostí". Není moc dobrou vizitkou dané doby, že tento snímek ovlivnil celou jednu generaci, ale současně mu nelze upřít velkou uhrančivost. (06.08.2008)