Generál Eliáš

Jedna z těch mnoha věcí, kdy stačí vybrat zlomový historický moment, pak už se scénář píše sám. Luděk Munzar bez debat, k tomu bravurní František Němec a krásný zlidšťující prvek v podobě Jany Hlaváčové, která reprezentuje celý ten zástup obyčejných lidí, jejichž cílem bylo pokud možno přežít. Mapování bílých míst našich dějin se Československé a České televizi v 90. letech velmi dařilo. (07.12.2015)

Tahle televizní inscenace o hrdinovi v první linii Aloisi Eliášovi mě dlouho míjela a musím říct, že jsem (minimálně v porovnání s jinou Hášovou televizní inscenací Noc rozhodnutí o Emilu Háchovi) maličko zklamán. Nejvíc asi tím, že v ní s výjimkou samotného Eliáše (a jeho ženy) nevystupují reálné postavy. A moc jako nevím proč. Proč Vladimír Brabec musí hrát postavu barona Rathenowa, když asi každému je jasné, že předobrazem je říšský protektor Konstantin von Neuráth. Kdo je předobrazem postav brigádního generála Hladíka či gruppenführera Steinera netuším, ovšem nikdo takový v reálu neexistoval (Pozn.: Existoval sice obergruppenführer Felix Steiner, ovšem ten v roce 1941 působil již nějaký čas na východní frontě). Ale proč ta fabulace? Každý kdo zná dějiny se nad tím musí pozastavit. Herecky je to samozřejmě především v případě Luďka Munzara výborné. Zejména dialogy s jeho ženou, kterou ztvárnila velmi věrohodně Munzarova žena Jan Hlaváčová, to nemá chybu. Z postav Němců mi moc nesedl Viktor Brabec. (02.08.2020)

Tady řeknu něco s čím si určitě popudím většinu zdejších uživatelů a ještě větší část neuživatelů csfd, ale já si to prostě nedokážu odpustit, tím spíš, že při sledování téhle inscenace mě téma hrdinství českých lidí za druhé světové války lítalo mozkem jak sem a tam jak nadopovaný jo-jo. Pro mě totiž nikdy nebyl - není a nebude hrdina ten, kdo vydá svou zem do rukou nacistů, nechá v ní napospas nacistickejm gaunerům svůj národ a co nejrycheji zdrhne do bezpečí. Naopak hlubokou úctu, respekt a obdiv cítím ke každému, kdo v České republice zůstal a vyrovnával se s každodenním stresem zda náhodou na dveře druhej den nezaklape gestapo a "nezahraje" mu osudovou. Takový lidi možná nevedli odboj z Londýna, po takových lidech se nepřejmenovávají ulice ani se jím nestaví sochy a už vůbec se o nich nemluví, ale takový lidi pro mě byli 100x statečnější. Co je však ještě horší, když se nedostává adekvátní pozornosti ani těm Čechům, kteří zde nejen že zůstali a zažívali nacistickou medicinu strachu a teroru, ale ještě proti ní bojovali. Takový lidi si zaslouží svoje inscenace, filmy, sochy, ulice i náměstí, protože takových lidí nemá žádný národ nikdy dost. Výborný pane Hášo i pane Kupko, tleskám za téma i komorní zpracování, stačí pár dialogů aby každýmu z nás bylo jasný, že by radši tančil tango s ďáblem, než aby byl na místě pana Eliáše a herecký výkony pánů Munzara, Němce a Brabce jsou rovněž na aplaus. (19.03.2013)

Komorní TV inscenace, kde osm herců rozehrálo neskutečnou partii. Vyzdvihuji výkony pana Munzara a Brabce. Generálu Eliášovi měla být podobná pocta natočena už dávno. Tento nesmírně statečný muž a vlastenec by si zasloužil celovečerní film. Mám v obrovské úctě naše muže co bojovali na západní i východní frontě a riskovali své životy při bojích s nepřítelem. Před kým ale opravdu smekám byl náš domácí odboj, který neustále stíhán a rozbíjen gestapem dál a dál vysílal své zprávy do Londýna, přenášel zprávy mezi jednotlivými buňkami, staral se o výsadky či shromažďoval důležité informace o výrobních kapacitách fabrik... To vše za neustálé nejistoty, kdy gestapo zabuší na dveře, zda ten či onen agent není provokatér a dá se mu věřit, či co všechno gestapo už ví či neví od zatčených... A to vše s vědomím, že každá rodina, která pomáhala odbojářům, bude celá vystřílena včetně dětí... Škoda, že tam nebyla zmíněna tzv. chlebíčková aféra, kdy Eliáš pozval české kolaborantské novináře na pohoštění, kde se servírovaly otrávené chlebíčky do kterých byly vpraveny bakterie tyfu, tuberkulózy a botulotoxinu Inscenace byla perfektní. * * * * * (29.12.2011)

Díky České televizi a hlavně Luďku Munzarovi za ztvárnění Aloise Eliáše. Vynikající byla i Jana Hlaváčová v roli jeho manželky. Je dobře, že bylo připomenuto, že v době pro nás tak zlé byl v čele vlády člověk, který byl skutečným hrdinou a jeho hrdinství bylo o to větší, že hrál nevděčnou dvojí hru, ze které nemohl vyjít jako vítěz. (06.11.2007)