Svatá krev

U komentování Jodorowského filmů by se snad pokaždé hodil nějaký surreálný výjev, leč doslechl jsem se, že Svatá krev je z režisérovo poeticky surreálné imaginační tvorby ta nejlépe čitelná, tak výjev si schovám na později. Ale o čem vůbec psát? O tom, že člověk chvílemi žasne nad pestrostí obrazové skladby, nad zvráceností některých scén nebo nad záběry pohlcující vaše smysly? Nebo jen prostě o tom, že člověk při sledování filmu ztratí pojem o čase a z deliria se probudí až se závěrečnými titulky. Podle mého je Jodorowského tvorba tak individuální záležitostí, že nechám na každém, co si z toho uzme. Já jsem si odnesl kapku zděšení, louži překvapení a moře zábavy působící na všechny smysly v těle. Nevím přesně jakou alchymii tenhle člověk uctívá, ale v tomto případě mu to vyšlo. (02.08.2008)

„Svatá krev“ se vyznačuje bizarností, která je spojena jak s lidmi od cirkusu, kteří jsou prostě unikátní, i když podobné najdete i v jiných filmech, jako třeba „Zrůdy“, ale Jodorowskému se přitom daří vytvářet nádherné a nezapomenutelné obrazy, kdy propojení bezruké ženy a hlavní postavy je skutečně okouzlující. Tohle není film pro každého, ale jeho bizarnost, brutálnost a krása mi prostě sedly. (13.05.2016)

Ortodoxní Jodorowskyho fanúšikovia môžu byť sklamaní prílišnou "príbehovosťou" Svätej krvi a akousi rozpoltenosťou autorských vízií. Už podľa mien scenáristov je zrejmé, že príbeh by viac sedel Dariovi, avšak Alejandro ho natočil s takou chuťou, že mu to "giallo" skrátka uveríte. Alebo aj nie. Prvá polovica je skôr jeho filmom, tá druhá Leoniho a Argentovým filmom. Odkazy tu máme tentokrát aj na starú kinematografiu, okrem Neviditeľného muža (na ktorého je upozorňované až zbytočne explicitne) vám môže na um vyplávať aj Alonso muž bez rúk. (06.03.2024)

Mexický režisér Alejandro Jodorowsky natočil tento nevšední horror v koprodukci s Itálií a ač patrně během natáčení zůstal ve své jihoamerické zemi, ten italský vliv jsem povědomě často pocítil... Chvílemi mi Svatá krev připadala, jako kdyby Fellini natočil horror, tudíž mnohé dění zasadil do malebných nočních uliček, cirkusových představení a predostřel (dlouhodobě téměř bezdějovou) mozaiku ve společnosti podivných lidí... Jiné prvky krvavých gore efektů a silná výtvarná stylizace brakových scén mi zase evokovaly italské giallo filmy a hle, jaké jméno scenáristy a producenta na mě vyskočí v závěrečných titulcích – Argento! (ač nikoliv Diaro, ale jeho mladší bratr Claude). Zajímavé... Od Jodorowského jsem viděl pouze westernového Krtka (1970) a zde mám pocit, že se za těch 19 let úspěšně posunul k mnohem celistvějšímu snímku, v němž pořád funguje režisérův divoce surrealistický rukopis, ale zároveň Svatá krev po odplynutí mnoha bizarních scén začne plně fungovat i jako velmi osobitý žánrový film. Od počátku mě bavilo sledovat výjevy znázorňující střety různých světů a předávající někdy i hlubší poselství, jako když ctěné místo svaté komunity jde zmasakrovat bagr pod vedením galantně oděného průvodce, a pouťová atmosféra pouličních a cirkusových atrakcí mě s hudbou a vizuálem dokonale přikovala k bizarnému ději. V rámci žánru se za mě vydařil i nápad s bezrukým ženským monstrem (i s rozehranou příčinou postižení), které si magickou sílou podmaňuje ruky a tělo svého syna – takto sériového vraha proti vlastní vůli, ocitajícího se však spíše v pozici oběti. Nejen závěrečný souboj dvou myslí v jednom těle již dospělého cirkusáka je napínavý, k zdařilým patřilo i zakomponování odkazu na klasiku Neviditelný muž nebo cesta hřbitovem plném zombie se zpětnou přehlídkou nešťastných Fénixových obětí. Po překvapení na závěr s opětovným zásahem reality jsem i přes mírnou utahanost a občas na můj vkus i příliš silnou dávku bizarnosti spokojen, tedy obohacen netuctovým žánrovým zážitkem v dokonalém audiovizuálním provedení. [75%] (28.12.2023)

Jodorowsky mě udivuje čím dál tím více. Tímto filmem si jasně řekl o místo v mé osobní top 5 režisérů. Ten chlap má neskutečnou fantazii. Jen je škoda, že se věnuje více psaní komiksů než filmařině. Originální příběh (ano opravdu tu jde o příběh), který se ze začátku tváří jako další Jodorowského bizarnost plná prazvláštních postav, se po útěku hlavní postavy Fénixe z ústavu pro choromyslné, mění v karnevalovou noční můru. Opět má snímek vybroušenou pointu, kterou jsem nečekal, i když všechny ingredience k ní vedly, jenže je tu atmosféra, která mě pohltila natolik, že jsem ke konci skoro nedýchal. Axel Jodorowsky, syn režiséra, je v hlavní roli úžasný a to byla prosím jeho první pořádná filmová role. Jinak jsem se o něm dočetl, že se, mimo jiné, živí jako akrobat, takže na kousky, které předvádí asi nepotřeboval dubléra. (30.05.2006)