Režie:
Zdeněk Podskalský st.Scénář:
Pavel HanušKamera:
Petr ProkopHudba:
František ŽivnýHrají:
Josef Kemr, Luděk Kopřiva, Vlastimil Brodský, Jan Libíček, Stella Zázvorková, Josef Bek, Lubomír Lipský st., Luba Skořepová, Josef Hlinomaz, Vítězslav Černý, Miroslav Homola, Lubomír Kostelka (více)Obsahy(2)
Mikrokomedie podle spisovatele J. Haška. Do blázince přivedou jistého pana Mlácena (J. Kemr), který chce prodat dva kostelní zvony. Nejprve je nabízí obchodníkům v hostinci. Tvrdí, že je dostal jako dědictví po svém strýci, ale neví, co by s nimi dělal. Nikdo je ale nechce koupit. Kvůli tomu se ocitne nejprve na komisařství a nakonec ho posílají do blázince. Profesor (L. Kopřiva), který se domnívá, že pan Mlácen trpí jakousi fixní představou a je psychicky nemocný, mu slíbí, že jeho dva zvony odkoupí… Režisér Z. Podskalský zpracoval látku se staropražským dobovým šarmem, s hospůdkami a jejich štamgasty, pavlačemi a jejich správcovou, i místními potulnými zpěváky, a především se skvělými hereckými výkony. (Česká televize)
(více)Recenze (43)
To není film, to je defilé Josefa Kemra, Vlastimila Brodského, Luďka Kopřivy a Stelly Zázvorkové, kteří svým hereckým mistrovstvím dokázali pod taktovkou Zdeňka Podskalského vytvořit z celkem obyčejného příběhu nezapomenutelnou komedii. Divák se nekochá jen příběhem jako takovým, ale doslova hltá herecké výkony hlavních protagonistů. O tom se nedá moc psát, to se musí vidět. ()
"Kdyby ctěná pražská policie měla zájem vo zvony, já bych je moh na vlastní náklady dodat. Mohly by třeba zvonit poledne na Pankráci v tý trestnici nebo by se mohly i jinak uplatnit ve státních službách, ty moje zvony..třeba zvonit na poplach, když se k branám blíží nepřítel nebo proti moru, když jde mor..." Dlouhý citát ke krátké televizní komedii, ale zpracování této Haškovy předlohy rozhodně za to stojí! ()
To byl ale krásný herecký koncert o kšeftu za všechny prachy. Já se vůbec nedivím, že se ten psychiatr v podání parádního Luďka Kopřivy zbláznil.Mě by rovnou trefilo, takže bych šílený výstup nepředváděla. Haškovy povídky mají nezaměnitelné kouzlo a totéž platí i o jeho osobitém humoru.Byla to hezká anekdota. ()
Rozjezd pomalejší, ale jsem ráda, že jsem se nenechala odradit příšernou úvodní písní v podání Zímy a Laufera, kterej teda imitoval hru na housle takovým způsobem, že bych ho nejradši vzala přes ruce smyčcem. V 8. minutě mě zaujala moucha sedící na polopleši mistra Homoly a to už chtěl Kemr něco k pití "něco míň alkoholickýho třeba tu borovičku, to je přece jenom kus přírody." Suma sumárum to je za tři a půl hvězdy. ()
Dobrá adaptace Haškovy povídky, kterou kazí drobnosti, jako například Josef Laufer coby jeden z pouličních zpěváků, na němž je ale opravdu hodně vidět, že housle drží v ruce poprvé v životě (zatímco Josef Zíma si s akordeonem vyloženě tyká) nebo Luděk Kopřiva a jeho šílený závěrečný výstup. Jinak se Zvony pana Mlácena povedly a zejména kvůli výbornému obsazení se vyplatí je vidět. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (2)
- Roli lékaře si Luděk Kopřiva zahrál už ve filmu Zvony pana Hejhuly (1969). (Duoscop)
- Když je sepisována smlouva mezi profesorem (Luděk Kopřiva) a panem Mlácenem (Josef Kemr), tak pan Mlácen prohlásí, že bydlí „v Praze na Žižkově, Cimuburkova 9“. Součástí Prahy se ale Žižkov stal v roce 1922 v souvislosti s vytvořením Velké Prahy, přičemž děj filmu se odehrává v období Rakouska-Uherska. (VN85)
Reklama