Příběh jedné ženy

Smutný film. Dojemný. V našich končinách práci Iris Murdoch asi moc čtenářů nezná, přestože tu něco málo vyšlo. Já zatím od Iris nečetla nic. O bouřlivém životě a dílech této spisovatelky jsem se dozvěděla z článku z časopisu Reflex a dopadá to tak, že článek je pro mě, co se týče informací o této temperamentní inspirativní dámě, přínosnější než-li film. Judy a Kate hrály bezvadně, ale tuším, že dost důležitých témat zůstalo schováno mezi řádky. Nicméně pěkné komorní drama. Jim Broadbent klasicky vynikající! (24.09.2019)

Jediné, čo v tomto filme stojí za zmienku sú herecké výkony. A veľmi podarené herecké výkony. Z hlavnej štvorice vyčnieva Kate Winslet, ktorá sa (ako vždy ) naplno vžíva do svojej úlohy. Za ňou nasleduje Jim Broadbent, no jeho výkon na OSCARa nebol (toho mal vyhrať Ian McKellen za Pána prsteňov). Potom nasleduje Hugh Benneville v úlohe mladého Johna Baleyho. Tažko sa mi to hovorí, ale v mojich očiach je na poslednom mieste Judi Dench, ktorá akoby hrala úplne odlišnú postavu, akú hrá Kate Winslet. Navyše Iris v jej podaní sa mi zdá trochu chladná.Ale nominácia na OSCARa je zaslúžená... (24.08.2008)

Co je horší – ztratit tělo nebo ztratit mozek? Ve skutečnosti tato otázka postrádá smysl a vznikla jen proto, že křesťanství rozpojilo tělesný a mentálně-duševní projev podobně jako později marxismus oddělil nadstavbu (obecně kulturu) od základny (ekonomiky, technologie a výroby). Mnohem lépe si počíná moderní, přesněji kvantová fyzika, jež vědecky popsala dualitu jin a jang v teorii duality částice a vlnění. Ovšem nejlépe si stále vedou indická filosofie a taoismus, které popisují Jedno v mnohosti a mnohost v Jednom. Proto ztratit tělo znamená ztratit mozek a ztratit mozek znamená ztratit tělo, přičemž i částečné ztráty tělesné vedou ke změně mentality a postojů čili k určitým ztrátám a naopak. Takže správně by otázka měla znít: co je horší – ztrácet sebe přes tělo nebo přes mozek, přes omezení svobody konání nebo přes omezení svobody myšlení? Osobně mám jasno – obě ztráty jsou špatné a veškeré duchaplné řeči o boji, překonání a vítězství jsou lidským frajerským dočasným hrdinstvím na poli, kde každého čeká jen jeden konec, a rozdíl mezi lidmi je jen v tom, jak hodně ze sebe člověk ztratí, než na ten konec dorazí. Během životní cesty člověk může jen jedno – snažit se vyrovnávat se ztrátami a nahrazovat je jinými možnostmi. Lidové přísloví o hmotné strance říká – "Je lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný." Totéž se dá říci i o stránce nehmotné – je lepší být plnohodnotný, harmonický a talentovaný než omezený, pokřivený a blbý. A to, že tělesného a mentálního bohatství není dost pro všechny, nezakryje žádná víra ani lidské hrdinství. Současná "epidemie" alzheimerovy nemoci je vlastně projevem nedílné jednoty a duality světa, v kterém kde se přidá, tam se i ubere, a naopak, a proto i nárůst množství informací je vyvažován postupnou ztrátou schopnosti je soustředěně, uvědoměle a neomezeně vnímat a zpracovávat a prodloužení života se znehodnocuje ztrátou vazby s okolím. Holt je svět bohatý, ale chudý. ___ Iris doplňuje řadu filmů na téma ztráty mentálních schopností (Píseň pro Martina, Hilary a Jackie, Hanekeho film Láska) a zajímavé je to, že většina podobných snímků je o tvůrčích lidech, což zas tak moc nepřekvapuje, protože drama vynikne více, když se jedná o lidi, u kterých je zřetelnější podíl mentální činnosti. Nicméně v tomto případě se víc než o drama ztráty osobnosti jedná o nostalgické ohlédnutí za vztahem. (06.10.2013)

Plně souhlasím s tím, co tu píše POMO. Jelikož o Iris Murdochové nevím vůbec nic (a po shlédnutí tohohle filmu snad jen na co zemřela), neoslovuje mě její příběh tolik, co by chtěl. Zbývá jen ocenit kompletní herecký kvartet: Judi Dench je suverénně nejlepší, Kate Winslet jako její mladá verze plná sil předvádí další parádní výkon, Jim Broadbent svého Oscara určitě nedostal omylem a Hugh Bonneville vypadá, že jen vlaje za svou partnerkou hlavně proto, že to přesně vystihovalo existenci manžela Johna až do propuknutí zhoubné nemoci. (16.05.2005)

„Podstatou lásky je touha po štěstí a cesta k jeho nalezení“. Skutečný příběh ženy, která nalezla lásku, jenž přetrvala i když neúprosná nemoc vyhrávala nad slovy, myšlenkami, intelektem. Zůstala jí láska a trpělivost muže s kterým léta společně nacházeli štěstí. Výborné herecké páry a především vynikající Judi Dench v roli ženy, které se ztrácí svět „Cítím jako bych se potápěla do tmy“. (08.04.2006)