Hotel

Tak trochu tematicky mi to připomnělo Holku na zabití. Jinak artově pomalé, bez scénické hudby - ta zazní jen při diskotéce, mejdanu, taneční lekci či když zpívá sbor. Irene vypadá jako ztracená, ztracená v temnotách. Ostatně temnota a stíny ji pohlcují každou chvíli - v chodbách, jeskyni nebo lese. Jen jsem si pořád říkal, kdy jí konečně někdo ty dveře zavře a rovnou zamkne. Nemyslím si, že když nosila křížek na krku (a má ho možná opravdu jen jako talisman), musela být vychována ve víře, k níž se zde navíc ani viditelně neupíná. Víra je zde zprostředkována prostřednictvím paní Liebigové, která má očividně své tajemství a Ireně dá dobrou radu - Opusť hotel. Převážně statické obrazy, kamera se jen výjimečně rozjede (třeba když zabírá siluetu nočního hotelu), zmiňovaná absence hudby a pomalé pohyby Ireny způsobují, jako by se i čas zpomalil, jako by se strojek hodin zastavoval až k očekávané katastrofě. Podobné filmy mám rád, tenhle mne ale zas tak nenadchnul, byť místy měl dobrou atmosféru. „A nezapomeňte na sklep!" (24.11.2020)

Určitě má film snahu působit nejistým dojmem, během kterého nepoukazuje na konkrétní zlo v hotelu, ale zároveň ho cítíte ze všech stěn jednotlivých pater. Atmosféru tedy vytváří solidní. Horší už to je ale s hlavní postavou, která jak kdyby po vlnách podivna spíše plula, než jimi opravdu žila. Odborně se tomu stavu říká leklá ryba. A stejně tak jsem se na film ksichtil i já, akorát s tím rozdílem, že mě, na rozdíl od ní, nic nestrašilo a spíše jsem v poloze ležícího střelce u filmu usínal. (13.06.2018)

Kvalitní film, u něhož bych se nedivil extrémním výkyvům hodnocení. Někdo ho úplně zavrhne, někdo bude možná nadšen. Veskrze náznakový, lehounký mysteriózní thriller, v němž není žádné násilí a krev. Tísnivý (kafkovský) pocit zde vyvolává společnost lidí v hotelu sama o sobě. V hlavní roli sympatická slušná dívka Irena, která začíná pracovat jako recepční v hotelu Waldhaus. Divák je stále s ní a sleduje i běžné banální činnosti (pro Hausnerovou charakteristický "dokumentární styl"). V pozadí celého nejasného a náznakového příběhu je legenda o lesní čarodějnici z konce 16. století (takových legend je v Rakousku a ve Štýrsku hodně), ale ani ta se za celou dobu nikterak jasně neprojeví.Nicméně od začátku do konce převládá pocit neklidu, umocněný zvukovou podmalbou. Po skončení filmu si uvědomíme, že křížek, který Irena nosí na krku, je klíčovým symbolem k chápání děje. Dalo by se uvažovat i o čtyřech hvězdičkách, ale přece jenom se mi to zdálo chvílemi příliš zdlouhavé. Jessica Hausnerová mne hodně zajímá, je pro mne tajemná jako její filmy. Je to ateistka, židovka nebo co? Ona ví, co je to katolická víra, ale zatím jsem nepoznal, jestli je věřící nebo agnostička, která si zahrává s religiózními tématy... (14.02.2016)

"Hotel, postel, chodba, sudba... přívěsek kovový. Bazén, blázen, píle, brýle... podvěsek mozkový." Copak se to děje v hotelové chodbě? Nic. Kdo to šustí v lese? Nikdo. Kdy se co ukrývá v jeskyni? Nikdy. A a co to vlastně číhá ve sklepě? Ha?! Taky nic. Ostatně myslím, že věc je zcela jasná. Jessica Hausner se tímto, vskutku děsivým filmem s "psychologizující atmosférou" (heh?), jen pokouší vyrovnat se s děsivým traumatem ze svého dětství, kdy jí na základní škole kdosi (nevíme kdo) rozšlápnul brýle a v nastalém zmatku jí kdosi (nevíme proč) sáhnul na koleno. Dobytek jakýsi. Pro další filmové terapie držíme palce. Oba dva. (04.02.2023)

Malá ukázka toho, jak bez hudby vytvořit atmosféru, že by se dala krájet. Stačí k tomu jen trochu podivného hučení nebo šumění větru a nepříliš útulný hotel na pokraji lesa. Přiznám se bez mučení, nezůstala bych tam ani minutu! Ještě štěstí, že film neměl delší stopáž, to všudypřítomné tísnivé napětí se skoro nedalo vydržet. Velká škoda neslaného nemastného konce. Uvítala bych něco o fous konkrétnějšího, ale pořád lepší než nějaký krvák na závěr. (15.06.2020)