poster

Ortel (TV film)

Drama

Česko, 1999, 99 min

Kamera:

Jiří Lebeda
(další profese)
  • bart-leby
    ***

    Vynikající Dürrenmatova předloha se v televizáckém Filipově pojetí zvrhla v poněkud ukřičenou a umlaskanou konverzačku. – Doporučuji mnohem mrazivější rozhlasovou inscenaci, v níž si obchodního cestujícího Trapse zahrál Bořivoj Navrátil. Téma viny a tresti je v této rozhlasové úpravě rozehráno mnohem dramatičtějším a tísnivějším způsobem.(23.3.2014)

  • Brouk
    ****

    Herecký koncert staré školy.... :-) Velice noblesní podívaná...(22.12.2006)

  • Willy Kufalt
    ***

    ,,Když nepřitlačíte vy je, přitlačí oni vás!" Velká žranice po česku. Pětice legendárních herců z Národního a Vinohrad v poněkud atypickém žánru absurdní komedie, zdejšími výkony připomínající spíše nějaké to Divadlo Sklep... tedy schválně přehrávající, všechno posouvající do roviny absurdní komedie až parodie (včetně takových silných témat jako je zločinnost, vražda a trest smrti). Nemám nic proti originalitě ve filmech, pokud je dobře uchopena, František Filip nechal herecké klasiky improvizovat bez většího režijního uchopení a ve výsledku to budí spíše dojem nevyrovnanosti. Zatímco na Václavu Postráneckém je vidět, jak si tenhle styl naplno užívá (byť mě spíše iritoval, než bavil) a Radovan Lukavský překvapivě velice zdatně sekunduje i v takové poloze, třeba Luďkovi Munzarovi tohle moc nejde a zůstává v té absurdní společnosti spíše na rovině svého klasického civilního a psychologického herectví, ovšem ukřičený a přehrávající Brzobohatý se tady vůbec nedá poslouchat :( Víc než polovina téměř dvouhodinové inscenace je umlaskanou a uchlastanou žranicí, kde jeden křičí přes druhého a pár momentů hraničí s trapností. Tu a tam sice padají hezké myšlenky k zamyšlení, ale teprve samotný, poněkud pozdní závěr nabývá zajímavý rozměr. Měl jsem co dělat, abych se prokoukal až do samého konce, ve finále tedy ** + jedna * za Luďka Munzara.(31.3.2018)

  • Marthos
    *****

    Satirická podobenství Friedricha Dürrenmatta (1921 - 1990) o pokrytectví a pokřivené maloměšťácké morálce jsou dnes stejně aktuální jako před šedesáti lety, kdy vznikala. Režisér František Filip, který se ujal adaptace novely známé pod titulem Malér, potvrdil v nejlepším slova smyslu pověst televizního rutinéra. Dal inscenaci adekvátní dramatický tvar, zcela oproštěný od zbytečných a zavádějících filmových ambicí, a spolehl se výhradně na herce. Vybral si představitele, kteří reprezentují vyzrálé tradiční herectví velkých divadelních scén. Do jisté míry rezignoval na typologii postav, předepsanou Dürrenmattem a nechal herce, aby v daných mantinelech naplnili svou představu o postavě. To se týká především čtveřice rozverných staříků (Radovan Lukavský, Luděk Munzar, Radoslav Brzobohatý a Petr Haničinec), kteří si krátí čas pořádáním fiktivních soudních procesů. Zcela typickou dürrenmattovskou postavou je Traps v podání Václava Postráneckého. Na první pohled bezúhonný bodrý chlapík, ve skutečnosti bezohledný, zištný pokrytec, který proplouvá životem s typickou maloměšťáckou rafinovaností. Ovšem i tento "pilíř společnosti" má své limity, které nedokáže překročit. Ve zdánlivě nevinné hře je přinucen zúčtovat sám se sebou a zodpovídat se svému svědomí. Rytmus inscenace udává střídání jednotlivých chodů opulentní večeře, této jakési dramaturgie krásného obžerství, jak ji nazývá jedna z postav. S klesajícím letopočtem na vinětách servírovaných vín se povolují kravaty a odkládají saka. V neformálně bujaré atmosféře velmi zvolna a plíživě dozrává zárodek tragédie, která vrcholí v poněkud překotně inscenované finále. Nicméně Dürrenmattův portrét "zločince z lidu" lze vnímat ve zřetelných a čitelných obrysech. Se současnou podivně pokřivenou realitou koresponduje obsah Dürrenmattovy hry až netušeně aktuálně. Svým dvojím rozsudkem, trest smrti za vraždu a zároveň zproštění obžaloby s ohledem na společnost, v níž se její "produkt" Alfredo Traps dopustil zločinu, přesně vystihuje alarmující rozklad etiky v lidském konání. Zvítězila zvlčilost, honba za úspěchem a za penězi... Herecké výkony tohoto mistrovského kvinteta, doplněného Danou Syslovou v roličce oddané hospodyně, vrací diváckou paměť do období, kdy televize nebyla pro herce jen příležitostí namastit si kapsu. Dlouho nevídaný, ne-li stěží opakovatelný, herecký koncert má strukturu hudebního díla, přísnou rytmizací a dynamickými vlnami připomíná symfonii. Vedle tuctových televizních pohádek a nevkusných seriálů vzniklo tehdy dílo, které má blízko k vzácnému šperku.(13.1.2018)

  • Přemek
    ***

    Velmi solidní televizní podívaná s příjemně rozporuplným závěrem. Obzvláště Lukavský a Haničinec jsou skvělí, Brzobohatý bohužel velmi prvoplánově přehrává. Výkon Václava Postráneckého je sice nevyrovnaný, ale v závěru inscenace zcela strhující. - Osobně bych ale raději shlédl starší inscenaci téhož textu, a sice - taktéž televizní - Malér (1965).(9.11.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace