poster

Ortel (TV film)

Drama

Česko, 1999, 99 min

Kamera:

Jiří Lebeda
(další profese)
  • Brouk
    ****

    Herecký koncert staré školy.... :-) Velice noblesní podívaná...(22.12.2006)

  • bart-leby
    ***

    Vynikající Dürrenmatova předloha se v televizáckém Filipově pojetí zvrhla v poněkud ukřičenou a umlaskanou konverzačku. – Doporučuji mnohem mrazivější rozhlasovou inscenaci, v níž si obchodního cestujícího Trapse zahrál Bořivoj Navrátil. Téma viny a tresti je v této rozhlasové úpravě rozehráno mnohem dramatičtějším a tísnivějším způsobem.(23.3.2014)

  • Přemek
    ***

    Velmi solidní televizní podívaná s příjemně rozporuplným závěrem. Obzvláště Lukavský a Haničinec jsou skvělí, Brzobohatý bohužel velmi prvoplánově přehrává. Výkon Václava Postráneckého je sice nevyrovnaný, ale v závěru inscenace zcela strhující. - Osobně bych ale raději shlédl starší inscenaci téhož textu, a sice - taktéž televizní - Malér (1965).(9.11.2007)

  • Marthos
    *****

    Satirická podobenství Friedricha Dürrenmatta (1921 - 1990) o pokrytectví a pokřivené maloměšťácké morálce jsou dnes stejně aktuální jako před šedesáti lety, kdy vznikala. Režisér František Filip, který se ujal adaptace novely známé pod titulem Malér, potvrdil v nejlepším slova smyslu pověst televizního rutinéra. Dal inscenaci adekvátní dramatický tvar, zcela oproštěný od zbytečných a zavádějících filmových ambicí, a spolehl se výhradně na herce. Vybral si představitele, kteří reprezentují vyzrálé tradiční herectví velkých divadelních scén. Do jisté míry rezignoval na typologii postav, předepsanou Dürrenmattem a nechal herce, aby v daných mantinelech naplnili svou představu o postavě. To se týká především čtveřice rozverných staříků (Radovan Lukavský, Luděk Munzar, Radoslav Brzobohatý a Petr Haničinec), kteří si krátí čas pořádáním fiktivních soudních procesů. Zcela typickou dürrenmattovskou postavou je Traps v podání Václava Postráneckého. Na první pohled bezúhonný bodrý chlapík, ve skutečnosti bezohledný, zištný pokrytec, který proplouvá životem s typickou maloměšťáckou rafinovaností. Ovšem i tento "pilíř společnosti" má své limity, které nedokáže překročit. Ve zdánlivě nevinné hře je přinucen zúčtovat sám se sebou a zodpovídat se svému svědomí. Rytmus inscenace udává střídání jednotlivých chodů opulentní večeře, této jakési dramaturgie krásného obžerství, jak ji nazývá jedna z postav. S klesajícím letopočtem na vinětách servírovaných vín se povolují kravaty a odkládají saka. V neformálně bujaré atmosféře velmi zvolna a plíživě dozrává zárodek tragédie, která vrcholí v poněkud překotně inscenované finále. Nicméně Dürrenmattův portrét "zločince z lidu" lze vnímat ve zřetelných a čitelných obrysech. Se současnou podivně pokřivenou realitou koresponduje obsah Dürrenmattovy hry až netušeně aktuálně. Svým dvojím rozsudkem, trest smrti za vraždu a zároveň zproštění obžaloby s ohledem na společnost, v níž se její "produkt" Alfredo Traps dopustil zločinu, přesně vystihuje alarmující rozklad etiky v lidském konání. Zvítězila zvlčilost, honba za úspěchem a za penězi... Herecké výkony tohoto mistrovského kvinteta, doplněného Danou Syslovou v roličce oddané hospodyně, vrací diváckou paměť do období, kdy televize nebyla pro herce jen příležitostí namastit si kapsu. Dlouho nevídaný, ne-li stěží opakovatelný, herecký koncert má strukturu hudebního díla, přísnou rytmizací a dynamickými vlnami připomíná symfonii. Vedle tuctových televizních pohádek a nevkusných seriálů vzniklo tehdy dílo, které má blízko k vzácnému šperku.(13.1.2018)

  • Crocuta
    ****

    Zajímavost: tato Dürrenmattova povídka byla u nás zdramatizována i jako rozhlasová hra - knižní, rozhlasová i televizní verze mají každá jinou pointu a přitom jsou všechna zpracování téměř stejně kvalitní.(16.8.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace