Režie:
František FilipScénář:
František FilipHrají:
Václav Postránecký, Radovan Lukavský, Luděk Munzar, Radoslav Brzobohatý, Petr Haničinec, Dana SyslováObsahy(1)
Příběh mistra dramatických point a překvapivě rozuzlených příběhů, Friedricha Dürrenmatta líčí jeden podvečer a večer úspěšného obchodního cestujícího Alfreda Trapse. Náš hrdina se vrací z velmi úspěšné služební cesty, na níž sjednal pro svou firmu výhodné kontrakty. Cestou mu vynechá vůz. Oprava bude trvat do rána. Traps zamíří do hotelu, jediného v malém městečku. Ukáže se však, že hotel je obsazen. Recepční Trapsovi doporučí, že ve vedlejší vile občas její majitel, soudce ve výslužbě Wucht, nechává odmítnuté hosty přespat. Tak se Traps dostane nejen do nádherné starobylé vily, ale i do podivné stařecké společnosti. Bývalý státní návladní Zorn, bývalý advokát Kummer a bývalý kat Pilet spolu s hostitelem Wuchtem jako každý týden pořádají opulentní večeři. A aby si to hodování zpestřili, hrají si na soudní přelíčení. Případy, které obvykle vážně-nevážně probírají, bývají inscenovány čistě hypoteticky. Dnes však mají staříci jedinečnou příležitost - totiž práci s "živým materiálem", tím je Alfredo Traps. Alfredo je celou situací kolem inscenování procesu, od velkolepého popíjení vín a likérů až k neuvěřitelné bohatosti večeře, okouzlen. Rád vstoupí do hry. S nejhlubším přesvědčením, že on je čistý nevinný, že v jeho životě není jediné zakolísání, žádná křivda, kterou by mu mohl někdo vyčíst. Moudrý soudce, obhájce, státní návladní i kat ve výslužbě se jen usmívají - oni vědí své. Jak pokračuje večer, ovínění a proces postupuje, ukazuje se, že Trapsův životní osud dostává povážlivé trhliny. A jeho přesvědčení o čistotě vlastního svědomí je fatální omyl. Hluboko nad ránem, když je vše dopito a snědeno, je Traps odsouzen k trestu smrti. Hra dostala tragický rozměr. I když soudní tribunál ústy starých pánů stále zdůrazňuje, že jde jen a jen o hru, její vyústění je tragické... tohle nikdo nečekal. Mistrná hra Friedricha Dürrenmatta je nejen o svědomí Alfreda Trapse, je především o tom, že zevrubnou inventuru vlastního svědomí by si měl čas od času udělat každý z nás. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (28)
Naprosto souhlasím s recenzí a koneckonců i s hodnocením uživatele bart-leby. Líp bych to nevyjádřila. ()
Bože, bože, kolem jedné hovadiny tolik zbytečného kafrání. Neznám Durenmatovy hry, ale jestli jsou všechny stejné, tak potěš koště. Kdyby to bylo kratší, tak budiž, ale toto. Hodnotím velmi nízko, ale přece jen něco dám, protože občas to semo tamo zaujalo. ()
Setkání pěti mužských legend v jednom pokoji nemůže být jiné než zajímavé. Je to doslova herecký koncert. Na mě je dílo sice trochu delší než by mělo být, za to má však všechny atributy diváka usadit do křesla. Zpočátku totiž vše vypadá nevinně, ale postupně, díky projevům hrdinů, hra už nepůsobí jako hra a atmosféra poněkud houstne. Hlavně s dalšími a dalšími přiznáními V. Postráneckého, který až posléze, když na sebe takzvaně napráská co může, zjišťuje, co všechno vlastně opravdu udělal. Z původně až groteskní komedie se stává drama, u kterého čeká divák asi jiné vyvrcholení, než které nakonec přijde. Opravdu nesmírně působivý film. Od počátku až do konce. Skvělý scénář, kvalitní hudba i kostýmy, přestože dlouho jsem nemohl přijít na to, který rok se vlastně odehrává. Kdybych tedy měl usuzovat čistě jen z oblečení a použitého materiálu. Mobil a notebook samozřejmě leccos naznačily. Z filmu navíc vyplývají doslova dvě ponaučení, nebo možná tři. Za prvé, že každý by si měl občas sáhnout do svědomí. Za druhé, že tahat vážné věci na povrch, když má v sobě člověk velké množství alkoholu také není dobré. A za třetí, že ne každá hra má krom poražených i vítěze. ()
Vynikající Dürrenmatova předloha se v televizáckém Filipově pojetí zvrhla v poněkud ukřičenou a umlaskanou konverzačku. – Doporučuji mnohem mrazivější rozhlasovou inscenaci, v níž si obchodního cestujícího Trapse zahrál Bořivoj Navrátil. Téma viny a tresti je v této rozhlasové úpravě rozehráno mnohem dramatičtějším a tísnivějším způsobem. ()
scénář 5, režie 5 herci 5 výprava 3. celkem 18 hodnocení 90% Vynikající herecké výkony, našich nejlepších herců, intelektuální zábava, trochu pomalejší rozjezd, vhled do nitra zločinu "Vyspat se s manželkou svého šéfa, ale jen žádné důvěrnosti." To, co se jeví náhoda, nehoda, v novém světle je to tragédie, neřkuli vražda. ()
Zfilmovanou divadelní hru, u které nijak nenadchne zápletka, natož vyústění, hodně kazí příliš mnoho zbytečných řečí. Protagonistům není mnohdy rozumět, jak mluví jeden přes druhého, což spolu s nataženou stopáží beru jako velkou chybu režie. Poslední film Petra Haničince. To je taky dost znát. Jinak ale odehráno dobře. Bodejť ne. Typická divadelní hra psaná jako úlitba účinkujícím. ()
Po vetsinu casu takova normalni inscenacka, kterou na konci povysily zaverecne reci (samozvanych organu spravedlnosti) statniho zastupce,obhajce a hlavne dvoji rozsudek soudce v podani Radovana Lukavskeho. Vyraznym rysem snimku je jeho, pravdepodobne zamerna, nejednoznacnost. Nevime, nakolik vazne starici svou hru mysli. V kontextu jinych Drr dramat se muzeme domnivat, ze ji mysli smrtelne vazne, taktez v prubehu inscenace se tak zda, ale jistotu nemame a jiste to nevi ani hlavni hrdina V Postraneckeho,ktereho starici dovedli ke katarzi. Osobne bych byl zde opatrny na souslovi herecky koncert. Vyse uvedena nejednoznacnost se odrazi i v jakemsi prehravani, ktere balancuje mezi zovialnosti a dramatem, ale nedovede se rozhodnout, kam vlastne spada, az to nakonec vsechno pocitove pada a trochu nefunguje. Tvurcum se zde proste jaksi neveri. Za mne takovych normalnich 40 + 10 povysenych = 50 pro. ()
Docela mě mrzí, že už se podobné inscenace nenatáčí. Tato se mi líbila opravdu moc... ()