Svaté místo
Sveto mesto
A Holy Place
Obsahy(1)
Srbský filmový horor natočil režisér Djordje Kadijevic podle povídky Nikola Vasiljeviče Gogola. Podává tragický příběh studenta pravoslavného bohosloví Tomy. Se svými kolegy seminaristy zavítal do osamělého příbytku, v němž je nechala přespat stařena. Ta v noci přijde studenta svádět a dojde k děsivé scéně, po níž Toma neví, zda jde o skutečnost nebo přelud. Ze semináře je pak povolán na venkov jistým šlechticem, aby se po tři noci modlil u rakve jeho zemřelé dcery v zamčeném kostele. Toma s hrůzou poznává, že se s dívkou za jejího života již několikrát setkal, ovšem za prapodivných okolností. Po první noci, probdělé u rakve, je ochromen smrtelným strachem... (Mariin)
(více)Recenze (47)
Oproti sovětské verzi je to o hodně slabší. Chybí nadhled, ironie, je to takové mystičtější a hlavní hrdina i lidé kolem něho uvěřitelnější (i když otec přehrává jak amatérský ochotník). Ale scény v kostele nijak strašidelné nejsou a hlavní herečka taky moc charismatu nepobrala. Trošku mne i udivilo, že zvenku jdou všichni podle stavby a kříže na ní do katolického kostela (jeden příčný trám na kříži oproti dvěma u pravoslavných chrámů), ale uvnitř je ikonostas jak z pravoslavného nebo řecko-katolického kostela. Potěšilo mne, že na rozdíl od sovětské verze, kde jsem si toho nevšiml, je jakž takž vysvětleno, proč na posvěcené půdě by mohlo rejdit zlo, když se tam předtím bálo vstoupit. A že na rozdíl od sovětského "ať mne hrom zabije" řekne Toma "ať zemřu, jestli lžu" - dává to pak větší smysl. Vyprávění se zde víc soustředí na retrospektivní příběhy služebných a sloužících, a naznačuje tolik erotického dusna, že by z toho policie nespala - incest na druhou, otec s dcerou, matka s dcerou, lesbická láska, do toho překvapivě nějaká ta žárlivost, nekrofilie... raději nad tím nepřemýšlet do detailů, jež film naznačuje, protože mi tím přijde zbytečně úchylný, A vlastně, když nad tím přemýšlím, i tady ten pokus o konec mi nakonec přišel oproti sovětskému, otevřenému, zase takový moc doslovný, ()
Sheridan Le Fanu, Edgar Allan Poe, Gottfried August Bürger… Poetičnost nejen děl těchto autorů se mísí v tomto netradičním žánrovém koktejlu. Kadijevic si umně z Gogolova krátkého díla vybírá jen hlavní dějovou osu, ze které odtrhává veškeré nelidské postavy (včetně Gogolem stvořeného Vije) a nahrazuje je lehce erotickým (a misandriním) podtextem. Přitom se mu daří zachovávat atmosféru slovanské lidové slovesnosti, díky níž celé dílo působí celistvě a veškeré střídání erotična, pohádkovosti a gotického hororu je přirozené. Napomáhá tomu zejména skvělý hudební doprovod, působivě jemné a všudypřítomné ruchy (vítr) a výborná práce s temnotou a mlhou. Vypravěčská struktura však již tak dobře zvládnuta není a opět se ukazuje, že to co funguje na papíře, nemusí vždy fungovat na plátně. Pokud přeskočíme úvod snímku, dostáváme se do neustálého kolotoče vyprávění střídaného s nočním čtením modliteb v kostele. Zatímco u Gogola funguje tato repetičnost jako prostředek ke gradování atmosféry, u snímku to tak není. Důraz je kladen na denní vyprávění ostatních, které dokresluje charakter mrtvé, a noční scény jsou kratičkými přívěsky, které nemají co nabídnout a jejich vývoj je značně omšelý. Závěrečná pointa sice ospravedlňuje a vysvětluje celý ten erotický podtext, nicméně je ve své doslovnosti mírně úsměvná. ()
Horor z východoeurópskych zemí bol viacmenej raritou a to samozrejme aj u nás. Jugoši to skúsili tiež a nepohoreli. Ďalšie filmové spracovanie Gogoľovho VIY sa zameriava na atmosféru a trikovú stránku prakticky zanedbáva. Čiže nejde o nič akčné a krvavé, ale o pomaly rozprávaný príbeh, bezútešný a pesimistický. Proste aký kraj, taký mrav. ()
Komentář bude samý spoiler, mně to je jedno, ale pokud by to někdo četl, aby neprudil, že jsem nevarovala. Věděla jsem, o čem to je a ví to asi vcelku každý, takže si ušetřím jednu pitvu tím, že nebudu pitvat děj. Horory nejsou můj šálek čaje, Svaté místo naštěstí není tak úplně horor, rozhodně to není horor plný krve a chlapů běhajících s pilou nebo mačetou po lese a lovících spoluobčany. Představitelé všech rolí byli vybráni velmi dobře, Toma je fešák a Kateřina je krásná, navíc je tam ukázaná (a to opakovaně) tak, že mužským divákům doporučuju strategicky přes sebe hodit deku už na začátku. Stejně tak autenticky působí prostředí. První noc má Toma pěkně silný hlásek a je plný odhodlání, obojí druhým a hlavně třetím dnem, resp. nocí výrazně slábne. K třetí noci můžu poskytnout autentické postřehy, jak jsem online po icq psala kamarádce. "Bože to je kretén, on leze z kruhu. A zas leze z kruhu. Vrať se, debile. Jo, po čtyřech, to se mu bude dobře couvat. Uáááááá. On se jí sápe do rakve, já ho nenávidím. Já umřu hrůzou za něj. Ona tam není! Utekla! Jak to udělala? A už ho má v rakvi." Je hezké, když ve filmu platí doslova - jaká matka, taková Katka. ()
Mrazivejšie a prízemnejšie než Sovietska adaptácia. Menej štylizácií, sychravé odtiene, prízemnosť. Nosný dej je doplnený o zopár fashbackov a perverznejších kúskov, ale mnohokrát to prechádza akousi hypnotickou mechanikou. Farby a rozprávkovosť nahradila vidiecka opera strachu Jakubiskovských vlastností, ale... Možno z týchto stručnejších výrazov vydedukovať istý posun v pohľade na Gogolov rukopis, avšak režisér nedokázal pracovať s metaforickými vyjadreniami presvedčivo. To, čo sa v písanej forme (či vo Vij 1967 obrazotvornými prostriedkami) uplatnilo, o to zložitejšie sa Kadejevicovi pracovalo s vlastným zámerom. Potom sa kľudne mohlo stať, že efekt jednotlivých súčastí nebol taký, ako sa zamýšľal. Udržateľnosť tempa v spodných vibráciách stroskotáva, čím sa cielená komornosť tejto duchoviny poneviera kamsi do autu. ()
Galerie (20)
Photo © Radiotelevizija Beograd
Reklama