Příliš dokonalá podoba

Chladné a odtažité, přesto jakýmsi zvláštním způsobem přitažlivé. Cronenberg se i v tomto psychologickém / psychopatickém dramatu předvedl jako pan úchylák - tentokrát ale (téměř) nic nevidíme přímo, zvrhlost se jen tak nějak všudypřítomně vznáší v ovzduší. "Duo" Irons+Irons odvádí brilantní výkon. Hodně divný a nepříjemný film. Horror movie of the year (04.06.2010)

Jeremy Irons se ve filmu fakt snaží a předvádí hodně dobrý výkon, Genevieve Bujold je hodně zajímavá, Heidi von Palleske neskutečně krásná a z filmu je cítit Cronenberg. Ale jako by se držel nějak zkrátka a film se odvíjí neskutečně utahaným tempem, postrádá vypjatější scény a vlastně jen tak líně a nezajímavě proteče kolem. Jako nepovedený drogový trip. Délka filmu je naprosto ubíjející, pocitově ten film trvá minimálně čtyři hodiny. Až je mi to líto, ale tohle mi vážně moc nesedlo. (28.09.2020)

V hlavní roli jednovaječná dvojčata Jeremy a Jeremy Irons. Ústřední motto zní: gynekologie, drogy a chirurgická ocel. Závislost se nejlépe léčí ve dvou, když selhává milenecká láska, pomůže láska bratrská a jestliže je děloha děravá, musí se operovat. Takový milý, lidsky hřejivý a v pravém slova smyslu niterný kanadský film. (14.12.2006)

Nebýt v podivuhodně provázané dvojroli excelujícího Jeremy Ironse, asi bych se u téhle ,,cronenbergoviny" unudil... Subjektivně ve své rozvleklosti nejslabší Cronenbergův film, jelikož přerod úspěšného doktora v lidskou trosku byl tak předvídatelný a zdlouhavý, že jsem měl chuť jít udělat si čaj (což se mi u jiných snímků tohoto kanadského režiséra nestává)... Ostatně nechápu, pro koho je tenhle film určen - pro otrlého diváka (jak by se dalo u Cronenberga čekat) se tu takřka nic nenajde, na psychologické drama je to zase strašně ulítlé a navíc chybí jasnější motivace postav, o hororu už nelze mluvit vůbec, těch několika kontroverzních scén by se (ani v roce 1988) nebálo ani děcko... Prostě další Cronenbergův ,,divný" film, tentokráte ovšem bez šmrncu obvyklého u snímků kanadského svérázu... (18.03.2009)

Příliš dokonalá podoba na mě zapůsobila jako téměř dokonalý film, u nějž jsem se od počátku nechal pohltit do tajů místy fascinujícího a současně znepokojivého příběhu. Přestože jsem z tvorby Davida Cronenberga viděl tímto včera již 17. film, stále tento režisér dokáže některými filmy stoupnout v mých očích ještě víc a překvapit, jakých námětů se někdy se svou zálibou v tělesných i duševních anomáliích a deformacích chopí. Příběh dvou bratrů, jejichž dlouhodobá silná spřízněnost zacházející až do nebezpečně silných rozměrů začíná po osudovém zvratu/střetu směřovat k drsné katarzi, jsem vnímal mnohem víc jako psychologické drama, než horror... ačkoliv v profesi obou bratrů, pravidelných bizarních motivech či děsivém vyústění se Cronenbergův rukopis nezapře. Nejen v momentu, kdy oba bratři s osudovou ženou chvíli tančí ve třech za doprovodu postaršího šlágru, jsem měl pocit, že se dívám na velkou filmovou klasiku, která mi až dosud plně unikala. Jeremy Irons předvedl v hlavní dvojroli přímo excelentní výkon. Sugestivní tíseň, jaká se na mě ke konci se smutkem stále více přenášela, nebyla rozhodně příjemná, přesto si odnáším silný nezapomenutelný zážitek, na jejímž konci cítím stopy podnětů k zamýšlení i bohaté naplnění příběhem a filmem samotným. [90%] (26.03.2023)