Žralok v hlavě

Nevěděl jsem zajímalo mě, než jsem na film dostal náladu - kudy ten příběh autorka a hlavně O. Kaiser povedou, jen se o tomhle filmu dost psalo v době natáčení v novinách. No jestli je to tak, že film se natáčel v bytě O.Kaisera, no tak to tedy bydlel v hrozným prostředí. Ale co si budeme namlouvat, takových bytů je po Praze, Brně i Ostravě a dalších menších městech spousta...Film je to - pro mě - o lidské osamělosti - ta hlavní postava neví čím se v životě zabavit, postavy které potkává, tak jsou nepřirozené, ale ne tak moc jako jiné v českým současným filmu, nejlepší je ale pestrost mimiky a gest Jany Krausové, o níž se ale jako divák nic nedozvím, jen že má dceru, že občas jde na mejdan, a že soucítí s Oldou... Oldova "schizofrenie" je poněkud obyčejná, to je hodně ohraný, a že by v dnešní době někdo o takové osoby stál v domově důchodců? To by jich tam byli desítky tisíc... A stát by to utáhl, jo? ...Podívám se na to ještě, uvidím jak se mi to bude zamlouvat podruhé...Jinak ale Olda Kaiser je pro mě pozoruhodný herec, která sám suše film utáhl, ale znám ho z lepších výkonů, i když tenhle film není komedie, ani satira, spíše o smutcích života a lidské samoty, takže kde jsem začal, tak i tuhle úvahu ukončuji. (12.10.2011)

Minimalistická "sonda do hlavy" by byla nejspíš skvělá jako středometrážní film, jenže to by se pak nedostala do kin. Takhle vyžaduje od diváků možná trochu víc soustředění a trpělivosti, než většina z nich snese. Ale nakonec to není žádný film pro většinu. Je to příjemně "jiný", nepolopatický film bez násilných dějových zvratů, s uvěřitelným Oldřichem Kaiserem a mimochodem také s výbornou hudbou a zvukem, kvůli čemuž je tenhle film nutné vidět v kině ! (23.03.2005)

Nechceš kachničku? Pojďte si vzít kachničku. Pivo je lepší než léky, člověk po něm usne ani neví jak a nebolí ho alespoň hlava. Když jsem se jednoho dne dozvěděl, že se natočil jakýsi film, který je o podivínovi jak tráví skoro celý den v okně, nebo postává na chodníku, tak mě napadlo, že to může být velice zajímavé a skoro jsem jásal, že se někdo odhodlal toto vůbec natočit. Bohužel, po shlédnutí konstatuji, že je to takové nic neříkající psycho. Ještě že nejsem náchylný k depresím, protože kdybych byl, tak teď už mě vezou na "kopeček." Překvapilo mě, že se film natáčel v bytě pana Kaisera, který ho později prodal, protože se v tisku objevila adresa a lidé si ho chodili fotit. Je mi trochu líto, že filmu dávám jen dvě hvězdy, ale trochu jsem to i čekal, protože takovéhle snímky nejsou mé oblíbené. Zaujal mě výkon paní Krausové, kterou jsem jenom znal z role zákeřné ředitelky Hádkové ze seriálu Ulice. Zde potvrzuje, že se správně rozhodla být herečkou. Narozdíl od ostatních dnešních herců. Hudba z filmu mě ještě teď zní v uších a vyvolává v mém mozku velmi zvláštní pocity. Připadám si, jako kdybych byl někde na nějaké klinice, kde jsou všichni pacienti zavřeni v klecích a chtějí se dostat ven. Překvapuje mě, že zde má film jen necelých 400 hodnocení. Rozhodně ale obdivuji tvůrce, že se nebáli takovýto experiment natočit. Mě bohužel neoslovil. Ale znám hodně lidí, kterým se tento film líbil. Zajímavý komentář: Siegmund (08.11.2008)

Žralok je jeden z nejlépe natočených českých filmů (obrovsky pocitová kamera místy s neskutečnou výpovědní hodnotou, kterou právě v dokumentárním stylu vyhledáváme) o mikrokosmu jednoho malého človíčka věčně očumujícího dění v ulici z okna svého přízemního bytečku. Ačkoliv jde film absolutně proti mému vkusu a životnímu stylu, tak je to právě atraktivnost neochutnaného a neprožitého co mne k němu po pár minutách přimknulo. Jedna z nejlepších Kaiserovo rolí, která mu skvěle sednula, jak psána na tělo. (28.02.2009)

Nechceš kachničku? Pojďte si vzít kachničku:-) Pivo je lepší než léky, člověk po něm usne ani neví jak a nebolí ho aspoň hlava:-) Velice pozoruhodný, nápaditý a působivý film, výborný především po vizuální stránce, špatný nebyl ale ani po zvukové a obrazové stránce, i kamera Martina Štěpánka byla velice dobrá. Hlavní punc tomuto filmu však dal výborný výkon Oldřicha Kaisera (mimochodem točilo se v jeho skutečném bytě, kde před časem sám bydlel) v roli osamělého a nemocného člověka-podivína, jakých denně vídáme desítky, ale ne každý si s někým takovým pokecá, většinou se jim člověk vyhne..Můžou však oni za to? Také jednoho takového znám, říkáme mu Otík, nosí krátké kalhoty na kšandy, které stále šponuje, každé ráno stepuje na zastávce a prosí o cigarety, když je dostane, tak tisíckrát děkuje a klaní se...Nikdy nevíš... (17.06.2008)