Pavouk

Nevím přesně proč - patrně zmatek v hlavně postavy R. Fiennese - mi připomněl nedávno viděnou Identitu. Ale i přes tento fakt je Pavouk zcela jiným filmem. Především je to herecký koncert Ralpha Fiennese a v druhé (ne méně důležité) řadě je to vizuální stránka Davida Cronnenberga. Zvlášť prvních 20 minut mě fascinoval svými pochmurnými obrazy, ale bohužel příběh nebyl natolik silný ani zajímavý, abych se těmito pochmurnostmi bavil celý film. (28.09.2003)

Pocitově pro mě hodně zvláštní minimalistický film, který si mě na jedné straně hodně získal už během úvodních titulků a výtvarným provedením spolu s titulní písní mě navnadil na silnou komorní atmosféru... na druhé straně dost dlouhou dobu mi trvalo, než jsem se v neotřele ztvárněných prolínajících se časových rovinách zorientoval a "přiřadil" si hlavní postavu do retrospektivního příběhu se vztahem mezi synem a otcem na pozadí krutého zločinu na konkrétní místo. Já totiž chvílemi váhal, zda onen muž vystoupivší z vlaku nepředstavuje v minulém příběhu či svých myšlenkách dvě postavy – otce a syna – současně v jedné osobě, nebo zda není jakýmsi zhmotněným svědomím kohosi z nich... u Cronenberga by asi nic podobného nebylo nemožné :), také nám už jednou v minulosti natočil Příliš dokonalou podobu o dvou bratřích. No a pak... geny se prostě v něčem dědí, potomci prokazují spřízněnost, jak nám potvrzuje závěrečná pointa, a člověk... je skrze geny někdy doslova lapen do sítě, jako ten pavouk... se nám možná snaží říct Cronenberg v doprovodu ústřední metafory tentokrát, jestli jsem ve finále Pavouka správně pobral? Film měl pro mě pár slabších záchvěvů, ale za skvělou atmosféru a výkon Ralpha Fiennese (pro mě zatím hlavně mistr Gustaf z Grandhotelu Budapešť, ale fantasticky tady ztvárnil i tajuplného zádumčivého psychopata) zaokruhluji na 4 hvězdičky. David Cronenberg jako režisér též nezklamal, přestože mám v jeho tvorbě i silnější favority. [75%] (23.04.2023)

Síce ide o jeden zo slabších kúskov z dielne pána Cronenberga, to ale neznamená, že je zlý. Niečo však tejto exkurzii do podvedomia pološialeného a schizofrenického človeka chýba. Je celkom sympatické, že na rozdiel od svojich krvavých začiatkov sa Cronenberg snaží viac hrať na psychologickú strunu, len tak sa mi zdá, že nejde do hĺbky a nástroje či motívy pre vykreslenie pointy nevyužíva v plnej miere. Film mi v istých chvíľach pripomenul snímok Enemy (2013). Motív pavučiny pre zobrazenie obrany či útoku ľudského podvedomia premietnutá do reality je zaujímavá vecička. Tu však, na rozdiel od Enemy, nebol tento nástroj tak vycibrený, sureálny ani psychopodmanivý, taká polovičatá práca. Tiež by som občas zvýšil tempo, chápem, že v tomto prípade má komorná a lenivá atmosféra svoj význam, ale po celý čas zase nebola nutná. K Fiennesovi nemám skoro žiadne pripomienky, svoju postavu zvládol výborne. Len občas mi dosť vadilo to jeho šomranie popod nos, musel som niekoľkokrát pretáčať a zvyšovať hlas, čo bola otrava. Celkový dojem: silný priemer. 65/100 (27.06.2014)

Temný a dusný film, k jehož sledování a vychutnání jsou zapotřebí silné nervy a pohodlné křeslo. Zdaleka ale nesouhlasím s tvrzením, že ve filmu nejde o nic, jde o hodně velké NĚCO, problém je v tom, že málo který divák se dokáže ztotožnit s duševně nemocným člověkem, takže najednou chybí někdo, kdy by ho příběhem provázel. Pokud si člověk bez takovéto postavy neporadí, chápu, že se mu může film zdát nudný... (30.01.2006)

Kdyby snad ještě někdo pochyboval o tom, že Ralph Fiennes je excelentní herec, má tady jednu cestu do hlubin Pavoučkovy duše.. Z diváckého pohledu upletl Cronenberg nehezkou, ale zato nesmírně účinnou pavučinku a vy jste buď tlustá moucha, co skrze ní v plné rychlosti proletí a nebo vás ta z pozvolna spředená síť obratně lapí v ponurém chladu nemocné mysli - té autorovy nevyjímaje.. „Clothes maketh the man; and the less there is of the man, the more the need of the clothes.“ (18.02.2011)