Ballada o soldatě
Ballad of a Soldier
Balada o vojakovi
Obsahy(2)
Teprve devatenáctiletý Aljoša překvapil svého velitele, když na bojišti druhé světové války zneškodnil dva nepřátelské tanky. Namísto vyznamenání ovšem mladík požádá o krátkou propustku do rodné vsi, aby mohl matce spravit střechu. Cestou potkává veterány mířící domů, mladé brance směrem na frontu i mladou dívku, která si jen přeje být od války co nejdál. Dobrosrdečný Aljoša se snaží každému z nich aspoň trochu ulehčit: vyřídit pozdravy rodině, doprovodit zraněného vojáka nebo vyděšené dívce sehnat trochu vody. To vše ho ale zároveň vzdaluje od jeho původního cíle a zdá se, že svou matku nestihne ani pozdravit. Žádného ze zdržení ale Aljoša nelituje, zvláště ne setkání se Šurou... Sovětský válečný snímek o krátkých chvilkách laskavosti v těch nejtěžších časech natočil v roce 1959 Grigorij Čuchraj podle vlastního scénáře, který napsal společně s Valentinem Ježovem. Oba pak za svou práci získali řadu festivalových cen, nominaci na Oscara za scénář a cenu BAFTA za nejlepší zahraniční film. Lyrický snímek o křehkém poutu mezi dvěma mladými lidmi se na krajinu zuboženou válkou dívá smířlivě, někdy s nadhledem nad absurdními situacemi, jindy vážně – většinou však s nadějí. (Česká televize)
(více)Recenze (77)
5/10 "Road movie" z Velké vlastenecké. Mladý voják Aljoša v záchvatu strachu v první linii zneškodní dva německé tanky a za odměnu dostane dovolenku, aby mohl matce doma na vesnici opravit střechu na baráku. Po cestě se seznamuje seznamuje s krásnou Šurou a přes počáteční mladické zatměnění a zmatek jeden ve druhém najdou hluboké zalíbení, přestože v dobách války není na cit žádný prostor. Stejně jako ve výsledku na opravu střechy, protože cesta trvá dlouho a je potřeba vyřídit jiné "pozdravy z fronty". Příběh je přímočaře jednoduchý, což pěkně koresponduje s roztomilou nezkaženou tpovahou éměř dětského hlavního hrdiny ve vztahu ke všemu a všem okolo. ()
Velmi příjemně civilní film s docela zvláštním vyvrcholením. Úvodní "akční" scéna je sice úsměvná, není však patetická ani heroická, a zbytek příběhu tvoří jen sledování dvou milých mladých lidí, kteří se na malou chvíli setkají v zázemí. Asi nejsilnější scéna je ovšem ještě předtím, kdy se Aljoša setká s jiným vojákem chodícím o holích, kdy teprve po jeho setkání s manželkou se díky fantasticky sugestivnímu záběru dozvíme, že mu chybí jedna noha... ()
Pomerne krátko po vojne sa Grigorijovi Čuchrajovi podarilo nakrútiť film z vojnového obdobia, ktorý nie je vojnový. Iba jeho súčasníci dokážu oceniť výnimočnosť tohto počinu. Ďalším malým zázrakom je apolitičnosť filmu a takmer chýbajúci pátos. Samozrejme, že nad vykreslením láskavých sovietskych dôstojníkov je treba na chvíľu prižmúriť obe oči, pousmiať sa nad odobratím prineseného mydla nehodnej žene a rovnako aj na úvodnej naháňačke tanku s budúcim hrdinom. Ale to je všetko. Ostatné tvorí poetika v ruskom háve, sympatická dvojica mladých ľudí s modernou, takmer neruskou Žannou Prochorenkovou a dej s viacerými silnými scénami. Prehliadnuť treba príšernú technickú kvalitu filmu, ktorá pripomína filmy nakrútené Dovženkom alebo Ejzenštejnom. Celkovo ide o film, u ktorého Made in USSR neznamená varovanie. ()
A vy kam sa podejete? Nuž, Rusko je veľké... Hej, veru, v čase natáčania staliniáda síce už ustala, no napriek tomu mnohí sa podiali až hen na Sibír, lebo tam trebalo stavať železnice a tak celkovo budovať, no a brigádnici zdarma sa zavše hodili. Ale nie o tom je film a je výborne natočený napriek tomu, že názvom i úvodnými slovami jasne dáva najavo, že to nemôže dobre dopadnúť. Ale nejaký pátos okrem pár hlášok s glorifikáciou ruských vojakov neprináša, skôr reálny nezmyselný život počas vojny, kedy mladým pšenka nepokvetla, niektorým dámam věneček nemohol byť odtrhnutý, proste doba, ktorá láske nepraje, hoci mimo frontu sa na chvíľu zdá, že všetko je v poriadku. Prochorenko bola ideálnym stelesnením nevinnosti a ani farbu nebolo treba. Herecké výrazy naozaj špičkové, žiadne slintanie a lá Kemka. Film má vysokú kvalitu hlavne vďaka svojej jednoduchosti. ()
Velmi povedený ruský film o klukovi, který jede na opušťák z fronty. Hned na začátku jste nenásilně upozorněni na to, že tento klučina to nepřežil. Film se nezabývá heroickými činy komsomolců, nepátrá o "Provedu soudruhu poručíku". Je to taková road-movie z východní fronty do vesnice Sosnovka. Obejmout mámu, na víc není čas. Aljoša se potkává se Šurou (Zhanna Prokhorenko) a nepovalí ji do sena a neojede ji i když Šura je hrozně sexy. Je to vyděšený kluk z vesnice, kterého spolkla válka. Láska zůstává, válka pokračuje, žádné rozuzlení nečekejte. Na 59. rok tuze hezký film. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (11)
- V prvý deň natáčania (scéna odchodu z frontu) si Grigorij Čuchraj poranil nohu a nakrúcanie zastavili, no keď znovu rozbehli natáčanie, ochorel na brušný týfus. (Arsenal83)
- Režisér Grigorij Čuchraj si v tomto filmu dovolil žádat v tehdejší sovětské kinematografii nevídanou věc - výměnu již jednou schválených a potvrzených herců. Díky jeho umíněnosti se výměna podařila. (Jirka_Šč)
- Film sa odohráva v roku 1942, ale hrdinovia nosia výložky zavedené do armády až v roku 1943. Režisér Grigorij Čuchrai to urobil zámerne. Dúfal, že film bude uvedený v Európe, kde sa už vytvoril obraz sovietskeho vojaka-osloboditeľa v tejto konkrétnej uniforme s danými výložkami, a obával sa, že v krajinách, ktoré oslobodili sovietske vojská, by možno, vidiac vojaka v starej uniforme, povedali: „Nie, to neboli tí, ktorí nás oslobodili.“ (Arsenal83)
Reklama