Interview podle van Gogha

Mám rád filmy, které se odehrávají celé v jedné místnosti nebo v jednom rozhovoru. Ale toto interview pro mě nebylo dostatečně uvěřitelné – že by spolu setrvávali v hovoru tak dlouho, zvlášť po tom "podařeném" začátku, že by se chtěli tomu druhému svěřovat navzdory tomu, jak se navzájem zraňují. Že by jim vůbec ta energie investovaná do zraňování stála za to, když jsou si naprosto cizími lidmi a vidí se poprvé. Nevím. Každopádně je zajímavé, jak se řada zdejších komentářů staví na stranu Pierra, že on je "dobrý" a Katja "zlá". Podle mě jsou jeden jako druhý... jen teda Pierre prakticky nedává najevo žádné city, má pořád ten stejný chladný obličej – to mi taky trochu vadilo. A taky mi nebylo po chuti to přebíjení se v jakési soutěži "kdo je větší chudák". Ale jak vidno, snímek ve mně vyvolal emoce a udržoval mě v průběžné zvědavosti, takže vlastně dobrý. :) Mimochodem, oba herci si ve filmu ponechali svá křestní jména a Katja Schuurman podstoupila zvětšení prsou nějakých sedm let před natáčením (a dodnes si ho nemůže vynachválit :). (03.03.2019)

Kedže som videl prv Buscemiho modifikáciu, porovnáme si to spätne a iba v krátkosti. "Interview podľa van Gogha" je neviazanejšie jak prejavom lepšie hrajúcej Katje Schuurman, tak nadviazaním celého kontaktu dvoch osobnostne rozladených individualít. Oproti remaku má však docela pokašlané rozuzlenie, ktoré trpí umelohmotnosťou a preto je jednoznačne slabšie. Vždy túžim byť aspoň trošilinku nestranný a občas sa mi to aj darí, ale tentokrát to nepôjde, Theo van Gogh si ma aj napriek koncovému kixu získal o kúštik viac. (09.12.2011)

Minimalistická, dobře zrežírovaná a uspokojivě zahraná v podstatě divadelní jednoaktovka. Vzhledem k poctivosti autora i obou protagonistů, kterým se podařilo vysoké tempo a napětí udržet víceméně po celý vyměřený čas, nelze než ocenit. Nicméně pointa je i přes svou naléhavost a tragičnost pro poněkud vyčerpaného diváka určitým vysvobozením a po hodině a půl sledování vypjatého setkání dvou nešťastných lidí nemůže působit natolik šokujícím způsobem, který jí autor pravděpodobně přikládal. Hodnocení: 75%. (23.07.2010)

Stret politického novinára a silikónovej herečky je zároveň stretom dvoch úplne odlišných svetov, ktoré sebou opovrhujú no napriek tomu k sebe čosi cítia. Digitálna kamera v takýchto a podobných nezávislých dielkach vynikne lepšie a účelnejšie než experimentovanie s ňou v nejakých mainstreamovejších filmoch. Theo van Gogh mal/má na konte skvelý počin, ktorému k stiesnenej atmosfére dopomohli výborní herci a už spomínaný digitál (ktorý by sa hodil aj do Buscemiho remaku). 80% (23.07.2010)

Nebyť toho dosť prehnaného záveru, bolo by to u mňa aj za plný počet hviezd. Vynikajúca komorná dráma dvoch frustrovaných ľudí. Starnúceho politického novinára a mladej vychytenej herečky. Otázka znie, kto z koho. Ak sa však chcete dozvedieť kto sa stal víťazom musíte si pozrieť tento film, z môjho komentu sa to samozrejme nedozviete. 80% Videné v rámci Challange tour - 30 dní so svetovou kinematografiou. (07.10.2015)