Cestující v dešti

Rozjíždí se to fakt zajímavě a ten psychopat na začátku vypadá opravdu jako psychopat, kterýho by asi nikdo nechtěl potkat někde v tmavý uličce. Prostě vypadalo to zase na jeden poctivej oldskool thriller. Jenže postupně se z toho stane úplná slátanina. Charles Bronson tam začíná rozjíždět nějaký divadýlka, kecá tam pořád něco o nějaký tašce, ale děj se prakticky nikam neposouvá. Pořád jsou tam akorát nějaký odbočky a kličky a mě to přestalo bavit. Pak se ta slavná taška konečně najde, tak jsem doufal, že třeba film dostane nějakej novej náboj, ale nic. Nuda pokračovala až do závěrečnejch titulků. Dávám 2 hvězdy za úvodních cca 30 minut a obstojně hrajícího Bronsona. (05.02.2015)

Velké zklamání. Na film jsem se podíval kvůli zajímavé synopsi a hlavně kvůli mému oblíbenému herci Charlesi Bronsonovi. Film je velmi nudný a navíc zbytečně dlouhý. Přišlo mi, že se nějaké motivy trochu opakují. Také nevím, co by na filmu mělo být psychologické, natož napínavé. Zajímavé bylo házení ořechů. (07.06.2016)

Příběh (nejen) o tom, že jednomu (hozené) ořechy ne a ne rozbít tabuli skla, zatímco druhé(mu) se tříští jedna (tabule) za druhou. Až jednoho dne....... Navíc, když dotyčnými jsou charismatický (nezvykle permanentně se usmívající) „terapeut“ Ch. Bronson a mladičká oběť?, „křehká“, pihovatá, s nakrátko střiženou ohnivou hřívou a krátkou bílou sukýnkou nechávající vyniknout jejím štíhlým opáĺeným nožkám, (probouzející v nás chlapech (ochranitelské) pudy a (ne)cíleně nám ztěžující plné soustředění se), francouzska s alžírskými kořeny (geny) M. Jobert, je o (na) nevšední zážitek postaráno (zaděláno). A tak je divák snáze ochoten p(r)ominout i těch pár nesrovnalostí resp. (zbytečných) překombinovatostí. Nevšední zážitek, který troufám si tvrdit, nebude po chuti každému, ale pokud se vám podaří naladit na podobnou notu jako tvůrcům, jakoby mimochodem zjistíte, že vás příběh začíná pohlcovat s každou další ubíhající minutou více a více a nedá (vám) vydechnout až do závěrečného „rozhřešení“. Přičemž nečekejte žádnou sy(u)rovou krimi s brutálními scénami, jedná se psychologický (krimi) snímek, kde se pouze naznačuje v lehkých nástinech, přesto (nebo spíše právě proto) je to ve výsledku neméně působivé, s patřičným dopadem. A ano (viz uživ. LeoH) v záplavě těch současných šablonovitých („na zakázku“) záležistostí, působí toto netradiční dílko jako čisté (osvěžující) zjevení. zajímavý (výstižný) komentář (pro mě): uživ. mortak (16.10.2012)

Jen potrestala své zneuctění... Kapky deště stékají po okenních tabulkách, jako slzy, které zanedlouho zaplaví i duši hlavní hrdinky. Nevinnost sněhově bílých šatiček, křehkost a zranitelnost princezničky s krátce střiženými šarlatovými vlasy, jejíž duše je rozbita po "záblescích" hrůzného činu znásilnění, které je demonstrováno skrze detailní pohled na vytřeštěné oči. Melie nepanikaří, vezme do rukou zbraň i odvahu a násilného vetřelce zastřelí. Do městečka přichází tajuplný cizinec - mentalista, "léčitel" s potutelným úsměvem, jenž se snaží rozlousknout nejeden oříšek... Stopy pravdy mizí v mořských vlnách i na písečném pobřeží. Corpus delicti "uzamčený" v dlani oběti je beze svědků odevzdán do správných rukou, s nadějí začít znovu. "Cherchez la femme." (06.06.2016)

Jedno se tomuto filmu upřít nedá - od začátku až do konce mě držel v napětí, co bude dál??? Jenomže o když konec filmu, byl pro mě potěšující, zdálo se mi, že ne všechno ve filmu bylo tak jasné, jak se zdálo. Charles Bronson byl poněkud surový a to co si nechala Marlene Jobert, nad tím zůstává rozum stát. Největší záhadou ovšem zůstává, jak mohl Charles Bronson vědět všechny detaily kolem celého případu ... (07.02.2010)