poster

Cesta do Rokycan (TV film)

Komedie

Československo, 1981, 37 min

Scénář:

Miroslav Plzák

Kamera:

Ivan Koudelka
(další profese)
  • WANDRWALL
    ***

    Radost poslouchat tuhle konverzačku v podání tří protagonistů. Spíše jde o divadelní představení, než o televizní inscenaci, ale když se chce člověk nechat něčím bavit, tak tohle je podle mého gusta. I když 37 minut je na divadelní aktovku dost málo. Jen mě mrzí, že V.Dlouhý už nežije. Pro mě je to jeden z nejlepších herců své generace, důstojně zvedající i hůře napsané televizní kousky.(25.6.2013)

  • kingik
    *

    Na úrovni divadelního minimalismu se ve třech řeší "nesmrtelnost brouka", Sedlčany a Rokycany. Václav Hudeček není František Filip, aby nijakou zápletku dokázal bravurně obalit okolní "kůrčičkou". Navíc je na jeho režijním přístupu znát divadelní režírování, kterému se ve své kariéře často věnoval. Zde se všechno rozpadá na ustavičné ječení po sobě, až je vám ta rodina nepříjemná a o to hůř, že její členy nehrají žádní zelenáči - ale Vladimír Menšík, Iva Janžurová a Vladimír Dlouhý. Postupné přecházení a prostřídání všech místností v bytě nikam nevede, ale jen se tím natahuje stopáž, u které je i ta třičtvrtěhodina moc. Jako pódiový skeč by to třeba v dobách minulých mohlo fungovat, protože herci bez problému své party uhrají, ale jako televizní inscenace, je to přebujelé afektem socialistických rodin. Dneska by se řešilo, jestli jde wi-fi po celém bytě, jestli "dotykáč" bude mít v Rokycanech signál, nebo jestli tu cestu nepostnout na "Fejs". Tohle už je sto let za lidoopi, navíc po ruce nebyl Franta Filip, ale rutinér Vašek Hudeček, který ten styl chabě napodoboval, ale nepřišel s ničím svým, respektive originálním. Z toho neustálého rodinného opanování a dohadování by mě za chvíli jeblo. Nebavil jsem se ani vteřinu. Chyběl začátek, prostředek uřvaná hovadina, konec nijaký. Jedním slovem otřesné. 20%(22.12.2013)

  • Marthos
    *****

    "Kam jdeš? - Sundat ty záclony, aby si maminko viděla, že jsem lepší než ty! Že si oproti tobě tvý práce cením, tak sundám záclony! - Stačí až po snídani. - No to je pravda. Já bych ale klidně oželel kus toho žvance, protože tě mám rád a ty záclony bych ti rád sundal. - Lepší než nerad. - Já říkám rád! Jaktože nerad? - Protože nerad to je lepší. Má to větší cenu, protože se musíš přemáhat a znamená to, jak máš maminku rád. - Podívej se, to je chytrý! Já teď chápu, proč jsem ty záclony nesundával a nenandával rád! Protože rád sundávat záclony může jen debil!" Vladimír Menšík, Iva Janžurová a Vladimír Dlouhý excelují ve skvostné televizní hře na téma malicherné rodinné hádky. Mám pocit, že nebýt těchto televizních filmů, byly bychom v osmdesátých letech chudší o řadu démantů.(21.6.2010)

  • D.Moore
    *****

    To byl zase jednou koncert. Scénář Cesty do Rokycan napsal odborník na vztahy (snad všeho druhu) Miroslav Plzák, a tak se není proč divit, že všechny ty neodolatelné dialogy znějí tak opravdově. Řeší se tady, jestli se pojede do Rokycan, nebo do Sedlčan, jestli se mají manželé rádi rádi, nebo rádi neradi, a celá ta řadu dní trvající hádka Vladimíra Menšíka a Ivy Janžurové ze všeho nejvíc připomíná jakýsi druh zápasu beze zbraní. Paráda.(3.1.2012)

  • blackrain
    *****

    Já tyto malé televizní komedie ze života přímo miluju. Je v nich ten správný laskavý humor, který je potřeba a který se dnes už ve filmech velmi těžko hledá. Úžasný koncert našich legendárních herců. Dialogy perfektní. Všechno, co se tam řešilo působilo opravdově. Nic nebylo vyumělkované. Takže se s tím vším může divák velice lehce stotožnit, což je samozřejmě taky velké plus.(18.7.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace