Obsahy(2)
Vánoce jsou tradičně nazývány svátky štědrosti, pohody a míru. Zajistit slavnostní stůl, opatřit dárky a vyřešit, kdo bude pozván k štědrovečerní večeři – to vše bývá předmětem vzrušených debat v mnoha domácnostech. Pojďme se společně podívat na televizní komedii, kde je v patřičné nadsázce vykreslena svérázná atmosféra těchto chvil. Vše začíná v předvánoční době, kdy ožije starý spor mezi rodiči (I. Janžurová a V. Menšík), který vznikl před dvaceti lety, když se manželova matka špatně vyjádřila o nastávající snaše. Od té doby rodinka vždy trávila Vánoce u ženiny matky v Sedlčanech. To však chce letos otec změnit. Zamýšlí pobýt na Vánoce u své matky v Rokycanech. O tom ale manželka nechce slyšet ani slovo. Urážka od tchyně se neodpouští ani po letech, a navíc se přece pojede opět k její matce! A tak na řadu přijdou staré křivdy. Do hádek se zapojuje i dospělý syn (V. Dlouhý), který nakonec svízelnou situaci „ke komu na Vánoce“ vyřeší… (Česká televize)
(více)Recenze (98)
Cesta do Rokycan je krátký televizní film o dlouholeté manželské dvojici v podání Vladimíra Menšíka a Ivy Janžurové. Odehrává se jen v pár dnech a jeho banální zápletka je o tom, že se manželé dohadují, ke které „mamince“ pojedou letos na vánoční svátky. Výstižně napsané dialogy od Miroslava Plzáka převádí Menšík s Janžurovou do prakticky jednolité hádky a věčného popichování vskutku mistrně. Bavili jsme se u toho celou dobu náramně. Zdatně jim k tomu sekundoval i mladý Vladimír Dlouhý, ten se s rozhádanými rodiči také nepáral. Ty mě sice máš rád, ale nerad! Čtyři hvězdy a doporučení k tomu. ()
To byl zase jednou koncert. Scénář Cesty do Rokycan napsal odborník na vztahy (snad všeho druhu) Miroslav Plzák, a tak se není proč divit, že všechny ty neodolatelné dialogy znějí tak opravdově. Řeší se tady, jestli se pojede do Rokycan, nebo do Sedlčan, jestli se mají manželé rádi rádi, nebo rádi neradi, a celá ta řadu dní trvající hádka Vladimíra Menšíka a Ivy Janžurové ze všeho nejvíc připomíná jakýsi druh zápasu beze zbraní. Paráda. ()
Já si myslím, že každý, kdo někdy žil ve vztahu, tuhle inscenaci ocení a dost se u ní pobaví. Jedna hláška střídá druhou... od začátku do konce to nemá chybu. Menšík: Když si na naší maminku taky krapet zhasnu, hned se mi zdá o kousek pěknější. Janžurová: Se podívej na sebe jak vypadáš, vzít si černý brejle na autogen by bylo málo, znám ženský, co by se s těma svejma mohly chlubit, ale s tebou bych se mohla chlubit leda tak v tunelu. Takže po opětovném zhlédnutí, bohatší o životní zkušenosti, nemohu jinak, než zvednout hodnocení. ()
Oni by to možná měli dávat jindy než na vánoce. Hlášky, bezkonkurenční herci a výkony, ale mě to vždycky spíš rozčiluje. Nevím, některé podobné partnerské hádky (třeba v "Nenechte se rušit") mne baví. Ale možná je to opravdu tím časem, kdy se na to člověk dívá... Ale ta myšlenka rád/nerad je opravdu revoluční :-) .... 12012024 - no vždyť to říkám. Mimo vánoční hektický čas jsou ty manželské vánoční hádky docela legrace a hlavně v tomto podání - zvedám na 4* ()
Zatímco před rokem 1981 se v českých filmech vyskytly názvy "Rokycany" 3x a "Sedlčany" dokonce ani jednou, tento snímek vše změnil. Obě jmenované obce se rázem ocitly na úplném vrcholu v citovaných městech, i Praha se krčí daleko vzadu, neboť Janžurová s Menšíkem ukázali, že ping pong se dá hrát nejen s míčkem. Jinak Plzák nezklamal, projevil se opět jako macho, kterej z žen dělá hloupé husičky (nooo, to je taky genderově rasistické, tak řekněme, že z nich dělá hloupé husáky!). Mimochodem, je zajímavý, že název "ping pong" vznikl podle zvuku, jaký vydává letící míček. Mi přijde zcela úžasné, že se podle takové věci pojmenuje určitý sport. V tom případě by mělo být plavání "čvacht", box "bum", cyklistika to samý (když bouchne galuska nebo hromadně spadnou), vzpírání "prrrrrd" a fotbal "auuuuuu" (když si zlomí nehet). ()
Reklama