Obsahy(2)
Vánoce jsou tradičně nazývány svátky štědrosti, pohody a míru. Zajistit slavnostní stůl, opatřit dárky a vyřešit, kdo bude pozván k štědrovečerní večeři – to vše bývá předmětem vzrušených debat v mnoha domácnostech. Pojďme se společně podívat na televizní komedii, kde je v patřičné nadsázce vykreslena svérázná atmosféra těchto chvil. Vše začíná v předvánoční době, kdy ožije starý spor mezi rodiči (I. Janžurová a V. Menšík), který vznikl před dvaceti lety, když se manželova matka špatně vyjádřila o nastávající snaše. Od té doby rodinka vždy trávila Vánoce u ženiny matky v Sedlčanech. To však chce letos otec změnit. Zamýšlí pobýt na Vánoce u své matky v Rokycanech. O tom ale manželka nechce slyšet ani slovo. Urážka od tchyně se neodpouští ani po letech, a navíc se přece pojede opět k její matce! A tak na řadu přijdou staré křivdy. Do hádek se zapojuje i dospělý syn (V. Dlouhý), který nakonec svízelnou situaci „ke komu na Vánoce“ vyřeší… (Česká televize)
(více)Recenze (97)
Kam jdeš? – Sundat ty záclony, aby si maminko viděla, že jsem lepší než ty. Že si oproti tobě tvý práce cením, tak sundám záclony. – Stačí až po snídani. – No to je pravda. Já bych ale klidně oželel kus toho žvance, protože tě mám rád a ty záclony bych ti rád sundal. – Lepší než nerad. – Já říkám rád! Jaktože nerad? – Protože nerad to je lepší. Má to větší cenu, protože se musíš přemáhat a znamená to, jak máš maminku rád. – Podívej se, to je chytrý! Já teď chápu, proč jsem ty záclony nesundával a nenandával rád! Protože rád sundávat záclony může jen debil! Tři špičkoví herci proměnili Plzákův jednoduchý scénář ve vybroušený diamant, v němž se snoubí jak malichernost stejně malicherných rodinných sporů a rozmíšek, tak velká lidská sounáležitost a láska člověka k člověku. Je v tom veliký kus pravdy. ()
To byl zase jednou koncert. Scénář Cesty do Rokycan napsal odborník na vztahy (snad všeho druhu) Miroslav Plzák, a tak se není proč divit, že všechny ty neodolatelné dialogy znějí tak opravdově. Řeší se tady, jestli se pojede do Rokycan, nebo do Sedlčan, jestli se mají manželé rádi rádi, nebo rádi neradi, a celá ta řadu dní trvající hádka Vladimíra Menšíka a Ivy Janžurové ze všeho nejvíc připomíná jakýsi druh zápasu beze zbraní. Paráda. ()
Miroslav Plzák napsal, Vladimír Menšík, Iva Janžurová a Vladimír Dlouhý sehráli. Typická manželská hádka na téma: Kam se pojede na štědrý den. V povídce vyniká hlavně Menšík, u kterého jsou na taková témata velice známy scénky s Jiřinou Bohdalovou. Tady ji vystřídala Janžurová a nezůstává vůbec pozadu, byť to zrovna s Menšíkem nemá zrovna jednoduché. Oběma, tak trochu okrajově, sekunduje Dlouhý coby jejich syn. A o zábavu je postaráno. Film nemá šanci zestárnout. Kulometná salva slov a logiky dokáže divákovi rozvibrovat bránici i po tolika letech od svého vzniku, jako nikdy. Plzák možná čerpal s případů ze své ordinace, kdo ví. Každopádně je možné, že některý z diváků se někde pozná. Za výborný námět, dobře sepsaný scénář a hlavně vynikající herecké výkony hodnotím plným počtem bodů. Ono totiž je zde laťka posazena tak vysoko, že už nikdo nemá šanci takovéto výkony zopakovat. ()
Já si myslím, že každý, kdo někdy žil ve vztahu, tuhle inscenaci ocení a dost se u ní pobaví. Jedna hláška střídá druhou... od začátku do konce to nemá chybu. Menšík: Když si na naší maminku taky krapet zhasnu, hned se mi zdá o kousek pěknější. Janžurová: Se podívej na sebe jak vypadáš, vzít si černý brejle na autogen by bylo málo, znám ženský, co by se s těma svejma mohly chlubit, ale s tebou bych se mohla chlubit leda tak v tunelu. Takže po opětovném zhlédnutí, bohatší o životní zkušenosti, nemohu jinak, než zvednout hodnocení. ()
Tak takhle nějak si představuju televizní jednohubku pro běžného diváka. Manželé zahráni naprosto uvěřitelně, jedna hláška za druhou. 40minut příjemné zábavy a přitom natočené za pár kaček v kulisách dva plus káká.Kam se hrabou všechny díly růžových ordinací a jak je proti tomu do očí bijící koncentrace trapnosti v seriálu typu Ulice a spol. Bohužel, byť žena, musím se pokorně ztotožnit i s touto Menšíkovou hláškou: "ženský jsou příjemný, ale přeci jenom tady v tý signální soustavě mají nějaký zádrhel..že když nemaj argument tak plácnou co plácnou,ale pak to plácaj tolikrát, že už tomu věřej samy, že už to je pravda"...ano a tak to přesně probíhá i u nás doma:) ()
Reklama