Obsahy(2)
Vánoce jsou tradičně nazývány svátky štědrosti, pohody a míru. Zajistit slavnostní stůl, opatřit dárky a vyřešit, kdo bude pozván k štědrovečerní večeři – to vše bývá předmětem vzrušených debat v mnoha domácnostech. Pojďme se společně podívat na televizní komedii, kde je v patřičné nadsázce vykreslena svérázná atmosféra těchto chvil. Vše začíná v předvánoční době, kdy ožije starý spor mezi rodiči (I. Janžurová a V. Menšík), který vznikl před dvaceti lety, když se manželova matka špatně vyjádřila o nastávající snaše. Od té doby rodinka vždy trávila Vánoce u ženiny matky v Sedlčanech. To však chce letos otec změnit. Zamýšlí pobýt na Vánoce u své matky v Rokycanech. O tom ale manželka nechce slyšet ani slovo. Urážka od tchyně se neodpouští ani po letech, a navíc se přece pojede opět k její matce! A tak na řadu přijdou staré křivdy. Do hádek se zapojuje i dospělý syn (V. Dlouhý), který nakonec svízelnou situaci „ke komu na Vánoce“ vyřeší… (Česká televize)
(více)Recenze (97)
Navzdory mnoha zábavným momentům musím říci, že podle mého názoru Cestu do Rokycan odnesl čas a není důvod se k ní vracet. Z dnešního pohledu se k sobě lidé nechovali pěkně a kromě toho se nejedná o apolitickou tvorbu. Je to je pěkně vidět na postavě tatínka, který se jasně vyjádří, že pravdu slyšet nechce, ale rád by rozdával rozumy. ()
Kam jdeš? – Sundat ty záclony, aby si maminko viděla, že jsem lepší než ty. Že si oproti tobě tvý práce cením, tak sundám záclony. – Stačí až po snídani. – No to je pravda. Já bych ale klidně oželel kus toho žvance, protože tě mám rád a ty záclony bych ti rád sundal. – Lepší než nerad. – Já říkám rád! Jaktože nerad? – Protože nerad to je lepší. Má to větší cenu, protože se musíš přemáhat a znamená to, jak máš maminku rád. – Podívej se, to je chytrý! Já teď chápu, proč jsem ty záclony nesundával a nenandával rád! Protože rád sundávat záclony může jen debil! Tři špičkoví herci proměnili Plzákův jednoduchý scénář ve vybroušený diamant, v němž se snoubí jak malichernost stejně malicherných rodinných sporů a rozmíšek, tak velká lidská sounáležitost a láska člověka k člověku. Je v tom veliký kus pravdy. ()
Malá televizní komedie, která je malá z pohledu času, ae velká z pohledu hereckého koncertu, který rozehrají bravurně rodiče Vladimíra Dlouhého Vladimír Menšík s Ivou Janžurovou se svým synem. A přitom jde o takovou prkotinu. Prkotinu, skutečně? Však to zná každý z domu. Už kdysi obdobnou situaci řešil Luďan se svou manželkou Heduš v Homolcích, kde pojedou :). No, ale když se to náležitě vědecky, musí z toho logicky vyplynout konsekvence tomu určené :) ()
V roku 1981 natočil režisér Václav Hudeček, podľa scenára Miroslava Plzáka, film "Cesta do Rokycan". Hlavné úlohy v ňom stvárnil Vladimír Menšík a Iva Janžurová. Dvaja prvotriedni herci, ktorým sekundoval mladý, talentovaný Vladimír Dlouhý. To sú veľmi dobre rozdané karty. A k tomu všetkému sa jedná o excelentnú manželskú konverzačnú komédiu, ktorá sa odohráva počas vianočných sviatkov. To sú atribúty, ktoré mám rád. Preto som sa s nadšením a s radosťou vrhol do sledovania tohto postaršieho tv titulu. Čakal som bravúrny herecký koncert, profesionálne spracovanie a príjemne bláznivú predvianočnú atmosféru plnú láskavého humoru. No a presne to som aj dostal. K tomu navyše aj kus nostalgie po časoch, kedy i prosté televízne inscenácie mali naozaj vysokú kvalitu. **** ()
Na úrovni divadelního minimalismu se ve třech řeší "nesmrtelnost brouka", Sedlčany a Rokycany. Václav Hudeček není František Filip, aby nijakou zápletku dokázal bravurně obalit okolní "kůrčičkou". Navíc je na jeho režijním přístupu znát divadelní režírování, kterému se ve své kariéře často věnoval. Zde se všechno rozpadá na ustavičné ječení po sobě, až je vám ta rodina nepříjemná a o to hůř, že její členy nehrají žádní zelenáči - ale Vladimír Menšík, Iva Janžurová a Vladimír Dlouhý. Postupné přecházení a prostřídání všech místností v bytě nikam nevede, ale jen se tím natahuje stopáž, u které je i ta třičtvrtěhodina moc. Jako pódiový skeč by to třeba v dobách minulých mohlo fungovat, protože herci bez problému své party uhrají, ale jako televizní inscenace, je to přebujelé afektem socialistických rodin. Dneska by se řešilo, jestli jde wi-fi po celém bytě, jestli "dotykáč" bude mít v Rokycanech signál, nebo jestli tu cestu nepostnout na "Fejs". Tohle už je sto let za lidoopi, navíc po ruce nebyl Franta Filip, ale rutinér Vašek Hudeček, který ten styl chabě napodoboval, ale nepřišel s ničím svým, respektive originálním. Z toho neustálého rodinného opanování a dohadování by mě za chvíli jeblo. Nebavil jsem se ani vteřinu. Chyběl začátek, prostředek uřvaná hovadina, konec nijaký. Jedním slovem otřesné. 20% ()
Reklama