Vražedná terapie

Tak tomuhle já, dámy a pánové, teda říkám hororový psychologický thriller. Koncert pro pět lidí a jednu opuštěnou budovu. Stupňující se tísnivá atmosféra, doprovázená vynikající hudbou, vás stále více udržuje v napětí a nejistotě. Z těch objevených pásků se záznamy psychiatrických sezení se schizofreničkou Mary Hobbes, co poslouchá Mike, se mi ježily i chlupy v nose. Dlouhou dobu jsem nevěděl která bije, film to ale začíná odhalovat a slepovat dohromady v tu nejlepší možnou chvíli. Odpustíte mi i trochu té nelogičnosti (např. je mi doteď záhadou, jak logicky do děje zapadá a souvislé roviny zapadá telefonát Amy /doufám, že si její jméno pamatuji dobře/). Na druhou stranu, strašně se mi líbilo, jak jedna dějová linie příběhu výborně odhaluje a vysvětluje jinou linii příběhu, a to aniž by tyto dvě linie měly spolu nějakou souvislost. Prostě smekám, tohle je hodně povedená prácička. (16.06.2010)

Velmi nevyrovnaný snímek, kdy nezáživné scény s bláboly se střídají s napínavými. Sanace staré léčebny postavené ve tvaru netopýra (moc pěkná) připomíná ze začátku budovatelské filmy. Nic moc se neděje, parta dělníků dochází do staré budovy, pracuje, plká, pracuje... V jisté chvíli dojde naštěstí ke zlomu. Příběh se přesune do klaustrofobních tunelů, den vystřídá noc a cosi děsivého se skrývá v temných koutech. A pak už jen všichni bloudí, hledají společníka a smrt je jim v patách... (11.12.2014)

Co začíná jako kombinace Dirty Jobs a crossoveru Kriminálek Miami a Las Vegas, se rychle promění v úzkost působící psycho thriller o znepokojivém místě, co pohlcuje osoby náchylné k pohlcení (zdravím Jacka Torrance). Ten nekomfortní pocit je navozen v drtivé většině času za denního světla (!), digitální kamera nepůsobí rušivě a hodně prostoru postavám přináší žánrově vzácnou autentičnost. Pointa? S klíčovým prvkem snímků podobného ražení nebyl problém ani tak z hlediska podstaty, jako spíše ve způsobu podání. Andersonův Mechanik mě v tomto ohledu rozebral o něco důkladněji.. (04.06.2020)

Carusovo hraní si na drsňáckýho dělňase je k smíchu, vždyť ten chlápek vypadá jak podomní prodavač biblí. Jeho šéf je ve svým postupným šílení o dost důvěryhodnější a jeho postava je taky jediná, která jakž takž zaujme. Zbytek party jsou hovnaři. Vlastně mě ještě zaujalo i místo činu (budova sanatoria '...je celkem slušnej barák...') a to je asi tak všechno. Po vizuální i obsahový stránce podprůměrný nezáživný amatérský béčko s amatérskou kamerou a utahaným dějem. (21.10.2019)

Je milé vidět, že jsou chlapi z práce dobrá parta a při své údernické snaze pořádají dlouhé pauzičky na cigárko, vydatné svačinky, bouřlivé pracovní porady plné filozoficky zaměřeného slovního žonglování a vzájemně si šukají manželky, což obzvláště pročistí charakter a utuží každý dobrý soudružský kolektiv. Není divu, že potom kutají azbest v hnusném, depresivním, zchátralém blázinci na 130 procent! Člověk se u toho může večer po celodenním lenošení ve vlídné důlní štole příjemně nudit, aby se mu jeho úsilí nakonec přece jen vrátilo nastokrát, když už ani nedoufá. Dokonce může milosrdně přehlédnout i přítomnost toho zrzavého slizouna z Miami, který sice úžasně vyzpívá dvoučárkované C, ale jinak se tváří jako kdyby právě předákovi pomohl ústy pěkně po chlapsku od přebytků a váhal, zda polknout. (04.06.2012)