Proposition

Všichni tu zmiňují/opěvují nádhernou krajinu, Caveovu genialitu a talent Hillcoata ... a já souhlasím. Naprostou jedničkou je pro mě ale John Hurt. Co ten dokázal na tak malém jeho-roli-určeném prostoru rozehrát, to mi rozum nepobírá. Ode mne klobouk dolů, aplaus ve stoje a udělení Javertovy ceny za nejlepší nejkratší herecký výkon (minimálně) desetiletí. (10.01.2010)

Slnko, neskutočná páľava, prach, ktorý sa človeku usadí až v tenkom čreve a k tomu ešte všade okolo drsné tváre pre ktoré život znamená menej ako pohárik škótskej. Nejak tak vypadá prostredie kde sa odohráva príbeh troch bratov - Artura, Mikea a Charlieho. Okrem toho, že žijú mimo zákon majú smolu, že sa priplietli do cesty dlhotrvajúcemu sporu o pôdu medzi belochmi a domorodcami. Dejová linka o záchrane najmladšieho brata spolu s neutešeným politickým pozadím tak prináša výživný a hĺbavejší vývar toho najlepšieho, čo môže tento žáner ponúknuť. Navyše aj keď v tomto smere netradičnou, ale o to viac krajšou, poetickou formou. 85/100 (12.05.2015)

Costnerova Krajina střelců naruby skrze notně špinavější okuláre. Komorní, drsná, upocená hra o pomstě na silně emocionální poloose, jednoduchá, přitom obrovsky silná - jak formou, tak i obsahem. Hluboké životní vystřízlivění, v němž je "rodina nade vše" podřízena heslu "jsou věci, které je třeba udělat". V prostředí zaprášených prérií a desperát se zkaženými zuby to za asistence Caveova hudebního podkresu chutná jako měsíc proleželý utopenec s horou cibule. 85%. (27.07.2006)

Využijúc jednu z klasických dejových formuliek westernu (zrada ako nevyhnutný prvok vykúpenia života svojho rodinného blížneho) nám známy gloom-rocker Nick Cave, tentokrát ako aj scenárista, predostiera mimoriadne drsnú a špinavú drámu od protinožcov z obdobia vrcholiacej kolonizácie, kedy sa príslušník anglického kráľovstva snaží nastoliť zákon a poriadok v "Bohom zabudnutej" krajine. Postupne, aj vďaka kombinácii jedinečných obrazových kompozícií s ambietne melancholickým a taživým hudobným podfarbením (za niektoré sekvencie by sa ani Leone nemusel hanbiť) začína minimálne dôležitú úlohu - ako príbeh sám, zohrávať aj nehostinná krajina a ľudia, ktorí ju obývajú. V dichotómii tak vystupuje celý rad prvkov - divoká préria proti civilizácii; dbanie zákona ku morálnej ambivalencii, rodinná loajálnosť proti starozákonnému "oko za oko..."; a v neposlednom rade aj naračný film versus lyrikou podfarbená kontemplácia. Výsledkom je silne pocitová snímka, ktorá s minimom klišé zanechá silné zárezy v mysli dlho po zhliadnutí. (28.02.2006)

,,"Kdy?" řekl měsíc hvězdám na nebi. "Brzy," řekl vítr, jenž byl mu v patách. "Kdo?" řekl mrak, jenž se rozplakal. "Já," řekl jezdec, vyprahlý jak poušť. "Jak?" řeklo slunce, jež roztavilo zem. "Jak?" řekla řeka, jež odmítla téct. "Kde?" řekl hrom, co nehřímal. "Tady," řekl jezdec, jenž vytáhl zbraň... " (05.09.2011)