Otevřené oči

Milé děti, pokud budete zobat nadměrně pilulky, může se vám stát, že vám z kapajícího kohoutku hrábne natolik, že si myslíte, že jste zavraždili svou ženu, kterou jste nikdy neměli, protože žijete život toho souseda přes ulici a protože nikdy nevycházíte z baráku, neb trpíte z venkovních prostor obsesí. A lidé chodí k vám, ale zobají také pilulky, takže jsou to vlastně vaše představy. Jen v tom nehledejte smysl stejně, jako jej nehledejte v závěrečném textu po posledním titulku, ten s naprosto nesmyslným prohlášením režiséra, že nikdy nešel 92 mil za hodinu, když ho vytáhli na věž... Mno, jestli to skutečně měla být studie paranoidního jednání, obsese, posedlosti a závislosti na prášcích, tak jsou sice ty hrátky s časem, halucinacemi, prostorem domu (ze kterého ani my diváci celý film nevyjdeme) sice hezké, ale začnou brzy nudit. Nic navíc pak film nenabízí, kromě pitomé pointy ve stylu mind fucku. Možná dokonce nejsme ani jako diváci uvnitř domu, ale uvnitř mozku blázna. Mno, můj šálek kávy to není, příjemný ten film taky ničím není a vidět ho už nechci. (05.11.2022)

Mám rád psychologické thrillery, ve kterých se příběh opírá o mysteriózní – hororovou atmosféru. Hned jsem si vzpomněl na nezapomenutelné Osvícení a očekával jsem stejně kvalitní podívanou. Te jsem se sice nedočkal v takové míře, jak bych chtěl, ale i tak můžu Chasing Sleep označit za slušnou podívanou. Převážně díky dobrému hereckému výkonu a projevu Jeffa Danielse. Na tomhle herci stavěl celý film a on v této nelehké zkoušce obstál velmi dobře. Bohužel mi mé nadšení trochu pokazil samotný závěr, který se tvůrcům moc nevyvedl. Atmosféra však měla v určitých pasážích ty správné grády. Dopomohlo tomu i to, že se děj odehrával pouze v jednom potemnělém domě a jeho sklepení. Hrátky s přítmím, slušným ozvučením a onou nejistotou dokázal vytvořit příjemný pocit napětí, který se nás drží téměř po většinu trvání filmu. Především se mi líbilo, že scénář netlačil moc na pilu a bylo tak dostatek času k vytvoření několika otazníků v hlavě? Na které se nám stejně nedostalo moc odpovědí, přestože bylo více méně vše jasné, hned po přečtení deníku. Také si nelze nevšimnout jistého Walkerova pokusu napodobit mistra ve svém oboru Davida Lynche, ale ten je trochu jiná „liga“. Přece jenom to mělo do opravdového „psycha“, které potrápí vaši nervovou soustavu a především břišní oblast hodně daleko. 50% (10.01.2015)

Škoda toho hollywoodsky teatrálního a hlavně odbytého závěru, protože jinak je to excelentně zpracované mystery (kde forma je nakonec důležitější než obsah) se zvláštní netečnou atmosférou, která se postupně a téměř nenápadně vyvíjí od začátku až do konce. Příběh bych ale ponechal otevřenější, protože si o to vyloženě říkal, byť napětí před nějakým tím zvratem bylo veliké. Přes zajímavé obsazení si nejsem úplně jistý psychologickou relevancí portrétu hlavního hrdiny, "otevírající se oči" s prozřením neztrácejí nic ze své letargie. Zároveň to však dokazuje, jak kouzelně nejasný je tento film. Distribuční materiály jsou tím pádem trochu matoucí, no ale plakát je již vyloženě spoileroidní. 70% (23.08.2011)

Mohla to být mysteriózní pecka, ale zůstalo jen u otázek. Velká škoda, protože Jeff Daniels to odehrál fantasticky a dialogy byly pro mě velkým překvapením. První polovinu bych hodnotil maximálně, druhou polovinu, kdy to začalo být všechno moc podivné, za tu bych dal tak 1 hvězdičku. Zamrzel mě i konec ve stylu Lynche ala: nechtějte po mě vysvětlení, sám ho vlastně neznám. (13.10.2011)

Na zajímavý film nepotřebujete obrovský rozpočet ani stovky komparzistů. Občas stačí jen schopný představitel hlavní role a jeden opotřebovaně působící dům, který je filmaři záměrně přestaven tak, aby v něm divák ztrácel prostorovou představivost (všimněte si malých oken a rozložení světel v místnostech). Pocit dezorientace, který byl asi Walkerovým hlavním cílem, navíc umocňuje i zvláštní vyprávění, během kterého se dočkáte nahodilého střídání dne a noci, momentů, kdy postava reaguje na něco, co se stane teprve o vteřinu později, i zvláštného střihu, který vás v rámci celistvě působící scény zničehonic přesune z jedné místnosti do jiné. Bohužel přibližně v polovině, kdy začnete mít jistou teorii ohledně toho, co se stalo, začne Chasing Sleep po stránce příběhové lehce stagnovat. Prakticky každé vodítko, které vám od té doby k rozluštění celé záhady dá, je pouze zopakováním něčeho, co už stejně podvědomě tušíte. Pokud by mě nezklamalo rozuzlení, šla bych možná jako v případě atmosféricky podobného Closet Land po nejvyšším hodnocení, i bez něj mi ale Chasing Sleep zůstane v paměti jako jeden vysoce originální film, během jehož sledování jsem se cítila, jako bych do sebe hodila hrst sedativ. (19.08.2013)